Soused staví podle povolení? Soud jasně řekl: stres nenahradíte

Krajský soud v Brně se nedávno zabýval případem, který zásadně připomíná hranice sousedských sporů a ochrany osobnosti v českém právu. Případ, který by se dal shrnout jednoduše – soused staví dům a mně se to nelíbí – se proměnil v dlouholetou právní bitvu s nečekaně jasným závěrem.

Žalobce, spoluvlastník rodinného domu, se ocitl v situaci, kterou zná mnoho majitelů nemovitostí. Na sousedním pozemku začala výstavba nového rodinného domu s garážovým stáním. Podle žalobce stavba nesplňovala minimální odstupové vzdálenosti, požárně nebezpečný prostor zasahoval na jeho pozemek a celá situace mu způsobovala psychické strádání a duševní útrapy. Požadoval proto písemnou omluvu, provedení stavebních úprav a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč.

Jeho argumentace zněla logicky: stavba porušuje vyhlášku č. 501/2006 Sb., zasahuje do mých práv, snižuje kvalitu mého bydlení a způsobuje mi stres. Kdo by s tím nesouhlasil? Problém byl v jednom klíčovém detailu – žalovaný měl v ruce pravomocné stavební povolení.

Klíčový právní princip: co povolil úřad, soud nepřezkoumává

Soud I. stupně i odvolací soud shodně konstatovaly zásadní věc: civilní soud nemá pravomoc přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí stavebního úřadu. Pokud žalovaný staví podle řádného stavebního povolení, které prošlo odvolacím řízením i soudním přezkumem, neporušuje žádnou právní povinnost.

Žalobce přitom namítal, že jeho námitky ve stavebním řízení nikdy nebyly řádně vypořádány. Soud však zjistil opak – žalobce využil všechny zákonné možnosti, jak rozporovat stavební povolení, a všechny jeho námitky byly shledány neoprávněnými. Stavební úřad dokonce provedl několik kontrol na místě a potvrdil, že žalovaný dodržuje veškeré podmínky stavebního povolení.

Co se týče požárně nebezpečného prostoru zasahujícího na pozemek žalobce – soud konstatoval, že tato skutečnost vyplývá přímo z projektové dokumentace, na jejímž základě bylo povolení vydáno. Vznik požárně nebezpečného prostoru není podle normy ČSN 73 0802 vázán na souhlas majitele sousedního pozemku. Rozhodující je, aby v tomto prostoru nebyly další objekty – což bylo splněno.

Subjektivní pocit křivdy není právním titulem

Zvláště poučný je přístup soudu k argumentu o psychickém strádání. Žalobce tvrdil, že ho stavební činnost souseda psychicky vyčerpává, stresuje a narušuje sousedské vztahy. Dokonce namítal, že žalovaný se k těmto obviněním nevyjádřil, což by mělo být považováno za „tichý souhlas".

Soud tento argument jednoznačně odmítl. Mlčení žalovaného k určitým tvrzením neznamená jejich uznání. A především – i kdyby žalobce skutečně trpěl stresem ze sousedovy stavby, nemůže za tento stav nést odpovědnost někdo, kdo se nedopustil žádného protiprávního jednání.

Toto je klíčový moment celého rozhodnutí. Pro vznik odpovědnosti za zásah do osobnostních práv podle § 2910 občanského zákoníku musí být splněn základní předpoklad: porušení právní povinnosti. Pokud žalovaný staví legálně, podle platného povolení, žádnou povinnost neporušuje. A bez porušení povinnosti není odpovědnost – bez ohledu na to, jak intenzivně se druhá strana cítí poškozena.

Soud to vyjádřil pregnantně: „Nese-li žalobce celou situaci související s realizací stavby těžce, nemůže za tento stav nést odpovědnost žalovaný, pokud se nedopustil žádného protiprávního jednání."

Pro podnikatele a majitele nemovitostí z tohoto případu plyne několik praktických závěrů. Za prvé, pravomocné stavební povolení je silným štítem proti sousedským nárokům. Pokud stavíte podle povolení, civilní soud nebude přezkoumávat, zda úřad rozhodl správně. Za druhé, všechny námitky je nutné uplatnit ve správním řízení – dodatečné „přehodnocování" před civilním soudem nemá šanci na úspěch. Za třetí, subjektivní pocity křivdy, stresu či narušení kvality života samy o sobě nezakládají nárok na náhradu, pokud protistrana jedná v mezích zákona.

Tento rozsudek je zároveň připomínkou, že právo na ochranu osobnosti není všemocným nástrojem. Chrání před skutečnými zásahy do základních lidských práv, nikoli před nepříjemnými pocity z legálního jednání sousedů. Žalobce nakonec nejenže nic nezískal, ale musel žalovanému zaplatit náklady řízení přesahující 34 000 Kč za obě instance.

Zdroj: Krajský soud v Brně, 74 Co 57/2025-237