Právní poznání v praxi

Jedním z práv poškozeného v rámci trestního řízení, a pro poškozeného vesměs právo stěžejní, je právo na navrhovat, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal.1)

V současné době se již onemocnění Covid-19 nedostává takové mediální pozornosti, jako tomu bylo před nedávnou dobou. Následky, nejen zdravotního charakteru, si však celá společnost nese dodnes. V reakci na nepříznivou ekonomickou situaci vyvolanou utlumením ekonomických aktivit v rámci celé společnosti vlivem pandemie Covid-19 byla v České republice přijata řada opatření, která měla za cíl neblahou situaci řešit. Mezi přijatá opatření lze zařadit mimo jiné i program Antivirus, o kterém jsme psali článek již v minulosti. Stát na podporách v rámci pandemických opatření vyplatil značné finanční prostředky, aniž by v daném čase jakkoliv kontroloval oprávněnost jejich čerpání. Po odeznění pandemie se však stát ze svého spánku probudil a začal oprávněnost čerpání výhod kontrolovat.

Není výjimečnou situace, kdy určitou věc vlastní vícero osob. Tento stav však nemusí trvat věčně. Ať už je to proto, že se spoluvlastníci nemohou dohodnout na správě věci, nemají mezi sebou dobré vztahy, nebo je dán jiný důvod, proč nechtějí v majetkovém společenství setrvávat, občanský zákoník jim v opuštění majetkového svazku nebrání, což vyjadřuje ust. § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.; Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.

Mnoho českých zaměstnavatelů se často setkává s potřebou vysílat své zaměstnance do zahraničí, buď na krátkodobé misie nebo na delší pracovní pobyty. Při takovémto vysílání se stává klíčovým aspektem otázka sociálního pojištění a právních povinností. Nařízení Evropské unie stanoví základní pravidla pro tuto problematiku, a my se podíváme na to, co by čeští zaměstnavatelé měli vědět.

Nejvyšší soud v usnesení 20 Cdo 2176/2024 ze dne 11. 2. 2025 rozhodl: Exekuce se nezastaví jen proto, že uplynula zákonná lhůta, pokud by její ukončení odporovalo dobrým mravům. Podle § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu se sice běžně bezvýsledná exekuce zastavuje, ale soud výslovně připustil výjimku – v mimořádných případech může pokračovat bez ohledu na čas.