Prozatímní rozhodnutí: Nový institut rodinného práva pod lupou Ústavního soudu

Ústavní soud se nedávno zabýval případy, které zásadně mění pohled na nový procesní institut rodinného práva – prozatímní rozhodnutí. Od 1. ledna 2026 totiž platí pravidla, která nahrazují dosavadní předběžná opatření v řízeních o nezletilých dětech. A první nálezy Ústavního soudu ukazují, že soudy nižších stupňů mají s aplikací nové úpravy značné problémy.

Prozatímní rozhodnutí představují zcela nový nástroj, kterým soudy zatímně upravují poměry nezletilého dítěte. Klíčová odlišnost od předběžných opatření spočívá v tom, že proti prozatímnímu rozhodnutí není přípustné odvolání. Jedinou možností přezkumu tak zůstává ústavní stížnost. To znamená, že rodič, který se cítí rozhodnutím soudu prvního stupně poškozen, nemá k dispozici běžný opravný prostředek a musí rovnou k Ústavnímu soudu.

Zákonodárce touto úpravou sledoval zrychlení řízení ve věcech nezletilých. Jenže jak ukázala praxe prvních měsíců účinnosti, absence odvolání klade na soudy prvního stupně mimořádně vysoké nároky na kvalitu rozhodování. A ne všechny soudy jsou na tuto odpovědnost připraveny.

Škola jako důvod pro prozatímní rozhodnutí

První z nálezů (sp. zn. II. ÚS 1124/26) se týkal situace, která je mnoha rodičům důvěrně známá. Syn si vybral gymnázium, na které chtěl přestoupit, a náhodou se uvolnilo místo. Matka potřebovala nahradit souhlas otce s podáním žádosti o přestup, protože kapacita školy byla omezená a čas hrál zásadní roli.

Obvodní soud však návrh matky rovnou odmítl. Argumentoval tím, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, protože by vlastně rozhodl konečně a další řízení by ztratilo smysl. Tento přístup Ústavní soud jasně odmítl. Paušální odmítání návrhů týkajících se vzdělání dítěte pouze proto, že předjímají rozhodnutí ve věci samé, porušuje základní práva účastníků řízení.

Ústavní soud zdůraznil, že i když má prozatímní rozhodnutí omezené trvání, neznamená to, že by soud mohl rezignovat na věcné posouzení. Musí vždy zvážit, zda je zatímní ochrany práv dítěte s ohledem na běh času skutečně třeba. Nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem, a dítě má právo být v takové věci slyšeno.

Procesní pravidla nelze obcházet

Druhý nález (sp. zn. I. ÚS 1382/26) odhalil ještě závažnější pochybení. Otec požádal o stanovení prázdninového styku se svými dvěma syny. Soud sice zamýšlel návrh doručit ostatním účastníkům, ale fakticky se tak nestalo. Na jednání matka i opatrovník potvrdili, že návrh nemají k dispozici. Přesto soud přibližně o týden později prozatímní rozhodnutí vydal a rozšířil rozsah styku otce s dětmi.

Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Konstatoval, že prozatímní rozhodnutí lze vydat pouze tehdy, pokud soud dal možnost všem účastníkům se vyjádřit. A to včetně nezletilého dítěte. Právě vyloučení odvolání jako opravného prostředku činí požadavek na dodržení procesních pravidel ještě naléhavějším.

Všichni účastníci musí být o podaném návrhu zavčas informováni a musí být s jeho obsahem seznámeni. Ideálně by měl navrhovatel ostatní účastníky informovat sám, je-li to možné. Pokud ne, musí tak učinit soud. Zároveň musí soud aktivně zjišťovat názor dítěte na možnost vydání prozatímního rozhodnutí i na jeho konkrétní podobu.

Pro podnikatele a manažery, kteří procházejí rozvodovým řízením nebo spory o děti, z toho vyplývá několik praktických závěrů. Zaprvé, nová úprava zrychluje rozhodování, ale klade vyšší nároky na kvalitu argumentace v návrhu. Když není odvolání, musí být první podání přesvědčivé. Zadruhé, pokud druhá strana podá návrh na prozatímní rozhodnutí, máte právo se k němu vyjádřit. Pokud vám soud tuto možnost nedá, je to důvod pro ústavní stížnost. Zatřetí, názor dítěte hraje klíčovou roli a soudy jej musí aktivně zjišťovat.

Ústavní soud zatím obdržel 18 ústavních stížností proti prozatímním rozhodnutím. Dvěma stěžovatelům vyhověl nálezy, 13 stížností odmítl pro zjevnou neopodstatněnost a tři věci dosud nerozhodl. Tento poměr naznačuje, že většina prozatímních rozhodnutí obstojí, ale soudy prvního stupně musí být při jejich vydávání mnohem pečlivější. Absence odvolání totiž neznamená, že by rozhodnutí unikla kontrole. Znamená pouze to, že kontrolu provádí rovnou Ústavní soud – a ten očividně není ochoten tolerovat procesní pochybení ani věcně nesprávná rozhodnutí.

Zdroj: Ústavní soud, TZ 52/2026, nálezy sp. zn. II. ÚS 1124/26 a I. ÚS 1382/26