Oproti staré právní úpravě obsažené v § 27 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, kdy mimo rodičů dítěte měly právo stýkat se s dítětem výslovně pouze jen prarodiče a sourozenci, s přijetím zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) v současné době došlo k významnému rozšíření okruhu osob oprávněných ke styku s nezl. dítětem, které výrazně přispělo k tomu, aby bylo právo na rodinný život zakotvené v čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, jakož i v čl. 10 Listiny základních práv a svobod efektivněji naplňováno.
Úpravu styku osoby blízké lze v současné právní úpravě nalézt v § 927 NOZ, který stanoví: „ Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.“ Vedle nového občanského zákoníku, lze úpravu styku s osobami odlišnými od rodičů nalézt rovněž i v mezinárodní smlouvě, kterou je Česká republika vázána, a sice v Úmluvě o styku s dítětem, vyhlášené pod č. 91/2005 Sb. m. s., která v čl. 5 odst. 1 výslovně stanoví: „ Pokud to je v nejlepším zájmu dítěte, lze rozhodnout o styku mezi dítětem a osobami jinými než jeho rodiči, které mají s dítětem rodinná pouta.“
Jak vyplývá z výše uvedeného, právo stýkat se s nezl. dítětem je v současné době za určitých podmínek přiznáno vedle osob příbuzných, rovněž i dalším osobám, které jsou dítěti tzv. společensky blízké. Definici daného termínu lze nalézt v komentáři Hrušáková, Králíčková, Westphalová a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. vydání, 2014, s. 1173, dostupné z www.beck-online.cz , jež se k dané problematice vyjadřuje následovně: “Předpokladem úpravy styku je existence rodinné vazby, konkrétně citového vztahu, který není jen přechodný, vykazuje znaky trvalé vazby (jde o vytvořený vztah důvěry, nestačí delší dobu trvající sociální kontakt). Dlouhodobost a pevnost citového vztahu je třeba vždy vyložit ke konkrétní osobě a v konkrétních skutkových okolnostech. Předpokladem je, že tato osoba fakticky vykonávala péči o dítě, starala se o ně, dítě svojí péčí pozitivně ovlivňuje a obohacuje. Je také možné, že citové pouto bylo bráněním ve styku s dítětem, popřípadě prostým plynutím času, přetrženo, poté je rozhodující, zda rodinný vztah mezi dítětem a sociálně blízkou osobou lze opět navázat.“
Lze poukázat na zvláštní postavení v okruhu osob oprávněných ke styku s nezl. dítětem vedle rodičů, které bylo ještě v nedávné době velmi diskutabilním, které přísluší biologickému otci, který není zapsán v rodném listu nezl. dítěte. Problematickou se jeví tato otázka, především z důvodu toho, že nehledě na skutečnost, zda má biologický otec k nezl. dítěti vytvořenou plnohodnotnou rodinnou vazbu a o nezl. dítě pečuje, je biologický otec v důsledku absence matričního zápisu v rodném listu nezletilého v současné době právně považován nikoliv za rodiče, ale pouze za osobu mající s dítětem rodinný vztah, a sice za osobu blízkou. Navzdory předchozí právní úpravě jakož i dřívější judikatuře však současný občanský zákoník zakotvuje právo biologického otce, který není uveden v rodném listě a jehož otcovství doposud nebylo žádným ze způsobů předvídaných právním řádem právoplatně určeno, domáhat se úpravy styku s nezl. dítětem u příslušného soudu, jakožto osoba dítěti společenský blízká, tak jak to předvídá občanský zákoník v ust. § 927.
Uvedený závěr přitom lze nalézt již v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. dubna 2013, ve kterém Ústavní soud i přes v té době zákonem omezený okruh osob oprávněných stýkat se vedle rodičů s nezletilým dítětem, dospěl k závěru, na základě kterého přiznal právo domáhat se úpravy styku s nezl. rovněž i biologickému otci, který nebyl zapsán v rodném listě z důvodu zapsání otce nebiologického, v jehož prospěch nesvědčila žádná z otcovských domněnek. Důvodem, na základě kterého Ústavní soud dospěl k tomuto, v té době průlomovému rozhodnutí, přitom byla skutečnost, že biologické otcovství muže domáhajícího se úpravy styku s nezl. dítětem, nebylo v průběhu řízení nikým zpochybněno.
Není to však pouze biologický otec, kdo se dle nové právní úpravy může soudní úpravy styku s nezl. dítětem úspěšně domáhat. Jak vyplývá z výše uvedeného komentáře k předmětnému ustanovení § 927 NOZ, toto právo náleží i osobě, která má k nezl. dítěti citový vztah, který není jen přechodný, a tedy zde existuje prokazatelná rodinná vazba. Vedle biologického otce, je to tak např. i druh či družka dlouhodobě pečující o nezl. dítě svého partnera, který by byl bez ohledu na jakékoliv biologické vazby k nezl. dítěti, za předpokladu prokázání existence rodinného pouta ke styku s nezl. dítětem zjevně oprávněn.
Závěrem je možné konstatovat, že nová právní úprava styku nezl. dítěte s osobou blízkou přináší do českého právního řádu v souladu s mezinárodní úpravou dané problematiky potřebnou flexibilitu, která je pro oblast rodinného práva toliko typická, a která umožní dosáhnout úpravy styku s nezl. dítětem i pro osoby tzv. nepříbuzné, které by na základě předchozí právní úpravy, nehledě na jejich faktický citový vztah k nezl. dítěti, neměli takřka žádnou možnost se jakéhokoliv styku s nezl. dítětem vůbec domoci.
