Právní poznání v praxi

Pakliže ze závěru judikatury vyplývá, že se fikce zápisu podle § 98 rejstříkového zákona neuplatí v případě, že je dán důvod pro odmítnutí návrhu podle § 86 písm. a) rejstříkového zákona, je na místě tyto závěry aplikovat per analogiam legis i na jiné důvody pro odmítnutí návrhu podle § 86 rejstříkového zákona.

Ochranná známka bývá zpravidla jednou z nejcennějších aktiv každého podniku. V podstatě je to symbol, slovo nebo kombinace obou, která identifikuje produkty nebo služby jednoho podniku a odlišuje je od těch ostatních na trhu. Registrace ochranné známky dává jejímu držiteli exkluzivní právo používat ochrannou známku v obchodních vztazích v rámci země, kde je registrována a její právní ochrana je velice silná. Pokud je určité označení výrobků či služeb chráněno ochrannou známkou, neznamená to ale automaticky, že nemůžete danou ochrannou známku užívat v rámci svého podnikání. Je však třeba dodržet určitá pravidla jejího užívání, tak aby toto užívání bylo v souladu se zákonem.

Dočasná pracovní neschopnost ("(...) je stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné důvody uvedené v NemPoj neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost."1)) představuje právní institut, jehož primárním úkolem je ochrana zaměstnance. Tento institut je zakotven v pracovním právu a jeho účelem je zajistit zaměstnanci dostatečný čas na zotavení bez ztráty příjmu. Nicméně, v praxi se mohou vyskytovat případy, kdy zaměstnanci zneužívají tohoto práva a porušují pravidla spojená s dočasnou pracovní neschopností. Tento článek se zaměřuje na právní rámec a důsledky porušování dočasné pracovní neschopnosti zaměstnancem a nabízí přehled opatření, která mohou zaměstnavatelé přijmout k prevenci a řešení těchto situací, a to vůči zaměstnancům samotným.

Insolvenční řízení je zvláštním druhem civilního procesu, jenž slouží k řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka nikoli k prosazování individuálních zájmů věřitelů.1) Úpadek nebo hrozící úpadek má být v insolvenčním řízení řešen některým ze způsobů, který stanovuje insolvenční zákon, tak aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.2) Mají-li být tyto cíle insolvenčního řízení naplněny, musí dojít ke zmapování majetkových hodnot, z nichž mají být věřitelé v průběhu insolvenčního řízení uspokojováni.

Identifikační úkony musí být podloženy konkrétními okolnostmi, které naznačují riziko opakování trestné činnosti, její eskalace či účast na jiné, dosud nevyšetřené trestné činnosti. Nezbytnost identifikačních úkonů musí být odůvodněna jejich nepostradatelností pro zjištění spojitosti mezi osobou a trestným činem nebo pro identifikaci budoucího pachatele. V případech hospodářských nebo nenásilných trestných činů spáchaných dosud netrestanými osobami bude obtížné dovodit přiměřenost identifikačních úkonů na základě uvedených kritérií.

Zákoník práce v § 55 dává zaměstnavateli zcela výjimečnou možnost ukončit se svým zaměstnancem pracovní poměr takzvaně "na hodinu". Ponechme dnes stranou podmínky dle písm. a) prvního odstavce, který stanovuje možnost okamžitého ukončení při trestných činech, kde tak splnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru je zřetelně definováno. Druhou možností dle písm. b) prvního odstavce tohoto paragrafu je možnost zaměstnavatele okamžitě ukončit pracovní poměr se zaměstnancem, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.