a to tak, že neexistuje žádná ústavní presumpce ve prospěch rovnoměrné střídavé péče, když zdůraznil, že rozhodujícími faktory by měly být především konkrétní nejlepší zájem dítěte, jeho stabilita, vazby a reálné výchovné schopnosti rodičů. V kontextu nové právní úpravy péče o dítě, která nabyde účinnosti dne 1.1.2026 a v rámci které se v ust. § 888 občanského zákoníku stanoví, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě, je však otázkou, jakým směrem se bude judikatura Ústavního soudu do budoucna ubírat.

Dne 10. 4. 2025 rozhodl Nejvyšší soud v rozsudku 30 Cdo 2865/2024-330 ve prospěch žalobkyně domáhající se v civilním řízení náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena celkem sedmi výslechy v trestním řízení, kde vystupovala jako nezletilá oběť opakovaného znásilňování ze strany vlastního otce.

Nejvyšší soud v rozsudku 25 Cdo 295/2024-281 ze dne 30. 1. 2025 připomněl rozdíl mezi odpovědností za vady a smluvní zárukou dle § 2113 a násl. občanského zákoníku. Záruka není jen o tom, zda bylo dílo předáno bez vad. Jde o závazek zhotovitele, že si dílo po určitou dobu udrží konkrétní vlastnosti – užitné, jakostní, ale třeba i estetické. Pokud tyto vlastnosti během záruční doby zmizí, má objednatel právo uplatnit reklamaci.

Na úvod pro je záhodno uvést rozdíl mezi nárokem na náhradu zhodnocení a náhradou nákladů. Nákladem jsou vynaložené prostředky na změnu věci (nemovitosti). Zhodnocením pak to, o co se touto změnou zvýšila hodnota věci. Tedy ne každý náklad provedený nájemcem může znamenat to, že se tím zvýší hodnota nemovitosti. Naopak může dojít i k situaci, kdy zcela nevhodnou změnou může dojít ke snížení hodnoty takové nemovitosti.

Jedním z práv poškozeného v rámci trestního řízení, a pro poškozeného vesměs právo stěžejní, je právo na navrhovat, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal.1)

V současné době se již onemocnění Covid-19 nedostává takové mediální pozornosti, jako tomu bylo před nedávnou dobou. Následky, nejen zdravotního charakteru, si však celá společnost nese dodnes. V reakci na nepříznivou ekonomickou situaci vyvolanou utlumením ekonomických aktivit v rámci celé společnosti vlivem pandemie Covid-19 byla v České republice přijata řada opatření, která měla za cíl neblahou situaci řešit. Mezi přijatá opatření lze zařadit mimo jiné i program Antivirus, o kterém jsme psali článek již v minulosti. Stát na podporách v rámci pandemických opatření vyplatil značné finanční prostředky, aniž by v daném čase jakkoliv kontroloval oprávněnost jejich čerpání. Po odeznění pandemie se však stát ze svého spánku probudil a začal oprávněnost čerpání výhod kontrolovat.