Střídavá péče ve světle současné judikatury

Aktualizováno 4. října 2026. Nálezy z roku 2014 níže představují historická východiska, nikoli nejnovější judikaturu.

Pojem střídavá péče rodiče dál používají, zákon však od 1. ledna 2026 při novém rozhodování opustil původní kategorie výlučné, střídavé a společné péče. Podle § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud rozhoduje o péči obou rodičů a podle okolností určí její rozsah. Péče může být časově rovnoměrná i nerovnoměrná. Nelze požadovat konkrétní režim pouze na základě názvu dřívějšího institutu.

Judikatura vyžaduje posouzení konkrétního dítěte

Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 vymezil hlediska, která musí soud při rozhodování o péči hodnotit: rodinné vazby dítěte, zachování jeho identity, schopnost pečujících osob zajistit jeho potřeby a přání dítěte. Tato hlediska se hodnotí u každé pečující osoby a podle okolností případu. Samotné biologické pouto nepředstavuje úplnou odpověď na otázku vhodného uspořádání.

Nález sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. května 2014 zdůraznil, že vzdálenost bydlišť rodičů nemá být automatickou překážkou střídavé péče. Soud však musí vyhodnotit skutečnou zátěž cestováním, změnou prostředí a možnosti rodičů. Rozhodnutí tedy nelze číst jako souhlas s libovolně dlouhým pravidelným dojížděním dítěte.

Také nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014 pracuje s právy obou rodičů a požadavkem řádného odůvodnění odlišného uspořádání. Problémy v komunikaci rodičů je nutné hodnotit podle jejich skutečného dopadu; nesmějí sloužit jako nezkoumaná zkratka při rozhodování.

Od roku 2026 soud určuje rozsah péče

Při dohodě rodičů může soud podle § 907 odst. 1 rozhodnout, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž určí její rozsah. Pokud podmínky tohoto postupu nejsou splněny, stanoví rozsah podle odstavce 2 s uvážením zájmu dítěte. Nová úprava neobsahuje pravidlo, že každé dítě musí trávit polovinu času u každého rodiče.

Rodiče mají soudu předložit proveditelný návrh: běžný režim, předávání, školní docházku, prázdniny a řešení mimořádných situací. Podstatné jsou potřeby dítěte a reálné možnosti péče. Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud určit také podmínky péče podle § 907 odst. 3. Případné ohrožení dítěte se musí posoudit samostatně; časová rovnost rodičů nemá přednost před jeho bezpečím.

Dosavadní rozhodnutí mají vlastní význam

Dřívější rozsudek o střídavé nebo výlučné péči novela sama nezrušila. Změnu soudní úpravy je potřeba opřít o změnu poměrů a zájem dítěte; při neshodě rodičů o tom rozhoduje soud podle § 909 občanského zákoníku. První krok proto představuje rozbor současného rozsudku, nikoli převzetí obecného tvrzení z nálezu vydaného v jiném případu.

Podmínky dohody rodičů a související výživné vysvětlujeme v článku Péče o dítě po rozchodu rodičů. Návrh rozvrhu i soudní zastoupení řeší naše praxe rodinného práva.

Zdroje: výše odkazované nálezy Ústavního soudu; § 907 a § 909 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění zákona č. 268/2025 Sb..