Proč soud zamítl odkladný účinek? Stěžovatel neunesl důkazní břemeno

Nejvyšší správní soud se v červnu 2026 zabýval případem, který zásadně připomíná jeden z nejdůležitějších principů soudního řízení – kdo něco tvrdí, musí to také prokázat. V tomto případě šlo o zdánlivě jednoduchou otázku: může soud přiznat odkladný účinek kasační stížnosti, když stěžovatel vůbec nezdůvodní, proč o něj žádá?

Odpověď je jednoznačná: nemůže. A tento případ je cennou lekcí pro každého, kdo se ocitne v pozici účastníka správního řízení nebo soudního sporu.

O co vlastně šlo?

Ministerstvo vnitra zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žadateli z Vietnamu. Důvodem bylo, že jeho žádost byla vyhodnocena jako nepřípustná podle zákona o azylu. Žadatel se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji však zamítl.

Následovala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Spolu s ní podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku – tedy žádost, aby do rozhodnutí o kasační stížnosti nebyly vykonávány právní následky napadeného rozhodnutí. Problém byl v tom, že tento návrh nijak neodůvodnil.

Soud stěžovatele vyzval, aby do sedmi dnů svůj návrh doplnil a vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů se přiznání odkladného účinku domáhá. Zároveň ho poučil o důsledcích nečinnosti. Stěžovatel sám avizoval, že návrh doplní do patnácti dnů. Lhůta uplynula – a nic se nestalo.

Soud proto neměl jinou možnost než návrh zamítnout.

Tři podmínky, které musíte splnit

Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není automatické. Zákon stanoví tři podmínky, které musí být splněny současně:

• Hrozící újma: Výkon rozhodnutí musí pro navrhovatele znamenat konkrétní újmu.
• Proporcionalita: Tato újma musí být nepoměrně větší než případná újma, která by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám.
• Veřejný zájem: Přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Klíčové je, že všechny tři podmínky musí být naplněny kumulativně. Pokud chybí byť jen jedna, soud odkladný účinek nepřizná.

V tomto případě stěžovatel selhal hned u první podmínky. Neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, jaká konkrétní újma mu hrozí. A jak soud správně poznamenal, není jeho úkolem za stěžovatele domýšlet, v čem by taková újma mohla spočívat.

Správní soudnictví je totiž ovládáno dispoziční zásadou. To znamená, že soud není povinen z vlastní iniciativy vyhledávat důvody, proč by měl stěžovateli vyhovět. Iniciativa musí vycházet od účastníka řízení. Ten nese jak břemeno tvrzení (musí říct, co se děje), tak břemeno důkazní (musí to doložit).

Judikatura Nejvyššího správního soudu v tomto směru dlouhodobě zdůrazňuje, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný. Nestačí obecné fráze typu „hrozí mi újma". Stěžovatel musí konkrétně popsat, jaká újma mu hrozí, jaké je její intenzity a z jakých okolností vyvozuje její vznik. A tato tvrzení musí podepřít důkazy.

Hrozící újma navíc musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická nebo bagatelní. Soud neposuzuje teoretické scénáře, ale skutečné dopady do života a práv konkrétního člověka či subjektu.

Pro podnikatele a majitele firem z tohoto případu plyne důležité poučení. Ve správním řízení i v soudních sporech nestačí podat opravný prostředek a čekat, co se bude dít. Aktivní přístup a řádné odůvodnění každého návrhu jsou naprosto zásadní.

Pokud žádáte o odkladný účinek – ať už kasační stížnosti, žaloby nebo jiného opravného prostředku – musíte soudu jasně a konkrétně vysvětlit proč. Jaké negativní důsledky vám bezprostředně hrozí? Jak závažné budou? Proč nelze vyčkat na konečné rozhodnutí ve věci samé?

Absence řádného odůvodnění vede k zamítnutí návrhu, a to i v případech, kdy by snad materiálně důvody pro přiznání odkladného účinku existovaly. Soud prostě nemá z čeho vycházet.

Tento případ také ilustruje, proč je důležité dodržovat lhůty stanovené soudem. Stěžovatel dostal sedm dní na doplnění návrhu, sám slíbil reakci do patnácti dnů – a nakonec neudělal nic. Taková pasivita má v soudním řízení nevyhnutelně negativní důsledky.

Na závěr je třeba dodat, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku je pouze rozhodnutím předběžné povahy. Jak soud sám připomněl, na jeho základě nelze předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné. Zamítnutí návrhu na odkladný účinek tedy neznamená, že stěžovatel ve věci samé neuspěje – jen to, že do finálního rozhodnutí poběží čas normálně a právní následky napadeného rozhodnutí zůstávají v platnosti.

Zdroj: Nejvyšší správní soud, 4 Azs 93/2026-16