Nemocnice musí prokázat, že by amputace přišla i bez jejího pochybení: Nejvyšší soud upřesnil dokazování v pacientských sporech

Muž přišel do nemocnice s těžce poraněnou dolní končetinou a s přerušenou podkolenní tepnou; zranění utrpěl při výbuchu. Cévní operaci lékaři provedli. Co přišlo po ní, už řádná péče nebyla: tepna se uzavřela, na diagnostiku i na další operační řešení této komplikace se čekalo nepřiměřeně dlouho a končetina po tu dobu nebyla prokrvována. Tkáně se poškodily v takovém rozsahu, že nohu museli amputovat.

Soud prvního stupně dal pacientovi za pravdu. Odvolací soud jeho žalobu zamítl — argumentem, který v pacientských sporech padá pravidelně: pacient dostatečně neprokázal, že rozhodující příčinou amputace bylo právě pochybení nemocnice po první operaci. Nemocnice totiž namítala, že na poškození tkání se mohlo podílet už období nedostatečného prokrvení mezi úrazem a první operací. A ta námitka nebyla nesmyslná. Noha byla vážně poraněná od výbuchu, nedostatečné prokrvení začalo dávno před příjmem na oddělení a rozklíčovat po letech, jakou část konečné škody přidalo prodlení lékařů, je úkol na hranici možností znalce. Přesně v téhle nejistotě se dosud rozhodovalo o tom, kdo spor prohraje.

Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Řekl přitom, na čí stranu ta nejistota dopadá.

Kdo tvrdí, že by noha nešla zachránit, musí to prokázat

Východiskem zůstala obecná zásada civilního procesu — každý účastník prokazuje skutečnosti, které svědčí v jeho prospěch. Nejvyšší soud z ní ale vyvodil rozvržení, které v medicínských sporech mění taktiku obou stran. Prokáže-li pacient dvě věci, totiž že jeho zdraví bylo poškozeno a že se zdravotnické zařízení dopustilo pochybení způsobilého takové poškození vyvolat, tíže dokazování se posouvá. Tvrdí-li poskytovatel, že ke stejnému následku by došlo i při jeho řádném postupu, nebo že skutečná příčina poškození ležela jinde, musí to prokázat on sám.

Rozdíl proti tomu, jak věc uchopil odvolací soud, je praktický, ne akademický. Odvolací soud nechal důkazní nejistotu dopadnout na pacienta: neunesl-li důkaz o tom, že rozhodlo prodlení nemocnice, žalobu prohrál. Nejvyšší soud ji posunul na stranu, která alternativní vysvětlení tvrdí — a která k němu má zpravidla blíž. Nemocnice drží zdravotnickou dokumentaci, časové záznamy o vyšetřeních a indikacích, operační protokoly, rozpisy služeb. Ví, kdy se objevil první objektivní příznak neprůchodnosti tepny a kdy na něj někdo zareagoval. Pacient má propouštěcí zprávu a jednu nohu.

Tím se nezavádí odpovědnost bez zavinění a pacientovi se nic nedaruje. Pochybení a jeho způsobilost vyvolat právě takový následek prokazuje stále žalobce; u komplikací léčby to znamená znalecké dokazování a bez kvalitního posudku se nikam nedostane. Změna přichází teprve poté. Dosud stačilo poskytovateli nadhodit hypotézu o jiné možné příčině a nechat soud dojít k závěru, že příčinný vztah nebyl prokázán s dostatečnou jistotou. Po tomto rozhodnutí je taková hypotéza tvrzením, které si žalovaný musí sám podložit.

Význam toho pravidla přesahuje jeden zmařený pokus zachránit končetinu. Stejná konstelace se opakuje v celé řadě typových situací: opožděná diagnóza onkologického onemocnění, kde zařízení tvrdí, že prognóza byla nepříznivá i tak; komplikace na již poškozené tkáni; polytrauma, u něhož se podíl jednotlivých příčin nedá oddělit. Obrana slovy „to způsobila sama nemoc, nikoli náš postup" fungovala v těchto sporech dlouho jako univerzální klíč. Nadále ji bude třeba prokázat.

Zadání pro znalce se stěhuje k žalovanému

V medicínském sporu rozhoduje formulace otázek pro znalce. Dosud musel pacient přesvědčit soud o tom, jaký podíl na výsledku mělo pochybení, a tuto úvahu často nešlo dovést k jednoznačnému výsledku. Nově má poskytovatel důvod nechat zpracovat vlastní posudek k otázce, jak by průběh vypadal při bezvadném postupu — tedy zda by byla končetina ztracena i tehdy, kdyby na revizi tepny nikdo nečekal. Kdo takový posudek nepředloží, spoléhá na to, že soud jeho hypotézu domyslí za něj. Po tomto rozsudku to není bezpečná pozice.

Poskytovatelům zdravotních služeb bych proto doporučil tři věci, a to ještě dřív, než dorazí žaloba. Nejprve projít časové stopy v dokumentaci u rizikových typů zákroků: záznam o tom, kdy byl příznak zjištěn, kdy byla indikována revize a kdy skutečně začala, bývá v těchto sporech tím, co rozhoduje o věrohodnosti obou verzí — a mezera v něm se po přesunu důkazního břemene obrací proti zařízení. Dále vzít vážně interní analýzu nežádoucích událostí; její výstup je materiál, ze kterého se za dva roky staví obrana, nebo se z něj staví žaloba. A konečně hlásit škodnou událost pojistiteli včas a s podklady, protože právě pojistitel bude financovat protiposudek, jehož váha po tomto rozhodnutí stoupla.

Na straně pacientů a jejich blízkých se mění ekonomika sporu. Od žaloby dosud odrazovala vyhlídka, že bude nutné znalecky rozklíčovat podíl jednotlivých příčin na výsledném stavu, a u poraněné či nemocné tkáně je to často nemožné. Nyní se žaloba soustředí na dvě prokazatelnější věci: co se stalo se zdravím a v čem konkrétně zařízení pochybilo natolik, že takový následek vyvolat mohlo. Prvním krokem zůstává vyžádání kompletní zdravotnické dokumentace včetně časových údajů — poskytovatel ji vydat musí a to, co v ní chybí, je samo o sobě informace. Vedle nároků samotného pacienta má smysl posoudit i nároky osob blízkých, u trvalých následků tohoto rozsahu bývají relevantní.

Zbývá poznámka k použitelnosti rozhodnutí, se kterou je nutné počítat u probíhajících sporů. Rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1330/2025 byl od 10. do 25. srpna 2026 vyhlašován na úřední desce Nejvyššího soudu a teprve poté bude v pseudonymizované podobě trvale dostupný ve veřejné databázi rozhodnutí; zatím je k dispozici shrnutí závěru z tiskové zprávy soudu. Plné odůvodnění bude podstatné ve dvou bodech: jak soud vymezil způsobilost pochybení vyvolat následek a jak vysoko nastavil míru, s níž musí poskytovatel prokázat příčinu alternativní. Do té doby doporučuji citovat závěr opatrně a v písemných podáních vycházet z plného textu, jakmile vyjde. Naše kancelář vede spory na obou stranách této agendy; konkrétní věc posoudíme včetně dokumentace a pojistného kontextu.

Zdroj: Nejvyšší soud, rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1330/2025; tisková zpráva Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2026, dostupná na nsoud.cz.