Ústavní soud: Převedení zaměstnance na jinou práci není nucená práce
Ústavní soud v nálezu ze dne 26. listopadu 2025, sp. zn. Pl. ÚS 31/24, zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení ustanovení § 41 odst. 3 zákoníku práce, jež umožňuje zaměstnavateli převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na jiný druh práce, než byl sjednán v pracovní smlouvě – typicky například v situaci, kdy zaměstnanec nemůže z důvodu zdravotního stavu vykonávat původní práci. Nejvyšší soud namítal, že tato úprava koliduje s právem na svobodnou volbu povolání a právem nebýt podroben otroctví, nevolnictví a nuceným pracím a službám.
Ústavní soud však rozpor napadeného ustanovení se zákazem nucené práce dle čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod neshledal, neboť zaměstnanec v takovém případě není vystaven pohrůžce trestu a není povinen nést nepřiměřeně tíživé břemeno. Klíčové je, že ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu jde pouze o dočasné řešení a zaměstnanec neztrácí nárok na odstupné, a to ani tehdy, pokud práci, na kterou byl zaměstnavatelem převeden bez svého souhlasu, odmítne konat a pracovní poměr následně skončí.
Ústavní soud zároveň výslovně uvedl, že tímto nálezem nijak nepředjímá soulad napadeného ustanovení s jinými základními právy.
Potřebujete právní poradenství?
Jsme připraveni vám pomoci s jakýmkoli právním problémem. Neváhejte nás kontaktovat pro nezávaznou konzultaci.
Podobné
Vztah věci hlavní a jejího příslušenství
je potřeba z hlediska práva z odpovědnosti za vady zakoupené věci diferencovat samostatně vady věci hlavní a vady jejího příslušenství, neboť zásadně platí, že věc hlavní nesdílí osud svého příslušenství. Tedy vada příslušenství mobilního telefonu (sluchátek, nabíjecího adaptéru) neopravňuje odstoupit od kupní smlouvy i ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu), na níž se projevila pouze v jednom případě vada, která byla odstraněna opravou, a poté se na ní již žádná další závada neobjevila. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2225/2023)