Rezervace není nanečisto: NSS potvrdil realitce pokutu 2,4 milionu

AML v realitách: povinnosti realitní kanceláře mohou začínat už u rezervační smlouvy, která konkretizuje převod a je spojena se zálohou. NSS potvrdil pokutu 2,4 milionu a ukázal, co musí dokumentace prokázat.
AML v realitách: povinnosti realitní kanceláře při podpisu rezervační smlouvy

Nejdřív rezervační smlouva a záloha, a teprve před převodem nemovitosti se kancelář začne ptát, kdo vlastně kupuje a z čeho. Jednu mosteckou realitní kancelář stál takový postup 2,4 milionu korun. Pokutu, kterou jí Finanční analytický úřad uložil v roce 2024 za porušení zákona proti praní špinavých peněz, nyní potvrdil Nejvyšší správní soud. Pro AML v realitách z rozsudku plyne jednoduchý závěr: povinnosti realitní kanceláře nezačínají až převodem vlastnictví nebo peněz. Začínají ve chvíli, kdy obchod skutečně začne.

Úřad kanceláři vytkl celou řadu pochybení. U přesně vymezených obchodů podle něj řádně a včas neidentifikovala klienty ani osoby, které za ně jednaly, a neověřila, zda k jednání mají oprávnění. U kupujících společností nezjistila a neověřila jejich skutečné majitele. Původ peněz na koupi nemovitostí nezkoumala v rozsahu, jaký zákon vyžaduje. Kancelář se proti tomu bránila několika argumenty. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 22 Afs 171/2026 žádný z nich nepřijal a k většině připojil vysvětlení, které se hodí znát každému, kdo zprostředkovává prodej nemovitostí.

AML v realitách: povinnosti realitní kanceláře nečekají na převod

Hlavní obrana kanceláře stála na časování. Rezervace podle ní sama o sobě vlastnické právo nepřevádí a rezervační záloha má jen předběžnou povahu. Identifikace a kontrola klienta by proto podle kanceláře stačila až ve chvíli, kdy se převádí nemovitost nebo peníze. Soud ji odmítl.

Vyšel z definice obchodu v § 4 odst. 1 AML zákona. Obchodem je podle ní každé jednání, které směřuje k nakládání s majetkem jiné osoby nebo k poskytnutí služby. Rozhodující tedy není, jestli už se něco převedlo, ale jestli jednání k převodu směřuje. Rezervační smlouvy, které soud v této věci posuzoval, přesně určovaly nemovitost i podmínky jejího převodu, stranám ukládaly další postup a byla s nimi spojená rezervační záloha. Soud proto uzavřel, že nešlo o nezávazné předjednávání. Smlouvy podle něj byly součástí procesu, který bezprostředně vedl k převodu nemovitosti.

Soud se přitom opřel o svůj dřívější rozsudek sp. zn. 4 Afs 404/2023. I v něm dospěl k závěru, že realitní zprostředkovatel měl klienta prověřit už před dohodou o zablokování prodeje. Rozsudek ale nejde vykládat tak, že každá listina s nadpisem „rezervační smlouva“ automaticky zakládá obchod podle AML zákona. To soud výslovně odmítl. Rozhoduje obsah smlouvy, ne její název.

Pro praxi z toho plyne odpověď na otázku, kdy má kancelář klienta identifikovat, zjistit skutečného majitele a prověřit původ peněz. Pokud rezervační smlouva obsahuje to, co soud v této věci viděl, tedy konkrétní nemovitost, podmínky převodu, závazek k dalšímu postupu a zálohu, musí kontrola proběhnout před jejím podpisem. Odkládat ji „až na kupní smlouvu“ znamená riskovat, že kancelář povinnost splní pozdě, a tím ji poruší. Kde přesně leží hranice u volnějších rezervací bez těchto prvků, rozsudek obecně nestanovuje. Odkazuje na posouzení obsahu v každém jednotlivém případě.

Formulář si zvolíte sami, doložit kontrolu ale musíte

Druhá linie obrany mířila na úřad. Kancelář tvrdila, že ji ve skutečnosti trestal za neúplně vyplněné interní AML dotazníky a za chybějící údaje v rezervačních smlouvách, přestože zákon žádný konkrétní formulář nepředepisuje. V obecné rovině jí soud dal za pravdu: povinná osoba si sama volí, jakou formou provedení identifikace a kontroly zaznamená. Tím ale debata nekončí. Z dokumentace musí jít zpětně zjistit, že úkon proběhl řádně a včas.

Soud navíc ověřil, že úřad nehodnotil jen dotazníky. Procházel celé klientské složky: zprostředkovatelské, rezervační i kupní smlouvy, plné moci, doklady totožnosti a výpisy z rejstříků. Kancelář tedy nebyla trestána za nevyplněné políčko. Trestána byla za to, že z celé složky nebylo patrné, že zákonnou povinnost splnila. Soud k tomu připomněl, že identifikace a kontrola klienta podle § 7 a následujících AML zákona nejsou samoúčelné papírování. Mají zachytit podezřelé transakce dřív, než proběhnou.

Názorně to ukazují obchody s jednou z kupujících společností. Kancelář k nim předložila jen výpis z obchodního rejstříku s údaji platnými od 22. prosince 2020. Rezervační smlouvy s touto společností přitom podepsala 6. listopadu, 16. prosince a 18. prosince 2020, tedy dříve. Výpis tak nemohl prokázat, co kancelář věděla v okamžiku podpisu. Kancelář namítala, že skutečného majitele fakticky znala. Soudu to nestačilo. Pouhé tvrzení o znalosti skutečného majitele nic neprokazuje, pokud z podkladů nebo jiných konkrétních okolností nevyplývá, kdy a jakým způsobem kancelář tuto informaci zjistila a ověřila.

Z toho plyne i odpověď na otázku, jak kontroly dokumentovat. Rozsudek nepředepisuje žádný vzor. Záznam ale musí obstát při zpětné kontrole, a to ve dvou ohledech: co povinná osoba zjistila a kdy to zjistila. Dodatečně obstaraný výpis s pozdějším datem, ústní ujištění nebo „všichni víme, kdo za tou firmou stojí“ takovou zkouškou neprojdou. Datum zjištění je stejně důležité jako jeho obsah, protože právě podle něj úřad posuzuje, zda kontrola proběhla včas.

Čtyři a půl milionu z „vlastních prostředků“

Nejsilnější pasáž rozsudku se týká původu peněz. Manželé kupovali nemovitost za 13,5 milionu korun. Kancelář zjistila, že sedm milionů má pocházet z prodeje jiné nemovitosti a dva miliony z úvěru. U zbývajících 4,5 milionu měla v dokumentaci jen údaj, že jde o vlastní prostředky kupujících. Třetina kupní ceny tak zůstala bez jakéhokoli bližšího vysvětlení.

Kancelář argumentovala přístupem založeným na riziku. Rozsah kontroly se podle ní řídí rizikem, a protože žádné podezřelé okolnosti nezjistila, nebylo důvodu jít hlouběji. Soud tuto logiku otočil. Riziko nelze vyhodnotit bez základních informací. Povinná osoba proto nemůže omezený rozsah kontroly ospravedlnit tím, že nenarazila na nic podezřelého, pokud si předtím neopatřila údaje, na jejichž základě by podezřelé okolnosti vůbec mohla rozpoznat. Kdo se nezeptá, nemá co vyhodnotit.

Soud přitom nežádal, aby si kancelář předem vyžádala nějaký pevně daný soubor listin. To je pro praxi podstatné, protože rozsudek neukládá automaticky chtít po každém kupujícím výpisy z účtů nebo darovací smlouvy. Kancelář ale u značné části ceny nezjistila vůbec nic, ani to, zda peníze pocházejí z úspor, z daru, z dědictví nebo z půjčky. Kontrola původu peněz při koupi nemovitosti tedy podle soudu musí dospět alespoň k tomu, z jakého zdroje peníze plynou. Obecné „vlastní prostředky“ tuto otázku nezodpovídají, jen ji odsouvají.

Soud se vyjádřil i k dalšímu obchodu, u kterého klesla cena ze 3,65 milionu korun v rezervační smlouvě na 2,1 milionu v kupní smlouvě. Samostatným přestupkem to podle něj nebylo. Šlo ale o okolnost, která měla kancelář přimět ke důkladnější kontrole. Výrazná změna ceny mezi rezervací a koupí tedy sama o sobě nic neporušuje. Kancelář ji však nesmí přejít bez povšimnutí, pokud s ní nespojí hlubší prověření.

Znalec nerozhoduje, kdy je pokuta likvidační

Poslední spor se vedl o výši sankce. Kancelář předložila znalecký posudek, který měl posoudit její hospodářskou situaci a určit, od jaké částky by pokuta byla likvidační. Podle kanceláře představuje pokuta významnou část jejího majetku a může ohrozit další provoz. Namítala také, že obrat sám o sobě neříká, kolik firma skutečně dokáže zaplatit.

Městský soud posudek jako důkaz neprovedl, protože ho považoval za nadbytečný, a Nejvyšší správní soud mu dal za pravdu. Znalec totiž pracoval se stejnými ekonomickými údaji jako úřady, jen je jinak hodnotil. Otázka, zda je pokuta přiměřená, nebo už likvidační, je podle soudu otázkou právní. Při jejím posouzení se musí zvážit i závažnost a opakovanost přestupků a preventivní funkce trestu. Znalec ji nemůže vyřešit tím, že nabídne vlastní názor na přiměřenou výši pokuty.

Úřad podle soudu nevycházel jen z obratu. Zohlednil i majetek kanceláře a její hospodářské výsledky v jednotlivých letech. Protože část skutků spadala pod starší právní úpravu s nižší horní hranicí pokuty, zúžil úřad rozpětí na 1 250 001 až 2 500 000 korun. Po zvážení přitěžujících a polehčujících okolností uložil 2,4 milionu, tedy částku u horní hranice tohoto rozpětí. Rozpětí je dané dobovou úpravou, která se na tyto skutky vztahovala. Nelze ho proto číst jako obecnou horní hranici sankcí za AML pochybení v realitách dnes. Kolik hrozí podle aktuálního znění, rozsudek ani zpráva o něm neuvádějí.

Soud odmítl i argument, že pokuta firmu citelně zasáhne. Citelnost podle něj neprokazuje likvidační účinek. Je přirozeným důsledkem správního trestu, který musí bolet, aby plnil represivní i preventivní funkci. Z toho plyne nepříjemné poučení: obrana proti vysoké pokutě postavená na tom, že firmu výrazně oslabí, má malou naději, pokud úřad pracoval s jejími reálnými ekonomickými údaji a výši řádně odůvodnil.

Pro realitní kanceláře a makléře z rozsudku vychází několik konkrétních úkolů. Projděte si vzory rezervačních smluv a posuďte podle obsahu, ne podle názvu, zda už zakládají obchod podle AML zákona. Pokud ano, přesuňte identifikaci klienta, zjištění skutečného majitele i dotaz na původ peněz před jejich podpis. Do klientské složky ukládejte podklady s datem, ze kterého je patrné, kdy jste co zjistili. U kupní ceny nekončete u kategorie „vlastní prostředky“, ale zaznamenejte konkrétní zdroj. A když se mezi rezervací a koupí výrazně změní cena nebo jiné podmínky, berte to jako důvod kontrolu prohloubit. Nastavení rezervačních smluv a navazujících procesů s kancelářemi řešíme v rámci oblasti Nemovitosti a realitní právo.

Zdroj: Nejvyšší správní soud, rozsudek sp. zn. 22 Afs 171/2026; zpráva Česká justice, 16. 11. 2026.

Sdílejte tento příspěvek
https://www.reznicek.com/aktuality/aml-v-realitach-povinnosti-realitni-kancelare-0ccd32a9

Potřebujete právní poradenství?

Jsme připraveni vám pomoci s jakýmkoli právním problémem. Neváhejte nás kontaktovat pro nezávaznou konzultaci.

Advokát podepisuje dokument při jednání s klientem u notebooku