Tím, že jeden z rozvedených manželů užívá výhradně věc z dosud nevypořádaného SJM, nedochází k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor druhého z manželů.

Dle § 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lékařích“), se rozumí:

Účast společníka na společnosti je představována jeho obchodním podílem. Ke změně společníka dochází na základě převodu tohoto obchodního podílu nebo na základě jeho přechodu. K převodu obchodního podílu dochází na základě smlouvy o převodu obchodního podílu, k přechodu na základě právního nástupnictví právnické osoby a nebo dědění.

Otázku provádění kontroly věcí a prohlídek zaměstnanců zaměstnavatelem řeší ustanovení § 248 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, ve kterém se doslova uvádí: „Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví.“

Posláním trestního práva je chránit nejdůležitější zájmy jednotlivců i společnosti proti trestným činům. [1] Aby toho mohlo být dosaženo, vymezuje trestní právo hmotné protiprávní činy, které považuje za trestné, nazývá je trestnými činy a taková jednání sankcionuje.

Ručení je jedním ze způsobů zajištění závazku, kterým se osoba odlišná od dlužníka – ručitel zavazuje splnit dluh věřiteli, jestliže dlužník tento svůj dluh nesplní. Věřitel může po ručiteli požadovat splnění dluhu, nesplnil-li dlužník svůj dluh ani v přiměřené lhůtě, ač jej k tomu věřitel vyzval. Ručitel je v takovém případě povinen splnit věřiteli dluh místo dlužníka, a to až do výše do jaké dluh svým prohlášením zajistil. Povinnost ručitele uhradit dluh za dlužníka však není absolutní.