Nepromlčitelnost vražd: ministr chystá pozměňovací návrh, senátoři jdou vlastní cestou

Pachatele vraždy lze dnes v Česku stíhat třicet let. Jakmile tato doba uplyne, trestní odpovědnost podle § 34 TrZ zaniká a viníka už potrestat nelze — bez ohledu na to, jak přesvědčivé důkazy se později objeví. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc chce s tímto pravidlem u nejzávažnějšího trestného činu skoncovat a oznámil, že nepromlčitelnost vraždy prosadí formou pozměňovacího návrhu.

Samostatnou novelu kvůli tomu Tejc otevírat nehodlá. Návrh chce vložit do nejblíže projednávané novely trestního zákoníku, a těch je teď v dolní komoře hned několik. Opírá se o pokrok kriminalistiky, zejména o analýzu DNA, která umožňuje usvědčit pachatele i po desetiletích. Důvod, proč by se měl pachatel takového činu po uplynutí jakkoli dlouhé lhůty přestat bát odhalení, podle něj neexistuje. K přípravě návrhu ho už dříve vyzvala předsedkyně sněmovního ústavněprávního výboru Renáta Vesecká.

Souběžně běží druhá iniciativa. Sedmičlenná skupina senátorů vedená místopředsedkyní horní komory Jitkou Seitlovou a Janem Pirkem připravila vlastní návrh na zrušení promlčitelnosti vražd a předloží ho do prvního čtení 8. července. Vedle forenzních metod argumentuje i zájmem pozůstalých a veřejnosti na tom, aby byl viník pojmenován. Tejc avizoval, že senátní návrh podpoří, bude-li technicky dobře zpracovaný.

Argument pro zachování promlčení je přitom letitý: trest uložený s velkým časovým odstupem ztrácí na účinnosti. Nepromlčitelnost ovšem není v českém trestním právu žádná novinka. Bez ohledu na čas lze už dnes stíhat válečné trestné činy, trestné činy proti míru a část trestných činů proti lidskosti, za určitých podmínek velezradu či teroristický útok, a také závažné činy spáchané veřejnými činiteli v letech 1948 až 1989. Vražda by tento výčet rozšířila, nikoli prolomila dosud bezvýjimečné pravidlo.

Praktický dopad ucítí hlavně obhajoba ve starých kauzách a způsob, jak se nakládá s důkazy, u nichž dnes obhájci s během promlčecí lhůty počítají. Prozatím jde ale o politický záměr, ne o platné právo — otázkou zůstává, ke které novele se návrh nakonec připojí a zda se na něm Sněmovna se Senátem shodnou.

Zdroj: Advokátní deník, 29. 6. 2026 (ČTK).