Úraz subdodavatele v cizí rozvodně: BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců

Povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na každou fyzickou osobu, která se s jeho vědomím zdržuje na jeho pracovišti, tedy i na OSVČ na konci subdodavatelského řetězce. Smlouva s dodavatelem, která BOZP upravuje, zaměstnavatele jeho zákonné povinnosti nezbaví.

Firma si objedná úklid u úklidové společnosti, ta mytí oken zadá dál živnostníkovi a ten v budově objednatele utrpí závažný úraz elektrickým proudem v odemčené místnosti označené „22kV“. Objednatel se mimo jiné bránil tím, že poškozený nebyl jeho zaměstnancem ani schváleným subdodavatelem a že za BOZP při úklidu podle smlouvy odpovídala úklidová firma. Nejvyšší soud tuto obranu v rozsudku ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1325/2025, odmítl. Pro každého, kdo do svých prostor pouští úklid, servis technologií, IT nebo údržbu, z toho plyne nepříjemný závěr: koordinace BOZP s externisty nepatří mezi dobrovolné nadstandardy. Je součástí vlastních zákonných povinností, a to i vůči lidem, se kterými firma nemá žádnou smlouvu.

Odborný článek, ze kterého vycházíme, neuvádí, jak spor nakonec skončil. Pro praxi je ale podstatnější výklad, kterým dovolací soud vymezil, kdo je chráněnou osobou a co je pracovištěm. Obojí vymezil široce.

Pracoviště nekončí tam, kde začíná smlouva s dodavatelem

Základ úpravy tvoří § 101 odst. 1 zákoníku práce: zaměstnavatel zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců s ohledem na rizika ohrožení jejich života a zdraví. Odstavec 5 téhož ustanovení ale okruh chráněných osob rozšiřuje na všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích. Nejvyšší soud k tomu dodal, že nezáleží na účelu jejich přítomnosti ani na tom, zda je se zaměstnavatelem spojuje smluvní či jiný právní vztah. Chráněn je proto zaměstnanec cizí firmy stejně jako OSVČ, která pracuje na základě dohody se subdodavatelem smluvního dodavatele.

Stejně důležitý je výklad pojmu pracoviště. Žalovaný tvrdil, že se prostory po dobu úklidu staly výlučně pracovištěm dodavatele. Soud to odmítl. Pracovištěm zaměstnavatele jsou podle něj prostory, v nichž zaměstnavatel vykonává činnost prostřednictvím svých zaměstnanců, včetně míst s touto činností souvisejících, které má pod kontrolou a v nichž jsou cizí osoby přítomné s jeho vědomím vystaveny rizikům. Jedno místo tak může být současně pracovištěm několika zaměstnavatelů. V posuzované věci soud přihlédl k tomu, že prostory sloužily činnosti žalovaného a byly výhradně pod jeho kontrolou. Zaměstnanec žalovaného pověřený dozorem nad úklidem navíc přítomnost externistů vědomě připustil a jejich práci fakticky usměrňoval: dal pokyn umýt okna ve všech místnostech, jejichž dveře budou otevřené.

Kritérium kontroly a vědomí považujeme za logické. Kdo má prostor pod kontrolou, ten jediný může rizikovou místnost reálně zabezpečit. Subdodavatel na konci řetězce o rozvodně v cizí budově zpravidla neví nic, dokud ho na ni někdo neupozorní.

Koordinace BOZP s dodavatelem a samostatné postavení OSVČ

Zákoník práce pojem „externista“ jako samostatnou kategorii nezná. Pro nastavení BOZP u externistů je proto nutné rozlišit, kdo konkrétně práci vykonává. Nejběžnější jsou zaměstnanci externího dodavatele. Pokud na jednom pracovišti plní úkoly zaměstnanci dvou nebo více zaměstnavatelů, použije se § 101 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Zaměstnavatelé se musí vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních a spolupracovat na zajištění BOZP pro všechny zaměstnance na daném pracovišti. Písemnou dohodou mohou koordinací opatření pověřit jednoho z nich. Každý z nich ale dál odpovídá za to, že jeho vlastní činnost a práce jeho lidí jsou organizovány tak, aby chránily i zaměstnance ostatních.

Zaměstnavatel, na jehož pracovišti pracují zaměstnanci jiného zaměstnavatele, musí navíc podle § 103 odst. 1 písm. g) zákoníku práce zajistit, aby ještě před zahájením práce dostali vhodné a přiměřené informace a pokyny k BOZP a informace o přijatých opatřeních, zejména pro případ požáru, první pomoci a evakuace. O tom, co předal, vede dokumentaci. Autoři komentovaného článku zdůrazňují, že písemná výměna informací o rizicích nemá být jednorázový formulář s obecnými riziky. Má jít o průběžné předávání informací, které odpovídají skutečnému stavu pracoviště.

Jinak je tomu u OSVČ, která svého zaměstnavatele nemá. Ani ta však nestojí mimo systém. Podle § 12 zákona č. 309/2006 Sb. se na ni s přihlédnutím k podmínkám a rozsahu její činnosti vztahuje mimo jiné § 101 odst. 1, 2 a 5 a § 102 zákoníku práce. Tyto vlastní povinnosti OSVČ ale souběžnou povinnost provozovatele pracoviště nevylučují. Právě na tom obrana žalovaného ztroskotala.

Smlouva rozdělí úkoly, zákonnou povinnost ale nesmaže

Z praktického pohledu je nejdůležitější tento závěr: smluvní přenos BOZP na dodavatele zaměstnavatele jeho povinnosti podle § 101 odst. 5 nezbaví. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že smluvní vztah mezi subjekty sdílejícími pracoviště nezprošťuje žádný z nich vlastních zákonných povinností, a to ani tehdy, když smlouva jejich práva a povinnosti v oblasti BOZP výslovně upravuje. Klauzule „dodavatel odpovídá za BOZP svých pracovníků“ tedy působí především mezi stranami smlouvy.

To neznamená, že je smlouva bezcenná. Podle autorů článku do ní patří rozdělení konkrétních organizačních úkolů, povinnost předávat informace o rizicích, pravidla pro zapojování subdodavatelů, požadavky na odbornou či zdravotní způsobilost osob a povinnost respektovat interní pravidla provozovatele. Taková ujednání působí především ve vzájemném smluvním vztahu stran. Vůči poškozenému a vůči státu však zákonné povinnosti provozovatele pracoviště nepřebírají. Konkrétní výši sankcí za porušení BOZP komentovaný článek neuvádí, proto ji neuvádíme ani my. Riziko kontroly a odpovědnosti za újmu tím ale nemizí.

Smlouva navíc sama nic nezabezpečí. Zaměstnavatel musí podle § 102 zákoníku práce rizika vyhledávat, vyhodnocovat a přijímat opatření k jejich odstranění nebo omezení. Posuzovaný případ ukazuje, že problémem nebyla jen informovanost externisty. Riziková místnost zůstala fyzicky přístupná a nebyla odpovídajícím způsobem zabezpečena. Podle popisu autorů navíc osoba pověřená dohledem zůstávala během úklidu na jednom místě a práci externích pracovníků skutečně nedozorovala. Podepsaný vstupní formulář proto nestačí. Rozhodovat bude, zda opatření odpovídají reálným rizikům a skutečnému provozu. U BOZP subdodavatelů v prostorách objednatele to v praxi znamená vědět, kdo do areálu vstupuje a pro koho pracuje, určit kontaktní osobu, zamknout nebo jinak oddělit nebezpečné prostory a dohled skutečně vykonávat.

Autoři zároveň upozorňují na opačný extrém. U provozů s mnoha krátkodobými vstupy, například u distribučních center, kam denně přijíždějí řidiči různých dopravců, podle nich rozsudek zřejmě nelze vykládat tak, že by se na tyto vstupy povinnosti nevztahovaly. Současně z něj ale neplyne, že by každý řidič musel absolvovat stejné komplexní školení jako stálí pracovníci. Rozsah opatření má odpovídat charakteru činnosti, délce pobytu a rizikům. U zaměstnance dopravce jde o vhodné a přiměřené informace a pokyny, ne automaticky o seznámení se všemi interními předpisy. S tímto rozlišením souhlasíme. Formální přeškolování každého, kdo projede vrátnicí, by bezpečnost nezvýšilo, jen by ji zahltilo papírem.

Úraz externisty a meze zákonného pojištění

Tím, že rozsudek vztahuje ochranu podle § 101 odst. 5 na OSVČ, z ní nedělá zaměstnance provozovatele pracoviště. Pracovním úrazem je podle § 271k zákoníku práce poškození zdraví nebo smrt zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Autoři z toho dovozují, že se u OSVČ zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy zásadně neuplatní, a to ani tehdy, když OSVČ ve skutečnosti vykonávala závislou práci pro dodavatele, tedy v režimu švarcsystému. Opírají se o dřívější závěr Nejvyššího soudu, že zákonné úrazové pojištění nekryje ani úraz ve faktickém pracovním poměru bez platného základního pracovněprávního vztahu.

Provozovatel přesto za újmu odpovídat může. Porušení povinností v oblasti BOZP může podle rozsudku založit povinnost k náhradě újmy podle občanského práva. Takový nárok ale zákonné pojištění nekryje. Doporučujeme proto ověřit, zda vaše komerční pojištění odpovědnosti kryje i újmu na zdraví externistů na vašem pracovišti a za jakých podmínek. Zároveň stojí za to projít smlouvy s dodavateli a vnitřní předpisy z pohledu, kterým se díval Nejvyšší soud: kdo má prostor pod kontrolou, kdo o přítomnosti externisty ví a kdo mu dává pokyny. Pokud tyto odpovědi vedou k vaší firmě, leží povinnost i na ní. Nastavení smluv a interních pravidel řešíme v rámci oblasti Pracovní právo.

Zdroj: Nejvyšší soud, rozsudek ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1325/2025, podle odborného článku „BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců: povinnost zaměstnavatele vůči externistům“, Právní prostor, 21. 10. 2026.