Právní poznání v praxi

Ústavní soud posuzoval situaci stěžovatele, který se dlouhodobě nevídá se svými dětmi, přestože způsob styku a předávání v rámci střídové péče byl stanoven soudními rozhodnutími. Podle Ústavního soudu mají obecné soudy povinnost zajistit i faktický výkon těchto rozhodnutí. Soudy svou nečinností porušily právo stěžovatele na rodinný život a právo na péči o dítě a jeho výchovu.

Prospěch má ten, kdo nemovitost využívá, aniž by cokoliv platil – jeho majetek se nezmenšuje, přestože by za normálních okolností musel hradit nájem.

Institut smluvní pokuty představuje v občanském právu významný nástroj utvrzení závazků. Její funkce je především preventivní, sankční a zajišťovací, přičemž jejím smyslem je motivovat dlužníka k plnění závazku a zároveň poskytnout věřiteli jistotu rychlého a relativně snadného uspokojení v případě porušení povinnosti. Zároveň však hrozí nebezpečí excesivního sjednání smluvní pokuty, které by vedlo k neúměrnému zatížení dlužníka. Proto zákonodárce v § 2051 občanského zákoníku (dále jen „ OZ “) zakotvil možnost moderace smluvní pokuty.

Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí (27 Cdo 1993/2023) vyjasnil důležitou otázku: může správce daně požadovat úhradu veřejnoprávního dluhu – např. pokuty – přímo po jednateli společnosti, pokud ten porušil povinnost péče řádného hospodáře?

Objektivní odpovědnost provozovatele vozidla představuje významný institut správního práva, jenž slouží k efektivnímu postihu protiprávního jednání v silničním provozu, zejména v případech, kdy není možné zjistit konkrétního pachatele přestupku. Tento právní institut byl zaveden novelou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „ Zákon o provozu na pozemních komunikacích “), účinnou od 19. ledna 2013.

Občanský zákoník (dále též „OZ“) upravuje institut podnájmu na dvou místech, a to v obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215 a § 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a domu (§ 2274–2278).