ÚS: Finanční úřad nesmí prolomit advokátní tajemství kvůli nákladům

Softwarová firma zaplatila advokátní kanceláři paušál za právní služby, náklad si dala do daňově uznatelných výdajů — a finanční úřad chtěl vidět, co konkrétně advokát dělal. Když firma i advokát odmítli s odkazem na mlčenlivost, správce daně náklad vyškrtl a doměřil daň. Krajský soud v Plzni i Nejvyšší správní soud daly finanční správě za pravdu: kdo neunese důkazní břemeno podle § 92 odst. 3 daňového řádu, prostě prohraje, ať už mu v tom brání cokoli.

Ústavní soud to 23. září 2026 obrátil. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 925/26 poprvé jasně řekl, že advokátní mlčenlivost je ústavně chráněná i tam, kde se řeší daně, a že správce daně nemůže tuto ochranu obejít tím, že zavelí: buď ukážeš všechno, nebo si náklad neodečteš.

Případ začal doměrkem daně z příjmů právnických osob za roky 2016 a 2017. Stěžovatelka — společnost zaměřená na softwarová řešení a poradenství — měla se svou advokátní kanceláří rámcovou smlouvu z roku 2014. Ta vymezovala plnění dost obecně: monitoring a rešerše legislativy, příprava legislativních návrhů podle požadavků klienta a „další služby dle zadání“. K tomu předložila faktury a k obsahu doplnila, že v roce 2016 pracovala mimo jiné pro platformu Exekutoři proti teritorialitě.

Správci daně to nestačilo. Vadilo mu, že skutečně fakturované částky byly nižší než smluvní paušál a k tomu chyběly jakékoli dodatky ke smlouvě, takže musela existovat nějaká upravená dohoda, kterou nikdo nepředložil. Z obecné smlouvy ani z faktur navíc nešlo vyčíst, jaké konkrétní služby byly plněny v který rok a jak souvisely s příjmy. Když správce vyzval firmu i advokátní kancelář k doplnění, oba odkázali na povinnost mlčenlivosti — advokát navíc na to, že jej klient nezprostil.

Správní soudy tento postup posvětily s tím, že mlčenlivost podle zákona o advokacii nikoho nezbavuje daňových povinností a nesnižuje důkazní břemeno daňového subjektu. Jinak řečeno: chceš-li si odečíst náklad, musíš ho unést. Že se to týká advokáta, je tvoje starost.

V čem se Ústavní soud rozešel s NSS

Čtvrtý senát pod vedením soudce zpravodaje Zdeňka Kühna dovodil, že takový přístup porušuje základní právo stěžovatelky na ochranu advokátního tajemství podle čl. 13 a čl. 37 odst. 2 Listiny. Klíčové je, že ústavní ochrana mlčenlivosti se nevztahuje jen na trestní obhajobu. Právní poradenství v občanském, správním nebo daňovém právu má stejnou ochranu jako obhajoba v trestní věci — advokátní tajemství nedělá rozdíly podle odvětví.

To ale neznamená, že samotný odkaz na mlčenlivost je automatická jízdenka k daňové uznatelnosti nákladu. Ústavní soud výslovně říká, že chráněné je jen důvěrné právní poradenství, nikoli všechny daňově relevantní skutečnosti kolem něj. Klient tedy může chránit obsah rad, konkrétní právní analýzy, strategii, dokumentaci — ale zároveň musí být schopen daňově relevantní důsledky služby doložit jinak.

Ta „jiná cesta“ je jádrem nálezu. Ústavní soud jmenuje dvě konkrétní techniky: buď redigování textu podléhajícího mlčenlivosti, tedy bezpečnostní začernění citlivých údajů v dokumentech, nebo neutrální popis poskytnutých právních služeb bez uvedení věcného obsahu. Správce daně nesmí trvat na kompletní právní dokumentaci, obsahu porad ani na hmotných výsledcích práce advokáta nad rámec toho, co je nezbytně nutné k řádnému vyměření daně. Přiměřenost je tady měřítkem — a v tomto případě podle ÚS nebyla dodržena ani zdaleka.

Právě to zlomilo případ. Správce daně vůbec nezvažoval mírnější varianty. Chtěl všechno, nebo nic. A stěžovatelka se navíc až z rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství, tedy ex post, dozvěděla, že mohla postupovat jinak než úplným vzdáním se ochrany. To je z pohledu ÚS neakceptovatelné — jestli má správce daně požadovat důkazy dotýkající se advokátního tajemství, musí sám aktivně nabídnout přiměřenější cestu, ne postavit klienta před volbu „prolom mlčenlivost, nebo zaplať“.

Ústavní soud proto zrušil rozhodnutí NSS a věc se vrací zpátky. NSS zruší rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství, které bude rozhodovat znovu. Pro rok 2016 s vodítkem, že správce daně vůbec neformuloval vážné a důvodné pochybnosti o původním daňovém tvrzení — tam tedy náklad pravděpodobně projde bez dalšího dokazování. Pro rok 2017 pochybnosti obstály, ale stěžovatelka musí dostat reálnou příležitost unést důkazní břemeno způsobem, který nezasáhne nepřiměřeně do ochrany advokátního tajemství.

Pro firmy, které pravidelně čerpají právní služby, je to zásadní posun. Doteď byla situace při daňové kontrole nákladů na advokáta poměrně nekomfortní: buď klient prolomil mlčenlivost (a advokát by ho k tomu formálně zprostil), nebo riskoval, že správce daně náklad neuzná. Nález ÚS mění výchozí bod. Klient má právo na zachování důvěrnosti materiálů chráněných advokátním tajemstvím i v daňovém řízení. Správce daně musí zvažovat mírnější prostředky a nemůže si vynucovat kompletní zpřístupnění právního poradenství jen proto, že mu obecná smlouva a faktury nestačí.

Praktický dopad je konkrétní. Pokud vaše firma dostává výzvu k prokázání nákladů na advokáta, není odpověď „mlčenlivost, sbohem“ — takový postoj jste právě prohráli u NSS. Legitimní odpověď je nabídnout to, co ÚS pojmenoval: neutrální popis služeb (typ agendy, počty hodin, oblast práva, období, k jakému projektu nebo sporu se plnění vztahovalo), případně redigované výstupy s začerněnými citlivými pasážemi, doplněné o smluvní a fakturační dokumentaci. Zároveň je pro klienta rozumné dbát na to, aby rámcové smlouvy s advokáty byly aktualizovány dodatky, které reflektují skutečně poskytované služby a odměnu — nesoulad mezi smluvním paušálem a fakturací byl v tomto případě jednou z věcí, které správce daně důvodně upozornily.

A pro advokáty vzkaz stejně jasný: postavení mlčenlivosti se v daňovém řízení posílilo, ale s tím roste i odpovědnost umět klientovi pomoct sestavit takové důkazy, které daňovou uznatelnost prokáží, aniž by šly do věcného obsahu poradenství. Formulace neutrálního popisu služeb a rozsah přípustného redigování se stane součástí běžné komunikace s finanční správou. Kdo to zvládne dobře, ušetří klientovi doměrky i penále — a nikoho nebude nutit vzdát se ústavně chráněné důvěrnosti vztahu.

Zdroj: Ústavní soud, nález sp. zn. IV. ÚS 925/26 ze dne 23. 9. 2026; Advokátní deník, 23. 9. 2026.