Legal knowledge in practice

Zvířata zaujímají speciální postavení z pohledu práva. Zvíře jako takové je tvor nadaný smysly, který je schopný vnímat bolest a stres 1). Z tohoto důvodu živá zvířata nejsou dle občanského zákoníku považovaná za věc. Speciální přístup ke zvířatům reflektuje i nedávná judikatura Nejvyššího soudu, kdy soud při svém rozhodování přihlédl k zájmům fenky.2) V některých případech se na zvířata však ustanovení o věcech použijí, a to konkrétně v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze zvířete 3). Takovým případem je například uzavírání kupních smluv, kdy se na koupi zvířete užijí stejná ustanovení občanského zákoníku, jako na koupi věci.

V § 159 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („OZ“) jsou stanoveny obecné požadavky na výkon funkce člena voleného orgánu právnické osoby. Člen voleného orgánu právnické osoby je povinen jednat s péčí řádného hospodáře, což v sobě zahrnuje povinnost vykonávat funkci s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí.

Cílem tohoto článku je představení aktuálního postoje judikatury k vyvrácení právní domněnky existence a výše uznaného dluhu ze strany dlužníka, resp. unesení důkazního břemene dlužníka v případě, kdy věřitel disponuje písemným uznáním dluhu.

Celý národ bojuje v současné době s infekčním onemocněním a již nyní je zřejmé, že krizová opatření si vyberou svoji daň na celém národním hospodářství. Bylo by však bezesporu velice nespravedlivé, aby náklady s krizovými opatřeními vlády ČR hradili pouze ti, kteří byli takovým rozhodnutím bezprostředně dotčeni. Přestože škody pocítí více či méně všichni obyvatelé, největší zatížení ponesou zejména firmy, které musely uzavřít své provozovny nebo došlo k zásadnímu propadu tržeb v důsledku vládou přijatých opatření.

„Přestože institut kvalifikované výzvy nelze přímo podřadit pod koncentraci řízení, a to s ohledem na skutečnost, že účastníky neomezuje v možnosti dalšího tvrzení skutečností a navrhování důkazů, nepochybně patří do nové koncepce civilního soudního řízení vyznačující se posílením zásady formální pravdy.“

Právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu , které je zakotveno v článku 36 Listiny základních práv a svobod, je součástí práva na spravedlivý proces. K otázce vyloučení (zákonného) soudce z projednávání v dané věci pro podjatost je nutno přistupovat velmi obezřetně, když vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí ve věci je krajním prostředkem ultima ratio, neboť tímto postupem je zasahováno do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Cílem tohoto článku je zmapovat konkrétní důvody vedoucí k vyloučení soudce pro podjatost z pohledu judikatury.