Právní poznání v praxi

Ačkoliv se v případě rozchodu rodičů, může střídavá péče jevit z pohledu rodičů, jako zjevně nejspravedlivější uspořádání poměrů k dítěti, ne vždy je tento způsob úpravy poměrů k dítěti dost dobře realizovatelný. Jako alternativa střídavé péče se přitom nabízí svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů za současného stanovení širokého rozsahu styku druhému rodiči. Jaký je přitom rozdíl v obou těchto možných způsobech úpravy poměrů k dítěti, se pokusíme popsat níže.

Zákoník práce ve svém § 52 stanoví možnosti, za nichž je zaměstnavatel oprávněn dát zaměstnanci výpověď. V praxi se lze velmi často setkat především s ukončením pracovního poměru podle písm. a), resp. c) daného ustanovení. Přitom je nutno podotknout, že tyto dva jmenované způsoby se ne zřídka kdy prolínají.

Smlouva o dílo je často uzavíraným smluvním typem, přičemž předmětem díla může být jak vytvoření nové věci, tak oprava, úprava či údržba věci, nebo i nehmotný výsledek činnosti zhotovitele. Tento smluvní typ je upraven v ustanoveních § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“).

V zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") je upraveno hned několik druhů vyživovacích povinností, mezi které patří zejména vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi a mezi dalšími předky a potomky, vyživovací povinnost mezi manžely, vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely a vyživovací povinnost resp. výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce.

Novelou zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ZoZ“), tj. zákonem č. 1/2012 Sb., došlo s účinností od 5.1.2012 k nové právní úpravě odpovědnosti právnických nebo fyzických osob, které by umožnily cizinci výkon nelegální práce, nebo které by poskytly v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby, anebo jako jejich prostředník, a to ve formě ručení.

Obecně lze říci, že vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá po dobu, po kterou není dítě schopno se samo živit a je tedy svou výživou odkázáno na rodiče. Tento předpoklad je zakotven v ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle ust. § 915 odst. 1 občanského zákoníku pak má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů.