Právní poznání v praxi

Ústavní soud v přelomovém nálezu stanovil, kdy je omezení svéprávnosti ústavně přípustné, a poprvé detailně vyložil vztah Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením k českému ústavnímu pořádku.

Žalobkyně se domáhala vyššího odškodnění za osm let trvající soudní řízení. Nejvyšší soud odmítl dovolání a vysvětlil, kdy víceinstanční projednávání věci ospravedlňuje nižší kompenzaci.

Vlastnice bytové jednotky zmeškala lhůtu k zaplacení soudního poplatku za odvolání a žádala o její prominutí. Nejvyšší soud jasně připomněl, proč to u soudcovských lhůt nejde.

Vlastník bytu podal žalobu na SVJ kvůli nahlédnutí do dokladů o odměnách. Soudy mu nevyhověly – shledaly zjevné zneužití práva. Jak poznáte, kde končí oprávněná kontrola a začíná šikana?

Ústavní soud potvrdil, že v takové situaci nejde o nucené omezení vlastnického práva. Veřejným užíváním může být například chodník přístupný každému nebo parkově upravená plocha či zeleň sloužící veřejnosti.

Nejvyšší správní soud potvrdil, že příjmy z dobrovolně vykonávané prostituce jsou předmětem daně z příjmů. Žádný zákon je z daně nevylučuje ani neosvobozuje.

Navrhovatel, který se u soudu domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným z určitých důvodů, nemůže po uplynutí zákonných prekluzivních lhůt uplatnit nové (v návrhu na zahájení řízení dosud neuplatněné) důvody neplatnosti usnesení valné hromady, a to ani tehdy, byly-li takové důvody uplatněny včas na zasedání valné hromady formou protestu.

Jednatel s.r.o. je vázán zákazem konkurence, který vyplývá přímo ze zákona – konkrétně z § 199 zákona o obchodních korporacích (ZOK). Platí i tehdy, když společenská smlouva mlčí. Bez souhlasu společnosti jednatel typicky nesmí: podnikat ve stejném nebo obdobném oboru, zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného, být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným/obdobným předmětem podnikání, účastnit se konkurenčního podnikání jako společník s neomezeným ručením (např. ve v.o.s. nebo jako komplementář k.s.).

Ústavní soud ve svém nálezu (III. ÚS 3531/25) vzkazuje všem, kdo provozují jakýkoliv závod nebo zařízení k výdělečné činnosti

Dne 16.1.2026 vydal Ústavní soud nález ve věci sp. zn. I. ÚS 2724/25, v němž se zabýval otázkou posouzení práva na styk dítěte s osobou blízkou, v daném případě osobou nepříbuznou.

Dle Nejvyššího soudu (26 Cdo 2057/2025) je třeba § 2234 o.z. vykládat tak, že pronajímatel může zadržet pouze věci ve vlastnictví nájemce. Žádné lednice dodavatele, žádné leasingové stroje, žádné zboží třetích osob.

je potřeba z hlediska práva z odpovědnosti za vady zakoupené věci diferencovat samostatně vady věci hlavní a vady jejího příslušenství, neboť zásadně platí, že věc hlavní nesdílí osud svého příslušenství. Tedy vada příslušenství mobilního telefonu (sluchátek, nabíjecího adaptéru) neopravňuje odstoupit od kupní smlouvy i ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu), na níž se projevila pouze v jednom případě vada, která byla odstraněna opravou, a poté se na ní již žádná další závada neobjevila. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2225/2023)

Družstevní podíl nabytý za manželství zpravidla patří do SJM. Dar, dědictví nebo odlišný majetkový režim mohou znamenat výjimku. Vysvětlujeme také vypořádání po rozvodu.

V případě vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k nemovitostem, které jsou dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „ občanský zákoník “) nabývány do SJM, se může vyskytnou problém, kdy bude do katastru nemovitostí zapsán pouze jeden z manželů jako vlastník nemovité věci. K takové situaci dojde tehdy, pokud kupní smlouvu o koupi nemovité věci uzavře pouze jeden z manželů a následně podá návrh na vklad bez vědomí druhého. V daném případě přitom katastr nezkoumá, zda je nemovitost nabývána do společného jmění manželů či nikoliv, přičemž tak povolí a provede vklad vlastnického práva na základě návrhu na vklad a vkladové listiny, kterou v tomto případě bude dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, kupní smlouva uzavřená pouze s jedním z manželů jako nabyvatelem nemovitosti.

Peněžitý trest právnické osobě podle ZTOPO: kdy jej soud může uložit, jak stanoví výši denní sazby a počet dní a co nastává, pokud právnická osoba trest neuhradí.

Kontaktní osoba Kontaktní osoba pro účely plnění povinností v oblasti AML (opatření v oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu, přičemž financováním terorismu se považuje i financování šíření zbraní hromadného ničení): Mgr. Kamila Kovačič, advokát, ev.č.ČAK 19069 Kontaktní údaje: email: office@reznicek.com , tel.: 386 323 247 Poučení klienta dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů Advokát je povinnou osobou podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a dle tohoto zákona je povinen provádět opatření podle tohoto zákona a dalších předpisů, mimo jiné provádět identifikaci a kontrolu klienta. Za tímto účelem je povinen shromažďovat a uchovávat osobní údaje klienta a pořizovat kopie dokladů, z nichž tyto údaje ověřil. Rozsah zpracovávaných údajů: Zpracovávána mohou být všechna jména a příjmení, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození a pohlaví, dále místo narození, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství; jde-li o podnikající fyzickou osobu, též její obchodní firma, odlišující dodatek nebo další označení, sídlo a identifikační číslo osoby. Doba zpracování údajů Osobní údaje jsou zpracovávány po dobu 10 let po uskutečnění obchodu mimo obchodní vztah nebo ukončení obchodního vztahu. Účel zpracovávání údajů Plnění zákonných povinností v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Forma zpracovávání údajů Osobní údaje za shora uvedeným účelem mohou být shromažďovány, mohou být pořízeny kopie dokladů, z nichž byly údaje ověřeny. Poučení o právech nositele údajů a jeho možnostech zpracování údajů omezit nebo vyloučit Subjekt údajů má právo na to, aby správce omezil zpracování, v kterémkoli z těchto případů: a) subjekt údajů popírá přesnost osobních údajů, a to na dobu potřebnou k tomu, aby správce mohl přesnost osobních údajů ověřit; b) zpracování je protiprávní a subjekt údajů odmítá výmaz osobních údajů a žádá místo toho o omezení jejich použití; c) správce již osobní údaje nepotřebuje pro účely zpracování, ale subjekt údajů je požaduje pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků; d) subjekt údajů vznesl námitku proti zpracování podle čl. 21 odst. 1 GDPR, dokud nebude ověřeno, zda oprávněné důvody správce převažují nad oprávněnými důvody subjektu údajů. Pokud bylo zpracování omezeno podle tohoto ustanovení, mohou být tyto osobní údaje, s výjimkou jejich uložení, zpracovány pouze se souhlasem subjektu údajů, nebo z důvodu určení, výkonu nebo obhajoby právních nároků, z důvodu ochrany práv jiné fyzické nebo právnické osoby nebo z důvodů důležitého veřejného zájmu Unie nebo některého členského státu. Subjekt údajů, který dosáhl omezení zpracování podle tohoto ustanovení, je správcem předem upozorněn na to, že bude omezení zpracování zrušeno. Poučení o předávání osobních údajů Osobní údaje budou předávány za podmínek stanovených GDPR a zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Orgán dozoru Orgánem dozoru ve shora uvedených případech je Česká advokátní komora a Finanční analytický úřad.

Airbnb jako alternativní způsob sdíleného ubytování se v poslední době těší velké oblibě, a to především kvůli digitálním technologiím, které umožňují rychlé a flexibilní zajištění ubytování. Dlouhodobě se vedly spekulace o tom, zda-li by příjem z provozování ubytování formou Airbnb měl být posouzen jako příjem z pronájmu či příjem z podnikatelské činnosti.

Městský soud v Praze (MS) zrušil s účinností od soboty 11.9. ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví (MZd), které nařizovalo před návratem do ČR opatřit si antigenní či PCR test na přítomnost COVID. Podle soudu totiž není zřejmé, jaká zdravotnická zařízení jsou podle opatření oprávněna testy provádět a proč MZd vyloučilo možnost, aby to byla česká zdravotnická zařízení.

Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze (PRIAC) podal v srpnu 2021 žalobu proti Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (nadále RSHAK) kvůli porušení pravidel hospodářské soutěže. K tomu podle žaloby došlo, když RSHAK nátlakem nutil své rozhodce, aby ukončili své působení u ostatních dvou českých stálých rozhodčích soudů pod pohrůžkou, že je vyškrtne ze svého seznamu rozhodců. Následně skutečně část rozhodců, kteří neukončili své působení u jiných rozhodčích institucí, ze svého seznamu eliminoval. PRIAC v důsledku nekalosoutěžního jednání RSHAK přišel o zhruba polovinu svých rozhodců, kteří z profesních a ekonomických důvodů budou působit už jen u RSHAK. PRIAC o tom dnes informoval v tiskové zprávě.

Rozhodčí soudy měly být levnější a hlavně rychlejší alternativou řešení sporů mezi podnikateli než klasické soudní pře. Místo toho ale rozhodci už delší dobu řeší spory sami mezi sebou, a to cestou právě soudních žalob. Ze statistik přitom vyplývá, že obliba rozhodčího řízení upadá, za posledních deset let klesla více než pětinásobně, a to i vlivem zákazu rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách.

Čtvrt století své existence si v květnu připomněl Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze (PRIAC). Vznikl v roce 1996, aby plnil roli arbitra obchodních sporů formou rozhodčího řízení. Součástí každé smlouvy ze sjednaného obchodu na ČMKB je rozhodčí doložka, v níž obě strany souhlasí s řešením případného sporu před burzou zřízeným rozhodčím soudem. Jen za posledních deset let byla sjednána u 67 000 kontraktů. Celý článek zde .

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „ZONŠ“ dává možnost domáhat se náhrady škody způsobené státem při výkonu státní moci či náhrady škody způsobené územními samosprávnými celky při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Jmenovaný zákon rovněž umožňuje domáhat se též náhrady nemajetkové újmy, to vše za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu. Každý je považován za nevinného, jen soud může pravomocným rozsudkem určit kdo je vinen. Obviněný má právo na obhajobu před soudem. Těmito třemi větami se dá stručně shrnout obsah prvních tří odstavců čl. 40 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, a zároveň se jedná o základní předpoklady práva na spravedlivý proces. Z toho vyplývá, že je-li poslední z uvedených práv, tedy právo obviněného na obhajobu před soudem, jedním ze základních práv trestního řízení, pak právo nahlížet do spisu je esenciální složkou práva na obhajobu.

Po smrti zůstavitele přechází jeho jmění i dluhy na dědice. Pokud zůstavitel za svého života bezplatně převedl majetek na některého z nepominutelných dědiců, může být toto plnění započteno na povinný díl tohoto dědice. Podmínky, výjimky i časové omezení tohoto institutu, označovaného jako kolace, upravují ustanovení § 1660 a § 1661 občanského zákoníku.

Tento článek má za cíl zabývat se otázkou rozdílu mezi vadou softwaru vůči níž je možné uplatňovat práva z vadného plnění a vlastností softwaru vykazovat určité chyby v rámci zastarání či změně hardwaru nebo softwaru, na který je předmětný software nezbytně navázán, a které se řeší pomocí SLA.

Vedení účetnictví bývá typicky plněno na základě smlouvy o dílo, smlouvy o ekonomickém (daňovém) poradenství či podobně vymezené inominátní smlouvě.

Je běžnou praxí, že v rámci vypořádání společného jmění manželů, ať už před rozvodem manželství či po něm, dochází mezi manželi vedle vypořádání společného majetku, rovněž i k vypořádání společných závazků. Otázku vzniku společného závazku za trvání manželství nyní ponecháváme stranou a zaměříme se především na jeho vypořádání v rámci vypořádání společného jmění manželů.

Vybržďování jako jeden z agresivních způsobů řízení motorového vozidla může spadat pod různé trestné činy v dopravě. Vybržďováním se rozumí náhlé a okolnostmi neodůvodněné úmyslné snížení rychlosti vozidla před jiným vozidlem. Podstatným znakem skutkové podstaty je úmysl pachatele směřující k vytrestání řidiče jedoucího za ním. Tento úmysl zpravidla nesměřuje ke způsobení dopravní nehody, škody na majetku či ohrožení zdraví, ale k přinucení poškozeného ke zpomalení. Vybržďování lze podřadit pod celou řadu skutkových podstat, které jsou rozebrány níže.

Ačkoliv je zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“), veřejná zakázka malého rozsahu výslovně definována, při jejím zadávání se postupy dle tohoto zákona zpravidla neuplatní. V daném případě zákon ponechává volbu úpravy zadávacího procesu ohledně veřejné zakázky malého rozsahu na zadavateli, který zpravidla působnost zákona o zadávání veřejných zakázek vyloučí. S tímto postupem je přitom spojena i řada důsledků, která pro účastníky zadávacího řízení představuje určité zhoršení jejich postavení, především co se týče možností obrany proti nesprávnému postupu zadavatele.

V občanském zákoníku nalezneme specifické situace, kdy bude osoba odpovědná nejen za způsobenou škodu, ale také za pouhé ohrožení, které vyvolala. Jako jeden z prvních případů odpovědnosti za ohrožení v českém právu byla zakotvena odpovědnost za zvlášť nebezpečné provozy, a to v občanském zákoníku z roku 1950.1) Občanský zákoník z roku 1964 potom tyto případy rozšířil o odpovědnost za dopravní prostředky a věci, které byly použity k plnění závazku.2) V roce 1991 pak byla zavedena také odpovědnost za ostatní provozy.3) Nový občanský zákoník zachoval a reformoval odpovědnost za nebezpečné nebo jiné provozy, za věci nebo budovy i za dopravní prostředky. Zároveň zavedl odpovědnost za zvířata, za výrobek dle směrnice 85/374/EHS a odpovědnost za nebezpečné osoby.4) Generální klauzule odpovědnosti za ohrožení tedy neexistuje, ale občanský zákoník uvádí výčet specifických situací, ve kterých osoba za ohrožení odpovídá.

Obecné soudy při posuzování musí vycházet ze skutečnosti, že oba rodiče mají právo se na péči a výchově dítěte podílet stejnou měrou, což odpovídá právu dítěte na péči obou rodičů. Pokud je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z nich, musí být nezletilému umožněn styk s druhým rodičem v takovém rozsahu, aby docházelo k co největšímu naplňování zásady rovné rodičovské péče.

Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je řízením, jež v případě vyhovění návrhu končí vydáním konstitutivního rozhodnutí, jelikož teprve jím je založen vztah mezi povinným a oprávněným. V řízení o povolení nezbytné cesty nelze rozhodnout mezitímním rozsudkem, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3477/2019 ze dne 23. 6. 2020.

Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je řízením, jež v případě vyhovění návrhu končí vydáním konstitutivního rozhodnutí, jelikož teprve jím je založen vztah mezi povinným a oprávněným. V řízení o povolení nezbytné cesty nelze rozhodnout mezitímním rozsudkem, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3477/2019 ze dne 23. 6. 2020. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020 ze dne 10. 3. 2021 vyplývá, že nezbytnou cestu je možné povolit zásadně jen v případě, že se žalobci na základě soudního rozhodnutí zpřístupní spojení s veřejnou cestou, a to buď na základě tohoto samotného rozhodnutí nebo ve spojení s dalšími právními důvody, jimiž mohou být ku příkladu uzavřené nájemní smlouvy. Formu a rozsah nezbytné cesty může stanovit soud na základě své vlastní úvahy a není vázán návrhem. Samotný institut nezbytné cesty je upraven v § 1029 - § 1036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) přičemž důvody pro nepovolení nezbytné cesty nalezneme v § 1032 OZ, jež uvádí, že: (1) „Soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. (2) Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.“ Uvedené ustanovení občanského zákoníku tedy uvádí jako jeden z důvodů nepovolení nezbytné cesty nedostatek přístupu způsobeného z hrubé nedbalosti či úmyslně žadatelem o povolení nezbytné cesty. Konkrétní vymezení však v zákoně zcela absentuje, a tak posouzení toho, zda jsou v konkrétním případě dány důvody pro zamítnutí žádosti o povolení nezbytné cesty z důvodu hrubě nedbalého či úmyslného jednání žadatele i v současné době závisí především na úvaze a rozhodování soudů. Významnou z hlediska této problematiky je judikatura Nejvyššího soudu, přičemž mezi stěžejní rozhodnutí Nejvyššího soudu patří především usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016. Nejvyšší soud judikoval, že: „Získávání informací o případném spojení s veřejnou cestou před nabytím nemovité věci není samoúčelné. Vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sama o sobě sice nepostačuje k závěru o patrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby se nabyvatel pozemku pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho samotným nabytím. Nabyvatel má zejména oslovit vlastníky pozemků, přes něž by přístup k nabývané nemovitosti přicházel do úvahy (nejen vlastníky pozemků, přes které cesta již dříve vedla), s nabídkou na povolení nezbytné cesty; nelze mu však vytýkat, že jeho snaha nebyla úspěšná pro nepřiměřené hospodářské požadavky vlastníků pozemků. Jinými slovy řečeno, pokud se nabyvatel snaží se sousedy dohodnout, k uzavření dohody však s ohledem na objektivně nepřiměřené požadavky sousedů nedojde, nelze v případě nabytí nemovitosti návrh na povolení nezbytné cesty zamítnout s tím, že si nabyvatel počínal hrubě nedbale. Jestliže ovšem nabyvatel zakoupí nemovitou věc za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací, přičemž pro její zajištění před koupí ničeho neučiní, bylo by zneužitím práva, kdyby nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty.“ (1) Nejvyšší soud dále uvádí, že při řešení otázky, zda nabyvatel nemovité věci jednal hrubě nedbale či dokonce úmyslně bude vždy třeba zvážit konkrétní okolnosti daného případu. Nezbytné bude posoudit zejména obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci, jako například výpis katastru nemovitostí či znalecký posudek. Nezbytné bude posoudit také chování zcizitele a nabyvatele, ale i dalších osob, jako například sousedních vlastníků nemovitých věcí. Dále bude nezbytné zohlednit zejména následující: zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět o absenci přístupu měl jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat zda bylo reálné docílit jednáním nabyvatele povolení cesty(2) V neposlední řadě bude nutné přihlédnout k dobré víře nabyvatele v existence přístupové komunikace, jež byla vyvolána ku příkladu stavem terénu, který nevyvolával žádné pochybnosti o absenci přístupu či vyjádřením zcizitele. Významným z hlediska problematiky nepovolení nezbytné cesty z důvodu nedostatku přístupu způsobeného hrubou nedbalostí či úmyslně je také judikatura Ústavního soudu, který se neztotožnil se závěry Nejvyššího soudu ohledně dané problematiky. Významným je konkrétně nález II. ÚS 1587/20 ze dne 12. 1. 2022, který konstatoval, že v případě výkladu ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) OZ je třeba rozlišovat dvě skupiny případů, kdy na jedné straně stojí případy, v nichž vlastník nemovitosti hrubě nedbale či úmyslně zapříčiní situaci, kdy nebude mít ke své nemovitosti přístup. Příkladem tohoto případu může být přehrazení či zastavění cesty nebo prodej. Na straně druhé pak stojí případy, kdy je nedostatek přístupu objektivní skutečností, do níž nabyvatel nemovitosti vstoupí. Ústavní soud ve svém nálezu uvádí, že zatímco v prvním případě je aplikace ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) OZ zásadně na místě, v případě druhém takový postup nebude v souladu s ústavními garancemi práva vlastnit majetek.(3) Dle Ústavního soudu aktuální judikatura obecných soudů však i v případech, v nichž se nabyvatel pouze před prodejem nepokusil vyjednat si přístup k nemovitosti s vlastníkem sousedního pozemku, zásadně označuje jako hrubě nedbalé. Obecné soudy tak prakticky bez ohledu na konkrétní okolnosti a bez zvážení váhy práv, jež jsou v kolizi, odmítnou zřídit věcné břemeno v situaci, kdy se nabyvatel nemovitosti nepokusil přístup k ní vyjednat ještě v době před jejím nabytím, což Ústavní soud shledal citelným zásahem do ústavně garantovaného práva vlastnit majetek. V neposlední řadě Ústavní soud ve výše zmiňovaném nálezu uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že nabyvatel nabyl nemovitost za výrazně nižší cenu, a to právě z důvodu nedostatku přístupu k předmětné nemovitosti, může být v takovém případě stanovena vyšší náhrada za zřízení věcného břemene, čímž by, na rozdíl od odmítnutí zřízení věcného břemene, mohla být postavena do rovnováhy ústavně garantovaná práva a ekonomické zájmy všech vlastníků.(4) Vzhledem k výše uvedenému lze učinit závěr, že aplikace § 1032 odst. písm. b) OZ, tedy ustanovení uvádějící jako důvod pro nepovolení nezbytné cesty nedostatek přístupu způsobeného z hrubé nedbalosti či úmyslně žadatelem o povolení nezbytné cesty, přichází v úvahu zejména v případech, kdy vlastník nemovitosti zabránil svou stavební činností napojení své nemovité věci na veřejnou cestu. Dále v případech, kdy měl vlastník nemovité věci zajištěno k nemovité věci spojení s veřejnou cestou, přičemž o toto spojení následně přišel hrubě nedbalým či úmyslným jednáním a dále v situacích, kdy osoba, aniž by měla k nemovité věci zajištěno spojení s veřejnou cestou, tuto nemovitou věc nabývá a její jednání lze považovat za hrubě nedbalé či úmyslné. V těchto situacích však soud bude muset vždy zohlednit okolnosti konkrétního případu. ------------------- 1) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016 2) Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 ze dne 15. 11. 2016 3) Nález Ústavního soudu sp.zn. ÚS 1587/20 ze dne 12. 1. 2022 4) Nález Ústavního soudu sp.zn. ÚS 1587/20 ze dne 12. 1. 2022

V § 159 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („OZ“) jsou stanoveny obecné požadavky na výkon funkce člena voleného orgánu právnické osoby. Člen voleného orgánu právnické osoby je povinen jednat s péčí řádného hospodáře, což v sobě zahrnuje povinnost vykonávat funkci s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí.

Zvířata zaujímají speciální postavení z pohledu práva. Zvíře jako takové je tvor nadaný smysly, který je schopný vnímat bolest a stres 1). Z tohoto důvodu živá zvířata nejsou dle občanského zákoníku považovaná za věc. Speciální přístup ke zvířatům reflektuje i nedávná judikatura Nejvyššího soudu, kdy soud při svém rozhodování přihlédl k zájmům fenky.2) V některých případech se na zvířata však ustanovení o věcech použijí, a to konkrétně v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze zvířete 3). Takovým případem je například uzavírání kupních smluv, kdy se na koupi zvířete užijí stejná ustanovení občanského zákoníku, jako na koupi věci.

Dne 31.března 2020 přijala vláda České republiky usnesení č. 353/2020 podle § 120 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kterým došlo k zavedení Cíleného programu podpory zaměstnanosti, tzv. Antivirus, a to v souvislosti šířením nemoci Covid-19. Tento program zahrnoval zprvu dva režimy, a to režim A a režim B, které umožňovaly zaměstnavatelům čerpat:

Finanční záruka je jedním z institutů civilního práva, který slouží k zajištění dluhu dlužníka. Zajištění v obecné rovině upravuje ust. § 2010 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“ ). Podle občanského zákoníku je možné dluh zajistit ve dvou formách, a to (i) ve formě závazku třetí osoby vůči věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo (ii) ve formě poskytnutí majetkové jistoty ve prospěch věřitele, že dlužník svůj dluh splní.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 14. května 2025, sp. zn. IV. ÚS 386/24, rozhodl, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nesmí provádět místní šetření bez předchozího řádného prověření podnětů, včetně těch anonymních nebo od konkurence. ÚOHS musí do správního spisu přezkoumatelně doložit indicie, které šetření opodstatňují, například z vlastní činnosti. Soud tak posílil ochranu podnikatelů před neodůvodněnými zásahy a zdůraznil nutnost transparentnosti a zákonnosti postupu úřadu.

Německá automobilka BMW podala kvůli reklamní věži v Českých Budějovicích žalobu na místní autosalon. Koncernu vadila reklama vzbuzující údajně zdání, že je to autorizovaná provozovna. U soudu však výrobce „bavoráků“ pohořel. Německá automobilka BMW prohrála soud s provozovatelem autosalonů v Českých Budějovicích Autoimport Mach.cz ze skupiny Mach Motors.

Dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost vyžaduje posouzení převedení, výpovědi a náhrady. Aktuální pravidla podle § 41, § 52 a § 271ca zákoníku práce.

Úvodem lze připomenout, že likvidací rozumíme jakousi přechodnou fázi právnické osoby mezi jejím zrušením a zánikem. Právnická osoba během likvidace stále existuje, nicméně již jen za účelem vypořádání jejích majetkových poměrů (vyrovnání dluhů, vymožení všech pohledávek, vypořádání majetku). Likvidace je v podstatě mimosoudní urovnání těchto zbývajících majetkových poměrů, což je potřeba k úspěšnému zlikvidování právnické osoby a jejímu následnému výmazu z veřejného rejstříku.

Opatrovník je obecně vzato ustanovován, je-li fyzická osoba neschopna samostatně jednat. V případě právnických osob pak v případě, že není žádná osoba oprávněná před soudem jednat, nebo je-li sporné, kdo takovouto osobou je, či zda vůbec taková existuje. Osoby oprávněné jednat za právnickou osobu jsou obecně stanoveny § 21 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ). Tedy člen statutárního orgánu, předseda takového orgánu nebo člen který k tomu byl pověřen, zaměstnanec k tomu pověřen, vedoucí odštěpného závodu nebo prokurista.

Problematika valorizace a redukce vnosů v rámci vypořádání společného jmění manželů je v zákoně č. 89/2012 Sb., tedy v současném občanském zákoníku upravena v § 742 odst. 2, který výslovně stanoví, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

Právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu , které je zakotveno v článku 36 Listiny základních práv a svobod, je součástí práva na spravedlivý proces. K otázce vyloučení (zákonného) soudce z projednávání v dané věci pro podjatost je nutno přistupovat velmi obezřetně, když vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí ve věci je krajním prostředkem ultima ratio, neboť tímto postupem je zasahováno do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Cílem tohoto článku je zmapovat konkrétní důvody vedoucí k vyloučení soudce pro podjatost z pohledu judikatury.

Partner advokátní kanceláře David Řezníček vystoupil s hlavním příspěvkem na téma “Opatření proti nečinnosti rozhodce” na IX. ročníku mezinárodního sympozia PRÁVO - OBCHOD - EKONOMIKA konaném ve dnech 23.10. - 25.10. 2019 ve Vysokých Tatrách (Štrbské Pleso). Poprvé v historii této prestižní mezinárodní vědecké konference měly jižní Čechy své zastoupení aktivním přednášejícím. Společně s Davidem Řezníčkem přednesli svůj příspěvek v rámci bloku o rozhodčím řízení mj.: - JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. (Nejvyšší soud ČR), - prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., (Právnická fakulta MU v Brně), - JUDr. Jiří Valdhans, Ph.D., (Právnická fakulta MU v Brně), - Prof. Dr. et Mgr. Ing. Alexander J. Bělohlávek, dr. h. c. (Právnická fakulta ZČU v Plzni, Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze), - JUDr. Ján Štiavnický, (Ústavný súd SR).

Kvalifikovaná výzva podle § 114b o. s. ř.: jakou lhůtu soud stanoví, co musí žalovaný uvést a proč mlčení vede k rozsudku pro uznání.

Cílem tohoto článku je představení aktuálního postoje judikatury k vyvrácení právní domněnky existence a výše uznaného dluhu ze strany dlužníka, resp. unesení důkazního břemene dlužníka v případě, kdy věřitel disponuje písemným uznáním dluhu.

Účelem tohoto článku je nastínit správný postup žalobce v případě, kdy se domáhá určení existence věcného břemene v důsledku vydržení. Článek se rovněž zabývá postojem judikatury ve vztahu žaloby na určení existence věcného břemene a žaloby na zřízení věcného břemene.

V případě, že bude zaměstnanci nařízena karanténa, pak mu přísluší dle § 192 odst. 1 a 2 zákoníku práce v době prvních 14 kalendářních dnů trvání karantény náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku obdobně jako v případě pracovní neschopnosti. Počínaje 15. kalendářním dnem trvání karantény je zaměstnanec již zabezpečen dávkou nemocenského pojištění. Zaměstnavatel je povinen dle § 191 zákoníku práce omluvit zaměstnance, kterému byla nařízena karanténa.

Zákoník práce pro řešení těchto situací nabízí nástroj tzv. částečné nezaměstnanosti , jehož správným užitím lze alespoň částečně snížit náklady zaměstnavatele za situace, kdy dojde k poklesu poptávky či odbytu jeho výrobků nebo služeb. V takovém případě se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele spočívající v částečné nezaměstnanosti a zaměstnavatel je oprávněn vyplácet náhradu mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku zaměstnance.

Celý národ bojuje v současné době s infekčním onemocněním a již nyní je zřejmé, že krizová opatření si vyberou svoji daň na celém národním hospodářství. Bylo by však bezesporu velice nespravedlivé, aby náklady s krizovými opatřeními vlády ČR hradili pouze ti, kteří byli takovým rozhodnutím bezprostředně dotčeni. Přestože škody pocítí více či méně všichni obyvatelé, největší zatížení ponesou zejména firmy, které musely uzavřít své provozovny nebo došlo k zásadnímu propadu tržeb v důsledku vládou přijatých opatření.

Od nového roku vstoupí v účinnost nařízení vlády, které zavádí povinnost zaměstnavatelů oznamovat pracovní úrazy výhradně elektronicky prostřednictvím portálu Státního úřadu inspekce práce.

Dne 23.3.2020 schválila vláda návrh na podporu zaměstnanců a zaměstnavatelů v rámci programu „Antivirus“.

Byla Vašim zaměstnancům nařízena karanténa a musíte jim tak v současné době poskytovat náhradu mzdy ve výši 60 % jejich průměrného výdělku? Nebo jste byli z důvodu vládou přijatých krizových opatření nuceni uzavřít Vaši provozovnu?

Vznikají Vám v souvislosti s vládou přijatými krizovými opatřeními škody, jejichž náhrady byste se chtěli po státu domáhat?

Úspěšně jsme zastupovali stěžovatelky – matku a dceru – v ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11. září 2025 (sp. zn. III. ÚS 864/25) shledal porušení základních práv na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a na péči o dítě (čl. 32 odst. 4 Listiny) a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V souvislosti s nepříznivým vývojem epidemiologické situace došlo v souvislosti s rizikem nákazy koronavirem k vyhlášení mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví č. 9/2020, kterým bylo s účinností od 24.3. 2020 od 6:00 hod. do 1.4.2020 6:00 hod. nařízeno omezení volného pohybu osob.

Nejen samotné šíření COVID-19 , ale též veškerá opatření přijatá ve snaze zabránit šíření této nákazy mají nepochybně dopad na mnohé smluvní vztahy .

Dne 01.04.2020 začala platit opatření programu „Antivirus“. Smyslem tohoto programu je zmírnění negativních dopadů na zaměstnanost v ČR vzniklých v souvislosti opatřeními, jež byla přijata za účelem ochrany před šířením onemocnění COVID-19.

Dne 8. 4. 2020 poslanecká sněmovna schválila návrhy zákonů upravujících podmínky, za nichž nebudou moci pronajímatelé vypovědět nájem v případě, že bude nájemce v prodlení se splacením nájemného z důvodu epidemie koronaviru.

Dne 27. 4. 2020 již byly ve sbírce zákonů publikovány schválené zákony upravujících podmínky, za nichž nebudou moci pronajímatelé vypovědět nájem v případě, že bude nájemce v prodlení se splacením nájemného z důvodu epidemie koronaviru .

Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo vládě návrh nařízení vlády týkající se poskytování dotací některým fyzickým osobám v souvislosti s krizovými opatřeními přijatými z důvodu výskytu COVID-19.

Vláda dne 4. 5. 2020 schválila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2.

Cílem tohoto článku je představení aktuální judikatury vztahující se k možnosti vydržení cizího pozemku v případě, kdy hranice mezi pozemky nejsou reálně vytyčeny nebo jsou vytyčeny chybně. Tento článek se nezabývá podmínkami pro žalobu na určení sporných hranic mezi pozemky, avšak směřuje na případy, kdy došlo k vytyčení hranic mezi pozemky a o průběhu těchto hranic není spor, avšak do doby, než k vytyčení hranic došlo, byly pozemky užívány v rozporu s těmito hranicemi pozemku.

Cílem tohoto článku je představení aktuální judikatury vztahující se k vysvětlovací povinnosti manžela v řízení o vypořádání společného jmění manželů, a to ve vztahu k výběru a použití finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů (dále také jen „ SJM “).

Ministerstvo průmyslu a obchodu již zveřejnilo výzvu k podávání žádostí o podporu z dotačního programu COVID – Nájemné. Dotace je určena pro podnikatele, kteří museli kvůli přijatým krizovým opatřením dočasně uzavřít své provozovny pro maloobchodní činnost a poskytování služeb zákazníkům v těchto provozovnách.

Náhrada nákladů soudního řízení je obecně upravena v ust. § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“ ).

Správné stanovení místní příslušnosti soudu je základním předpokladem vedení soudního řízení a v soudní praxi by určení místní příslušnosti nemělo činit soudům ani advokátům žádné zásadní potíže.

Obecné užívání pozemní komunikace, je zakotveno v části šesté, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), kdy konkrétně § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích definuje obecné užívání těchto prostranství v režimu veřejného prostranství tak, že veřejné komunikace smí užívat každý bezplatně a k obvyklým účelům, ke kterým jsou určeny.

Zásada rovnosti jako jedno ze základních východisek pro vedení správního řízení, je zakotvena v § 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „SŘ.“) Formálními nedostatky při vedení správního řízení však často dochází k zásadnímu porušení této zásady, čímž může v konečném důsledku dojít k zatížení správního řízení vadou, jež zakládá nesprávné rozhodnutí ve věci.

Osvobození od soudních poplatků představuje institut, který slouží k ochraně účastníka řízení nacházejícího se v tíživých majetkových poměrech, před příliš tvrdými dopady zákona č. 549/1991 Sb., České národní rady o soudních poplatcích. Osvobození od soudních poplatků umožňuje hájit práva v soudních řízeních i osobám sociálně slabým, nebo nemajetným, kterým by požadavek na zaplacení soudního poplatku znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Poučovací povinnost soudu je jedním z nejdůležitějších procesních institutů upravujících civilní soudní řízení. Předmětem tohoto článku je představení základních požadavků kladených judikaturou na to, jakým způsobem má být stranám sporu soudem poskytnuto poučení dle ust. § 118a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení platí, že:

Zasílání obchodních sdělení elektronickou formou je v dnešní době velmi často diskutovanou otázkou. Cílem tohoto článku je poskytnout přehled základních podmínek, za nichž lze zpracovávat osobní údaje pro účely zasílání obchodního sdělení.

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se otázka určitosti a srozumitelnosti smluv o dílo objevila již mnohokrát, a judikaturu v tomto směru lze označit za konstantní. Problematickou částí smluv o dílo, jež v otázce určitosti Nejvyšší soud posuzoval, je nejčastěji samotné vymezení předmětu díla, tedy toho, co vůbec má být zhotoveno. To konečně není nic překvapivého, kdy většinou i pro objednatele je (kromě ceny) důležité zejména to, co má za své (typicky finanční) plnění obdržet od zhotovitele.

Dne 14. 3. 2020 Vláda České republiky přijala usnesením č. 211 krizové opatření, kterým s účinností ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod. zakázala maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou těchto prodejen:

Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí 8 Cmo 182/2023 potvrdil: Jednatel společnosti odpovídá i za škodu způsobenou tím, že nekonal . Pokud ví, že zaměstnanec nepracuje, ale přesto pobírá mzdu, a nijak tomu nezabrání, porušuje povinnost jednat s péčí řádného hospodáře podle § 159 odst. 1 občanského zákoníku .

Nejdříve obecně k důkaznímu břemenu. Obecně vzato platí, že „důkazní břemeno je procesním institutem, který pomáhá soudu rozhodnout v případě, kdy po provedeném dokazování nemůže přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé (stav non liquet).

Ústavní soud se v nálezu II. ÚS 2423/24 ze dne 21. května 2025 zabýval otázkou, zda mohou obecné soudy zamítnout návrh na rozšíření prázdninového styku nezletilých s nepečujícím rodičem s odůvodněním, že takové rozhodnutí není možné, neboť by v případě uložené povinnosti styku s nezletilými nebylo možné nařízení výkonu rozhodnutí.

Fúze patří mezi významné nástroje restrukturalizace podniků, ať už za účelem růstu, optimalizace nákladů nebo daňového plánování. Ačkoli proces fúze bývá právně i administrativně náročný, správně připravená transakce může přinést firmám řadu výhod.

když posuzujeme rovnost odměny, musíme se nejprve podívat, o jakou složku mzdy jde .

Muž se obrátil na Ústavní soud s žádostí, aby mu bylo umožněno aktivně ukončit svůj život důstojně a s pomocí lékařů. Soud jeho žádosti sice nevyhověl, ale v důležitém nálezu potvrdil, že české právo eutanazii v současnosti neumožňuje – nejde však o dogma, nýbrž otázku pro Parlament. Ústavní soud tak nepřímo vyzval k celospolečenské debatě o tom, zda by mělo právo na důstojné umírání patřit mezi základní lidská práva.

Prezidentovi byl 10. 7. 2025 doručen návrh novely trestního zákoníku. Pokud jej nebude vetovat, měl by vstoupit v účinnost od 1. 1. 2026.

Pravidla rozvodu a péče o děti podle zákona č. 268/2025 Sb. platí od 1. ledna 2026. Přehled hlavních změn a jejich praktického dopadu.

ve kterém dal za pravdu stěžovateli, že právo na účinné vyšetřování zahrnuje i tzv. „dodatečné účinné vyšetřování“ možného pochybení zasahujících policistů, a to i mimo rámec trestního řízení. Otec jedné z obětí střelby na Filozofické fakultě UK se domáhal nahlédnutí do spisu GIBS k šetření postupu policie, což mu bylo odepřeno. Soud dospěl k závěru, že tím byla porušena jeho základní práva, a GIBS přikázal spis zpřístupnit, s možností chránit utajované informace. Zdůraznil, že účinné vyšetřování musí být transparentní a zahrnovat zapojení pozůstalých, i když pachatel zemřel a trestní řízení nebylo zahájeno.

Ústavní soud v nálezu ze dne 16.4.2025, sp. zn. Pl. ÚS 33/24, rozhodl, že obec může v jednom období vybírat pouze jeden typ poplatku za odpady – buď za obecní systém, nebo za odkládání odpadu z nemovitosti. Nelze je kombinovat ani formou úlev ve vyhlášce, která by tuto hranici stírala. Soud tak potvrdil nutnost dodržování zákonného rámce a právní jistoty.

Ústavní soud se v nálezu ze dne 18.8.2025 sp. zn. III. ÚS 1499/25 zabýval případem, kdy otec ve výkonu trestu odmítl jmenování prarodičů svého syna (u nichž je nezletilý v pěstounské péči) jako opatrovníků pro správu jmění nezletilého po jeho zesnulé matce. Obecný soud proto ustanovil opatrovníkem nezletilého město Brno. Ústavní soud však zdůraznil, že při výkladu § 931 občanského zákoníku musí soudy vždy zkoumat, zda rodič své právo negativní volby neuplatňuje v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

Sjednáním smluvní pokuty se věřitel vzdává náhrady škody za porušení dané povinnosti. Výslovně to stanoví § 2050 občanského zákoníku: „Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.“

Ústavní soud posuzoval situaci stěžovatele, který se dlouhodobě nevídá se svými dětmi, přestože způsob styku a předávání v rámci střídové péče byl stanoven soudními rozhodnutími. Podle Ústavního soudu mají obecné soudy povinnost zajistit i faktický výkon těchto rozhodnutí. Soudy svou nečinností porušily právo stěžovatele na rodinný život a právo na péči o dítě a jeho výchovu.

Prospěch má ten, kdo nemovitost využívá, aniž by cokoliv platil – jeho majetek se nezmenšuje, přestože by za normálních okolností musel hradit nájem.

Institut smluvní pokuty představuje v občanském právu významný nástroj utvrzení závazků. Její funkce je především preventivní, sankční a zajišťovací, přičemž jejím smyslem je motivovat dlužníka k plnění závazku a zároveň poskytnout věřiteli jistotu rychlého a relativně snadného uspokojení v případě porušení povinnosti. Zároveň však hrozí nebezpečí excesivního sjednání smluvní pokuty, které by vedlo k neúměrnému zatížení dlužníka. Proto zákonodárce v § 2051 občanského zákoníku (dále jen „ OZ “) zakotvil možnost moderace smluvní pokuty.

Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí (27 Cdo 1993/2023) vyjasnil důležitou otázku: může správce daně požadovat úhradu veřejnoprávního dluhu – např. pokuty – přímo po jednateli společnosti, pokud ten porušil povinnost péče řádného hospodáře?

Objektivní odpovědnost provozovatele vozidla představuje významný institut správního práva, jenž slouží k efektivnímu postihu protiprávního jednání v silničním provozu, zejména v případech, kdy není možné zjistit konkrétního pachatele přestupku. Tento právní institut byl zaveden novelou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ Zákon o provozu na pozemních komunikacích “), účinnou od 19. ledna 2013.

Občanský zákoník (dále též „OZ“) upravuje institut podnájmu na dvou místech, a to v obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215 a § 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a domu (§ 2274–2278).

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 17.9.2025, sp. zn. 25 Cdo 2087/2024 uvedl, že právo rodiče na pobyt s hospitalizovaným dítětem není absolutní. V daném případě šlo o matku, která chtěla přespat na jednotce intenzivní péče u svého měsíčního syna. Zdravotníci jí umožnili u lůžka bdít, nikoli však spát, protože oddělení na to nebylo prostorově ani technicky uzpůsobené. Žalobu na omluvu a odškodnění soudy zamítly.

Podle § 1017 občanského zákoníku se sousedé musí zdržet výsadeb stromů v těsné blízkosti hranice pozemků. Zákon stanoví jednoduché pravidlo:

Nová právní úprava implementuje evropskou směrnici DMFS a zaměřuje se na srozumitelnost informací a transparentnost digitálního prostředí. Klíčovou novinkou je tzv. „tlačítko pro odstoupení“ a zákaz manipulačních online praktik. Zákon má vstoupit v účinnost v červnu 2026. Poslanecká sněmovna bude návrh projednávat v následujících měsících.

Vláda předložila novelu zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku, přebírající nová pravidla z EU. Prakticky to znamená konec volných tvrzení typu „eko“, „udržitelný“ bez ověřitelného základu, zákaz falešných či manipulovaných recenzí a postih za skrytá „kazítka“, která zkracují životnost výrobků.

K zániku společného jmění manželů (dále jen „ SJM “) může dojít podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ OZ “), na základě několika právních skutečností, přičemž jednou z nich je rozvod manželství. Kromě toho může SJM zaniknout i smrtí jednoho z manželů či výjimečně soudním rozhodnutím bez nutnosti rozvodu manželství. Tento článek se věnuje problematice vypořádání SJM v případě smrti jednoho z manželů v rámci dědického řízení, jakož i problematice vypořádání vnosů a investic v dědickém řízení.

Údaje o skutečných majitelích zůstávají dostupné zejména orgánům veřejné moci a povinným osobám podle AML předpisů (např. bankám či advokátům) prostřednictvím dálkového přístupu a dále těm, kdo prokážou oprávněný zájem. Ke změně došlo v reakci na judikaturu českých nejvyšších soudů navazující na rozhodnutí Soudního dvora EU, podle níž neomezený veřejný přístup představoval nepřiměřený zásah do soukromí. Povinnost firem mít skutečného majitele řádně zapsaného a údaje průběžně aktualizovat tím zůstává nedotčena.

Ústavní soud v nálezu ze dne 26. listopadu 2025, sp. zn. Pl. ÚS 31/24, zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení § 41 odst. 3 zákoníku práce, jež umožňuje zaměstnavateli převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na jiný druh práce, než byl sjednán v pracovní smlouvě – typicky například v situaci, kdy zaměstnanec nemůže z důvodu zdravotního stavu vykonávat původní práci. Nejvyšší soud namítal, že tato úprava koliduje s právem na svobodnou volbu povolání a právem nebýt podroben otroctví, nevolnictví a nuceným pracím a službám.