Proč Nejvyšší soud odmítl dovolání nájemce? Chyběla jediná věta

Nejvyšší soud se nedávno zabýval případem, který zásadně ilustruje rizika nedostatečně připraveného dovolání. Žalobce, který se domáhal určení trvání nájemního vztahu proti společnosti CPI BYTY, a.s., podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Jenže jeho podání trpělo fatální vadou – chybělo v něm vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. A právě tato zdánlivě formální chyba vedla k okamžitému odmítnutí celého dovolání.

Případ začal u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku. Soud jeho žádost zamítl, neustanovil mu ani advokáta a následně celé řízení zastavil pro nezaplacení poplatku. Městský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Žalobce se proto rozhodl obrátit na Nejvyšší soud s dovoláním, ve kterém vyjádřil nesouhlas se zastavením řízení a argumentoval tím, že měl být od soudního poplatku osvobozen.

Co přesně dovolání musí obsahovat

Nejvyšší soud však dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu. Důvod? Dovolání neobsahovalo údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tato náležitost není jen formalitou – je to obligatorní součást každého dovolání podle § 241a odst. 2 občanského soudního řádu. Bez ní nelze v dovolacím řízení vůbec pokračovat.

Co to konkrétně znamená? Pokud může být dovolání přípustné pouze podle § 237 občanského soudního řádu, musí dovolatel jasně uvést, které z těchto hledisek považuje za splněné:

• Otázka hmotného nebo procesního práva nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena.
• Tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
• Odvolací soud se při řešení otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
• Dovolatel navrhuje, aby se dovolací soud od své dosavadní praxe odchýlil.

Nestačí tedy jen napsat, že s rozhodnutím nesouhlasíte. Nestačí ani obecně tvrdit, že jste měli mít nárok na osvobození od poplatku. Musíte konkrétně identifikovat právní otázku a vysvětlit, proč by se jí měl Nejvyšší soud zabývat.

Praktické důsledky pro podnikatele a účastníky sporů

Tento případ je varováním pro všechny, kdo zvažují podání dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolací řízení má velmi přísné formální požadavky a Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by znovu hodnotila skutkové okolnosti případu. Je to mimořádný opravný prostředek určený k řešení zásadních právních otázek.

Pokud podnikatel nebo firma čelí nepříznivému rozhodnutí odvolacího soudu a zvažuje dovolání, měla by vždy spolupracovat se zkušeným advokátem, který přesně ví, jak dovolání správně strukturovat. Povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení existuje právě proto, aby se předešlo podobným procesním pochybením. V tomto případě však ani přítomnost advokáta nezabránila tomu, že dovolání trpělo fatální vadou.

Za zmínku stojí i finanční aspekt celé věci. Žalobce původně žádal o osvobození od soudního poplatku, což naznačuje jeho nepříznivou majetkovou situaci. Neúspěšné dovolání však situaci nijak nezlepšilo – Nejvyšší soud sice rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, ale samotné zastavení původního řízení zůstalo v platnosti.

Pro praxi z tohoto rozhodnutí vyplývá jasné poučení: při přípravě dovolání nikdy nepodceňujte formální náležitosti. I když máte silné přesvědčení o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu, bez řádného vymezení přípustnosti dovolání se Nejvyšší soud vaší věcí meritorně nezabývá. Dovolání bude odmítnuto ještě dříve, než se soudci vůbec začnou zabývat jeho obsahem. A to je výsledek, kterému se dá při správné přípravě snadno předejít.

Zdroj: Nejvyšší soud, 26 Cdo 1495/2026