Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce") výslovně stanovuje, ve kterých případech a za jakých okolností je zaměstnanec povinen nahradit škodu, kterou zaměstnavateli způsobil.

Hlavním smyslem institutu započtení v dědickém právu tradičně označovaném termínem kolace je zohlednit při stanovení výše dědických podílů, resp. povinných dílů, vše, co dědic za života zůstavitele od něho obdržel (např. v podobě daru či úlev v nákladech spojených se započetím podnikání), aby nedocházelo k nespravedlivému a nedůvodnému zvýhodňování tohoto dědice na úkor ostatních, kterým se ze strany zůstavitele za jeho života nedostalo ničeho. 1

Obecně o kontrole zaměstnanců podle zákoníku práce Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v ustanovení § 316 stanovuje v odst. 2, že ,,Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci,“ a v odst. 3

Každá obchodní společnost je jiná, každá má jiné vnitřní struktury, jiný důvod založení. Snad kromě obchodních společností s jediným společníkem nebo společníky se stejnými obchodními podíly, jsou v každé společnosti společníci s různou velikostí obchodních podílů a od toho se také odvíjí jejich možnost ovlivňovat obchodní směřování společnosti.

Zkušební doba je jedním z významných institutů pracovního práva, který upravuje ustanovení § 35 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „Zákoník práce“). Tento institut dává možnost jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci rozhodnout se, zda mají zájem na dalším trvání pracovního poměru.

Co se týče problematiky hmotné odpovědnosti, rozlišuje zákoník práce (dále jen „ZP“) dvě možné odpovědnosti: