Právní poznání v praxi

Kompenzace bolesti Ve vztahu ke kompenzaci bolesti byl Metodikou v principu převzat bodový systém zrušené náhradové vyhlášky, tedy etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví.

Dle ust. § 51 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Pro výpověď z pracovního poměru je tedy charakteristické, že ukončovaný pracovněprávní vztah nezaniká již okamžikem podání (doručení) výpovědi druhé straně, ale teprve uplynutím určitého času – výpovědní doby.

Nestrannost soudce má konkrétní vyjádření i v tom, že nesmí být stíhán či jinak veden k trestní odpovědnosti za nesprávný právní názor. Obdobně to platí i o dalších procesních postupech, soudcem použitých. Nezávislost soudního rozhodování nemůže být absolutní a bezbřehá.

Mezi četně užívané doložky v různých obchodních smlouvách patří i konkurenční doložka. Oproti předchozí právní úpravě, která neobsahovala obecné ustanovení o konkurenční doložce, obsahuje občanský zákoník ve svém ustanovení § 2975 vymezení zakázaných konkurenčních doložek. V odstavci 1 tohoto ustanovení se obsah konkurenční doložky vymezuje negativně, když se zakazují konkurenční doložky neobsahující vymezení území, okruh činností a okruh osob, na které se konkurenční doložka vztahuje.

Dle aktuální judikatury právnická osoba nemůže platně uzavřít smlouvu o nájmu bytu ve smyslu ust. § 685 an. zákona č. 40/1964 Sb. Tyto závěry jsou však zároveň zpochybňovány. Lze tak jednoznačně říci, že nastíněná problematika přináší sporné názory.

Zásada vyrovnanosti veřejných rozpočtů je jednou ze stěžejních zásad rozpočtového práva. Jde o hlavní zásadu rozpočtové politiky [1] , jejíž podstatou je vyrovnanost příjmové a výdajové stránky každého jednotlivého veřejného rozpočtu. V moderních evropských dějinách se s ní bylo možné setkat již v 17. století, kdy se uplatňovala jako tzv. „zlaté pravidlo vyrovnanosti státního rozpočtu“ [2] , které spočívalo v tom, že státní rozpočet mohl být sestavován jako schodkový pouze za války.