Zrušený zajišťovací příkaz peníze nevrátí, rozhodl rozšířený senát NSS těsně

Pokud dodatečný platební výměr podle svého výroku stanoví splatnost ihned po doručení, smí správce daně použít peníze vymožené na základě později zrušeného zajišťovacího příkazu na úhradu doměřené daně. Nezákonně určenou splatnost musí daňový subjekt napadnout v řízení o samotném platebním výměru.
Opavská společnost FAU se proti zajišťovacím příkazům úspěšně bránila. Krajský soud v Ostravě je v červnu 2017 zrušil, vymožené peníze se ale firmě nevrátily. Finanční správa je mezitím použila na DPH, kterou doměřila platebními výměry. Ty v té době ještě nebyly pravomocné. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu teď poměrem čtyř hlasů ku třem rozhodl, že takový postup obstojí. Zrušený zajišťovací příkaz tedy sám o sobě nárok na vrácení peněz nezakládá, pokud má správce daně platební výměr splatný ihned po doručení.
Spor má i obecnější rozměr. Dva senáty Nejvyššího správního soudu posoudily tytéž výměry odlišně a Ústavní soud musel soudu připomenout, že takový rozpor nesmí řešit běžný tříčlenný senát. Odlišné stanovisko podali tři ze sedmi členů rozšířeného senátu, mezi nimi předseda soudu. Podnikatel z toho má jasné ponaučení: obrana proti zajištění nestačí. O penězích může nakonec rozhodnout i formulace splatnosti ve výroku navazujícího výměru.
Šest výměrů, 217 milionů a splatnost dřív než právní moc
Ústavní soud ve svém nálezu shrnuje skutkový stav takto. Specializovaný finanční úřad vydal 23. 9. 2016 šest zajišťovacích příkazů na dosud nestanovenou DPH za zdaňovací období květen až říjen 2013. Ještě týž den vydal šest exekučních příkazů. Odvolací finanční ředitelství odvolání firmy v říjnu 2016 zamítlo. V prosinci 2016 Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek společnosti a prohlásil na její majetek konkurs. Spor pak dál vedla insolvenční správkyně.
Dne 7. 2. 2017 vydal správce daně šest dodatečných platebních výměrů a firmě je ještě týž den doručil. Doměřil jimi DPH v celkové výši 217 986 786 Kč, tedy přesně tolik, kolik požadovaly zajišťovací příkazy. Neuznal odpočty z dodávek pohonných hmot od dvou dodavatelů. Podle něj se firma jako zkušený obchodník stala součástí podvodu na DPH, o kterém věděla nebo přinejmenším vědět mohla. Splatnost určil ve výroku slovy: „Doměřená daň včetně penále [...] je splatná v náhradní lhůtě v souladu s § 168 odst. 4 a § 251 odst. 3 daňového řádu ihned po doručení tohoto platebního výměru na účet správce daně[...].“
Krajský soud v Ostravě pak 14. 6. 2017 zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu a s ním i zajišťovací příkazy. Platební výměry nabyly právní moci až v září 2017. Insolvenční správkyně z toho vyvodila, že exekuce byla od počátku nezákonná. Peníze podle ní měly být vratitelným přeplatkem a firmě měl navíc náležet úrok z neoprávněného vymáhání podle § 254 odst. 2 daňového řádu. Finanční správa namítla, že peníze převedla na úhradu DPH už ke dni vydání výměrů.
Ústavní soud: o splatnosti nerozhoduje skutek, ale právo
Krajský soud v Brně obě žaloby v březnu 2023 zamítl. Podle něj nezákonnost zajišťovacích příkazů nebrání tomu, aby správce daně vymožené prostředky použil na splatné nedoplatky. Nejvyšší správní soud tento názor potvrdil v lednu 2024 dvěma rozsudky devátého a desátého senátu (sp. zn. 9 Afs 123/2023 a 10 Afs 119/2023). Šestý senát ale v roce 2023 ve věci 6 Afs 91/2023 posoudil tytéž výměry jinak. Údaj o splatnosti nebral jako závazný a splatnost dovodil sám ze zákona.
Nejvyšší správní soud tento rozpor nepředložil rozšířenému senátu. Hájil se tím, že splatnost výměrů je nesporná skutková okolnost, protože ji výrok formuluje jednoznačně. Ústavní soud tento argument v nálezu sp. zn. III. ÚS 779/24 ze dne 2. 7. 2025 odmítl. Otázka, zda zákon dává správci daně pravomoc určit splatnost odchylně, je podle něj otázkou právní. Pokud senát dospěje k jinému právnímu názoru, než jaký už Nejvyšší správní soud vyslovil, musí věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupit rozšířenému senátu. Když to neudělá, rozhoduje nesprávně obsazený soud. Ústavní soud proto shledal porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a práva na soudní ochranu a oba rozsudky zrušil.
Ústavní soud tím podle nás správně zabránil obejití § 17 s. ř. s. Kdyby šlo rozpor o tom, jakou váhu má výrok o splatnosti, prohlásit za skutkovou otázku, mohl by si každý senát vybrat, se kterou judikaturou se vypořádá a kterou přejde mlčením.
Většina sází na presumpci správnosti, menšina na zvláštní pravidlo
Česká justice o rozhodnutí rozšířeného senátu informovala 5. 11. 2026. Podle její zprávy se rozšířený senát označil za vázaný nálezem Ústavního soudu, a proto už nezkoumal, zda rozpor mezi senáty skutečně existuje. Rovnou se zabýval věcí samou.
Čtyřčlenná většina vyšla z toho, že platební výměr je vykonatelný už před právní mocí, protože odvolání v daňovém řízení nemá odkladný účinek. Soud přiznal, že správce daně pochybil, když splatnost předsunul v rozporu s § 168 odst. 4 daňového řádu. Tato vada však podle většiny činí nezákonným jen samotný výměr. Daňový subjekt ji proto musí namítat v řízení, které se tímto výměrem zabývá, a ne až ve sporu o vrácení peněz. Dokud výměr nikdo nezměnil ani nezrušil, je správce daně při placení daně vázán splatností, kterou v něm uvedl, a to díky presumpci správnosti správních aktů. Společnost tak měla splatný nedoplatek od 7. 2. 2017 a vymožené prostředky se vratitelným přeplatkem nestaly.
Soudci Aleš Roztočil a Lenka Krupičková s tímto závěrem nesouhlasili. Podle nich z daňového řádu jasně plyne, že se zajištěná částka převádí na daň až dnem, kdy je daň pravomocně stanovena. Protože soud zajišťovací příkazy zrušil dříve, vznikl přeplatek. Zvláštní úprava v § 168 odst. 4 má podle nich přednost před obecným pravidlem o převodu přeplatku na nedoplatek. Předseda soudu Karel Šimka připojil vlastní nesouhlasné stanovisko. Presumpci správnosti nezpochybňuje, v tomto případě ale podle něj měla ustoupit výslovné úpravě zajištění. Zrušením příkazů před právní mocí výměrů ztratil správce daně právní titul, na jehož základě peníze držel. Volbu většiny označil za méně šťastnou, i když nijak zásadní.
Většinový názor je procesně soudržný, ale má nepříjemný důsledek. Pravidlo o tom, kdy se zajištěná částka převádí na daň, slouží právě k ochraně daňového subjektu. Pokud ho správce daně může ve výroku výměru předběhnout a jeho chyba se přezkoumá jen v jiném řízení, ochrana z něj fakticky mizí. Firma v tomto sporu zvítězila u zajišťovacích příkazů, a přesto přišla o peníze. Rozhodla vada, kterou v řízení o výměru nenapadla.
Zrušený zajišťovací příkaz nestačí, obrana se musí vést i proti výměru
Nález Ústavního soudu ukazuje, kde se tato věc ve skutečnosti rozhodla. Proti samotným výměrům podala firma samostatnou ústavní stížnost. Ústavní soud ji odmítl jako neopodstatněnou (sp. zn. IV. ÚS 2289/24) a splatností se vůbec nezabýval. Firma totiž tuto námitku včas neuplatnila před správními soudy. Splatnost určená „ihned po doručení“ tak zůstala nenapadena v jediném řízení, ve kterém ji podle většiny rozšířeného senátu bylo možné zpochybnit.
Pokud správce daně zajistil vaše prostředky, nespoléhejte jen na to, že zrušení zajišťovacího příkazu povede k vrácení vymožených prostředků. Jakmile dorazí dodatečný platební výměr, zkontrolujte ve výroku, jak správce daně určil splatnost. Pokud ji předsunul před okamžik, který plyne ze zákona, uplatněte tuto námitku výslovně v odvolání proti výměru a případně i v následné správní žalobě. Lhůty pro tyto kroky ani dnešní znění daňového řádu podklady nerozebírají. Rozhodnutí se týká úpravy, která platila v letech 2016 a 2017. Konkrétní postup je proto vždy potřeba ověřit podle aktuálního stavu věci.
Zajištění a navazující doměření daně tvoří ve skutečnosti jednu obranu, i když běží ve více řízeních. Pokud se postupy rozdělí mezi různé poradce nebo se obrana soustředí jen na zajišťovací příkazy, vzniká mezera, kterou tento spor ukázal. Takové souběžné daňové spory vedeme v rámci oblasti Sporná agenda, litigace a arbitráž. Rozhodnutí o rozšířeném senátu padlo poměrem jediného hlasu. Dokud nedojde k případnému posunu v judikatuře, je bezpečnější počítat s názorem většiny.
Zdroj: nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. III. ÚS 779/24 (NALUS – databáze rozhodnutí Ústavního soudu); rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci FAU podle zprávy Česká justice, 5. 11. 2026
Potřebujete právní poradenství?
Jsme připraveni vám pomoci s jakýmkoli právním problémem. Neváhejte nás kontaktovat pro nezávaznou konzultaci.



