Újma po očkování proti covidu: Nejvyšší soud otevřel cestu k odškodnění, kterou nižší soudy zavřely

Přihlásili jste se po pandemii o náhradu újmy na zdraví, kterou jste si spojovali s očkováním proti covidu‑19 – a u soudu jste neuspěli, protože vaše potíže prý nebyly „dost vážné"? Pak by vás mělo zajímat nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten zrušil rozhodnutí obou nižších instancí, které takovou žalobu zamítly, a poslal věc zpět k novému projednání. A hlavně – jasně řekl, že podmínku odškodnění nelze vykládat tak přísně, jak to dosud činila praxe nižších soudů.

Pro poškozené pacienty, pro poskytovatele zdravotních služeb i pro pojišťovny jde o zásadní vodítko. Mění totiž laťku, kterou musí poškozený překonat, aby na náhradu vůbec dosáhl.

O co ve sporu šlo

Žalobce se domáhal náhrady újmy ve výši téměř 7,9 milionu korun. Zdravotní potíže si spojoval s aplikací třetí dávky vakcíny proti covidu‑19 v lednu 2022. Krátce po očkování skončil v nemocnici s bolestmi na hrudi a diagnostikovanou myokarditidou – zánětem srdečního svalu. Následně popisoval celou řadu přetrvávajících obtíží: silnou únavu, opakované záněty, zažívací problémy a dlouhodobé omezení v běžném i pracovním životě. Tvrdil rovněž podstatné snížení kvality života a schopnosti společenského uplatnění.

Soudy obou nižších stupňů jeho žalobu zamítly. Vyšly přitom z úvahy, že jeho zdravotní stav nedosahuje intenzity „zvlášť závažného ublížení na zdraví", jak ji vyžaduje zákon. Argumentovaly zejména relativně krátkou dobou hospitalizace a tím, že byl při propuštění do domácí léčby ve stabilizovaném stavu. Jinými slovy – nižší soudy postavily svůj závěr na poměrně jednoduchých, vnějškových znacích a tím věc uzavřely.

Proč Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil

Nejvyšší soud se věcí zabýval poté, co Ústavní soud odmítl návrh na zrušení nejasných a nelogických pasáží v obou „očkovacích" zákonech. Ústavní soud přitom uvedl, že je úkolem nejvyššího obecného soudu vyložit sporná ustanovení s ohledem na ustálenou judikaturu kladoucí důraz na hledání smyslu a účelu vykládaného předpisu. Rámcem celého sporu je režim náhrady újmy podle zákona č. 116/2020 Sb., jehož působnost byla rozšířena i na očkování proti covidu‑19.

Nejvyšší soud přístup nižších soudů jednoznačně odmítl. Podle něj vyložily zákonnou podmínku nepřiměřeně přísně a v rozporu se smyslem úpravy, která má zakládat nárok očkovaných na odčinění zdravotní újmy. Pokud by totiž platil výklad nižších soudů, vedl by ve svém důsledku k tomu, že právo na náhradu by bylo prakticky nedosažitelné.

Klíčové je, jak Nejvyšší soud vyložil sám sporný pojem. Konstatoval, že „zvlášť závažné ublížení na zdraví" nelze v oblasti odškodnění po očkování chápat tak úzce, že by náhrada připadala v úvahu jen v krajních situacích – tedy při bezprostředním ohrožení života nebo úplné ztrátě soběstačnosti. Tento pojem je proto nutné vykládat odlišně od jeho použití v jiných částech práva, například u náhrad poskytovaných pozůstalým podle občanského zákoníku. Stejné slovní spojení tak v různých kontextech nemá totožný obsah.

Nová měřítka pro posouzení nároku

Z rozhodnutí plyne změna v tom, na čem se má posouzení nároku zakládat. Nejvyšší soud odmítl, aby se rozhodovalo podle zjednodušených kritérií, jako je délka hospitalizace nebo skutečnost, že pacient nebyl bezprostředně ohrožen na životě. Tyto znaky samy o sobě nic nevypovídají o skutečném dopadu újmy.

Rozhodující je podle soudu něco jiného: zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě s významným a dlouhodobým dopadem na život poškozeného. Tedy zda omezuje jeho pracovní schopnost, každodenní fungování nebo kvalitu života. Právě tyto skutečnosti je třeba zkoumat – a to důkladně, včetně odborných znaleckých závěrů. Nižší soudy přitom toto dokazování opomenuly, což byl jeden z důvodů, proč jejich rozhodnutí neobstála.

Posouzení každého případu tak musí být individuální a odborně podložené. Paušální konstatování, že hospitalizace byla krátká a stav se stabilizoval, k zamítnutí žaloby nestačí.

Co si z rozhodnutí odnést

Pro praxi z rozhodnutí plyne několik konkrétních závěrů:

• Laťka pro odškodnění se snižuje. Náhrada už není vyhrazena jen extrémním případům ohrožení života. Rozhodující je dlouhodobý a doložitelný dopad na život poškozeného.
• Pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví" má v očkovacím režimu vlastní obsah. Nelze automaticky přebírat výklad z jiných oblastí práva, kde se totéž spojení používá přísněji.
• Znalecké dokazování je zásadní. Bez odborného posouzení příčinné souvislosti a rozsahu újmy nelze nárok řádně vyhodnotit. Příprava kvalitních lékařských a znaleckých podkladů je proto v těchto sporech klíčová.
• Délka hospitalizace není rozhodující. Krátký pobyt v nemocnici a stabilizovaný stav při propuštění nárok samy o sobě nevylučují.
• Vrácení věci neznamená vyhraný spor. Nejvyšší soud nepřiznal žádnou částku – pouze otevřel cestu k novému, řádnému posouzení. Výsledek bude záviset na dokazování v dalším řízení.

Rozhodnutí představuje výrazný posun ve výkladu odpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním. Nejvyšší soud odmítl tendenci zužovat odškodnění pouze na krajní případy a zdůraznil nutnost individuálního a odborně podloženého posouzení každé věci. Pro poškozené to znamená reálnější šanci na úspěch, pro stát a posuzující orgány náročnější standard dokazování.

Pokud zvažujete uplatnění nároku na náhradu újmy po očkování, nebo naopak takový nárok posuzujete na straně poskytovatele či pojistitele, doporučujeme nechat si nastavení důkazní a procesní strategie posoudit ještě před podáním žaloby. Těžiště úspěchu se po tomto rozhodnutí přesouvá do roviny znaleckého dokazování dlouhodobého dopadu na zdraví – a to je třeba připravit pečlivě a včas.

Zdroj: Nejvyšší soud; Advokátní deník, 9. 6. 2026. Konkrétní spisová značka rozhodnutí nebyla ve zdroji uvedena.