Velikostní přirážka obstála: Nejvyšší soud k ocenění akcií při squeeze-outu

Když soud určuje přiměřené protiplnění podle hodnoty závodu zjištěné výnosovou metodou, může znalec v diskontní míře zpravidla použít velikostní přirážku, pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti případu. Přirážka nesouvisí s nízkou likviditou akcií. Nevylučuje ji ani to, že se na ní odborná veřejnost zcela neshoduje.
Hlavní akcionář nabídl za jednu akcii 4 088 Kč. Posudek, který si objednali vytěsnění akcionáři, došel k 6 003 Kč. Rozdíl tedy činil 1 915 Kč na akcii a nakonec se spor zúžil na jednu položku ve výpočtu. Při squeeze-outu byla velikostní přirážka v diskontní míře tím prvkem, o kterém minoritní akcionáři tvrdili, že do ocenění nepatří. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 1678/2025 ze dne 31. 8. 2026 určil, že tam patřit může. Rozhodnutí přitom odpovídá i na obecnější otázku: kde končí práce znalce a kde začíná práce soudu.
Čtyři posudky a čtyři různé ceny jedné akcie
Spor se týkal společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně a. s. Hlavním akcionářem byla DRENCAN LIMITED, která držela 407 375 z celkem 422 756 akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč. Valná hromada 15. 5. 2018 schválila přechod akcií ostatních akcionářů na hlavního akcionáře. Protiplnění 4 088 Kč za akcii vycházelo z posudku NSG Morison, který hodnotu určil ke dni 31. 12. 2017. Vlastnické právo přešlo 17. 6. 2018. Dva bývalí akcionáři včas předložili akcie a u hlavního akcionáře uplatnili právo na dorovnání.
Před soudem pak stály čtyři ocenění. Posudek APELEN předložený žalobci dospěl k 6 003 Kč, posudek E & Y předložený společností ke 3 924 Kč. Soud proto zadal revizní posudek znaleckému ústavu RSM. Ten uzavřel, že posudky NSG Morison ani APELEN nestanoví správnou výši protiplnění ke dni přechodu, tedy k 17. 6. 2018, a posudek E & Y podle něj vůbec neurčuje protiplnění pro účely vytěsnění. RSM sám došel ke 4 322 Kč bez DPH za akcii.
Krajský soud v Plzni z revizního posudku vyšel. Hlavnímu akcionáři uložil doplatit žalobcům rozdíl a složit do soudní úschovy 4 047 782 Kč jako dorovnání pro všechny dosavadní vlastníky akcií. Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil. Vytěsnění akcionáři tak dostali víc, než jim valná hromada nabídla, ale výrazně méně, než vycházelo z jimi předloženého posudku APELEN (6 003 Kč). Spor se proto stočil k metodě. RSM oceňoval výnosově metodou DCF entity a do diskontní míry zahrnul přirážku za velikost podniku. Vyšší diskontní míra obecně snižuje současnou hodnotu budoucích výnosů, a proto ji žalobci napadli.
Znalec zjišťuje fakta, soud vykládá právní pojem
Dovolatelé postavili dovolání na dvou rovinách. Tvrdili, že soudy převzaly názor znalce bez kritického přezkumu, ačkoli podle nich jiný senát a jiný odvolací soud měly o použitelnosti přirážky zásadní pochybnosti. Zároveň zpochybnili, že velikostní efekt, na kterém přirážka stojí, vůbec prokazatelně existuje.
Nejvyšší soud obě roviny oddělil a v tom je jádro rozhodnutí. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 647/15 je otázka, zda lze použít diskont za velikost, otázkou právní. Stejně je tomu u diskontu za minoritu nebo za omezenou obchodovatelnost. Odpověď totiž závisí na výkladu právního pojmu „přiměřené protiplnění“. Zda velikostní efekt v ekonomické realitě existuje, je naopak otázka skutková. K jejímu posouzení jsou potřeba odborné znalosti, a patří proto znalci. Dovolání v této části Nejvyšší soud za přípustné nepovažoval, protože dovolací přezkum podle § 241a odst. 1 o. s. ř. se týká jen právních otázek.
Toto rozdělení je podle nás správné a pro praxi má jasný důsledek. Spor o samotnou ekonomiku přirážky se vede a rozhoduje v nalézacím řízení, ne u Nejvyššího soudu. Soudy nižších stupňů navíc v souladu s dřívějším usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4568/2016 nezkoumají věcnou správnost odborných závěrů znalce. Posuzují jen to, zda jsou logicky odůvodněné. Akcionář, který chce velikostní přirážku zpochybnit, proto musí už v prvním stupni ukázat, že ji znalec v konkrétní věci nezdůvodnil, nebo že ji zdůvodnil nelogicky. Obecné tvrzení, že teorie je sporná, nestačí.
Velikostní přirážka při squeeze-outu nestojí na likviditě akcií
K právní otázce se Nejvyšší soud postavil za nižší soudy. Pokud soud vychází z hodnoty závodu určené výnosovou metodou, lze v diskontní míře velikostní přirážku zpravidla použít. Výjimkou jsou zvláštní okolnosti konkrétního případu. Klíčový argument se týká toho, s čím přirážka nesouvisí. Je zcela nezávislá na nižší likviditě akcií. Důvody, pro které se při stanovení spravedlivé hodnoty akcií nepoužívá přirážka za nízkou likviditu, proto nelze obrátit proti velikostní přirážce.
Odvolací soud tuto logiku vystihl tím, že velikostní přirážka nepůsobí na úrovni akcionáře, ale na úrovni celého podniku. Odráží vlastnost oceňované společnosti, ne postavení menšinového akcionáře nebo obtížnou prodejnost jeho akcií. Proto podle odvolacího soudu nenarušuje rovnost akcionářů a rovné zacházení s nimi. Diskonty za minoritu či likviditu jsou jiná kategorie a mezi nimi a velikostní přirážkou nelze automaticky přenášet závěry.
Druhá část argumentace se týká odborného sporu. Podle Nejvyššího soudu nebrání použití přirážky ani to, že se na ní odborná veřejnost zcela neshoduje, pokud znalec v konkrétní věci vychází z běžně používaných oceňovacích metod a praktik. Kdyby soud čekal na jednomyslnost v oceňovací teorii, nemohl by rozhodovat o žádné metodě. Rozhodnutí ale nedává přirážce bianco šek. Formulace „zpravidla“ a výhrada zvláštních okolností otevírají prostor pro případy, kdy přirážka na danou společnost nepasuje. V této věci soudy přijaly odůvodnění RSM proto, že znalec přirážku opřel o empirická zkoumání a skutečný vývoj cen akcií a vzal v úvahu poměry konkrétní společnosti. Přirážka tedy obstála díky kvalitě odůvodnění, nikoli jen díky tomu, že ji obecně lze použít.
Dorovnání ze soudní úschovy a náhrada nákladů
Druhá dovolací otázka se týkala vyplacení peněz. Žalobcům vadilo, že jim přisouzené dorovnání mělo přijít ze soudní úschovy, a ne přímo od hlavního akcionáře. Nejvyšší soud vysvětlil, že žaloba podle § 390 odst. 3 z. o. k. je žalobou na plnění. Rozhodnutí, které hlavnímu akcionáři ukládá zaplatit konkrétní částku, je proti němu přímým exekučním titulem. Pokud výrok stanoví, že se dorovnání zaplatí z prostředků složených do úschovy, s § 390 z. o. k. to v rozporu není. Dokud hlavní akcionář peníze nesloží, může se žalující akcionář domáhat plnění přímo. Úschova podle § 3 odst. 2 písm. e) z. ř. s. je povinná a má soluční účinky. Složením je proto povinnost splněna vůči všem bývalým minoritním akcionářům, včetně těch, kteří se soudili. Pak už lze plnění žádat jen z úschovy. K vydání stačí žádost a kopie rozhodnutí o dorovnání, pokud z něj ve vztahu k akcionáři vyplývají údaje, které vyžaduje § 298 odst. 2 z. ř. s.
Pro menšinové akcionáře je důležitý i závěr o nákladech. Kdo se domáhá dorovnání, má podle § 390 odst. 3 z. o. k. v rozhodném znění zásadně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to i když ve sporu neuspěje. Výjimkou je zneužití práva. Soud mu tedy zásadně nemůže uložit, aby hradil náklady hlavního akcionáře. Totéž platí v dovolacím řízení, pokud se v něm řeší dosud nevyřešená otázka.
Pro praxi je třeba vidět hranice rozhodnutí. Soud posuzoval vytěsnění z roku 2018 podle zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020. Podklady se nezabývají tím, jak závěry dopadnou na pozdější znění. S tou výhradou z rozsudku plyne pro hlavního akcionáře, který squeeze-out připravuje, jasné vodítko. Přiměřené protiplnění se brání nejlépe posudkem, který velikostní přirážku věcně odůvodní na poměrech konkrétní společnosti a výslovně ji oddělí od jakýchkoli úvah o likviditě a minoritě. Posudek by měl vydržet srovnání s revizním znalcem, protože soud zkoumá právě jeho logiku. Pro menšinové akcionáře rozsudek znamená, že paušální útok na velikostní přirážku nestačí. Úspěch může přinést konkrétní kritika výpočtu, data ocenění nebo okolností, které použití přirážky v dané věci vylučují. Podle povahy sporu se oceňování a jeho přezkumu věnujeme v oblasti Obchodní právo a korporace.
Zdroj: rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1678/2025 ze dne 31. 8. 2026 (ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.1678.2025.1), podle Profiprávo — Obchodněprávní shrnutí (shrnutí k velikostní přirážce a k plnění dorovnání do soudní úschovy), 6. 10. 2026.
Potřebujete právní poradenství?
Jsme připraveni vám pomoci s jakýmkoli právním problémem. Neváhejte nás kontaktovat pro nezávaznou konzultaci.



