Jak se zbavit auta v registru, které vám už dávno nepatří?

Prodáte vozidlo v rámci prodeje obchodního závodu, kupující si ho převezme, ale odmítne zajistit přepis v registru vozidel. A vy pak roky platíte silniční daň za auto, které vám nepatří. Přesně takový scénář řešila insolvenční správkyně společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES před Nejvyšším správním soudem – a její případ odhalil zásadní pochybení úřadů při vyřizování zdánlivě rutinních administrativních žádostí.

Případ se táhl od roku 2020, kdy byl prodán obchodní závod včetně nákladního vozu LIAZ z roku 1992. Kupující společnost si přepsala všechna ostatní vozidla, jen tento jeden náklaďák zůstal v registru zapsaný na původního dlužníka. Důvod? Kupující tvrdil, že mu vozidlo nikdy nebylo fyzicky předáno. Prodávající naopak disponoval předávacím protokolem celého závodu. Výsledek? Patová situace, kde finanční úřad vesele vyměřoval silniční daň někomu, kdo vozidlo prokazatelně nevlastnil.

Úřady zastavily řízení, aniž by k tomu měly důvod

Když insolvenční správkyně požádala o výmaz dlužníka z registru vozidel, Městský úřad Třeboň řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu – tedy proto, že žadatel údajně neodstranil vady žádosti ve stanovené lhůtě. Háček byl v tom, že úřad žadatelku k odstranění žádných vad nikdy nevyzval. Vyzval pouze kupující společnost, která účastníkem řízení ani nebyla.

Krajský úřad Jihočeského kraje toto pochybení přešel a rozhodnutí potvrdil. Argumentoval judikaturou Nejvyššího správního soudu, která zdůrazňuje odpovědnost prodávajícího za to, aby si před převodem vozidla zajistil všechny potřebné doklady. Jenže tato judikatura se týkala jiné právní úpravy – účinné do února 2023 – zatímco úřady měly postupovat podle předpisů platných v roce 2024.

Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl a rovněž vycházel ze zastaralého znění zákona. Navíc naznačil, že pokud se chce správkyně domoci nápravy, musí si nejprve obstarat rozsudek civilního soudu, který určí, že dlužník vlastníkem vozidla není. Tento požadavek opřel o judikaturu týkající se ochrany osobních údajů fyzických osob – která se ovšem na právnické osoby vůbec nevztahuje.

Co rozhodl Nejvyšší správní soud

Nejvyšší správní soud celou věc smetl ze stolu a zrušil rozhodnutí všech předchozích instancí. Důvody byly prosté, ale zásadní:

• Chyběla výzva k odstranění vad. Správní orgán nemůže zastavit řízení pro neodstranění vad, pokud žadatele k jejich odstranění nikdy nevyzval a nestanovil mu lhůtu.
• Úřady aplikovaly neplatnou právní úpravu. Požadavky na přílohy žádosti se změnily, ale úřady i soudy pracovaly s předpisy účinnými před rokem 2023.
• Argumentace civilním rozsudkem neobstála. Judikatura o nutnosti doložit určovací rozsudek se týkala ochrany osobních údajů fyzických osob, nikoli právnických osob jako v tomto případě.

Soud také zdůraznil, že podle aktuálního znění zákona o podmínkách provozu vozidel již není nutné předkládat ani takzvanou zelenou kartu, což byla další z podmínek, na kterých úřady trvaly.

Pro podnikatele z toho plyne několik praktických poznatků. Při prodeji vozidel v rámci obchodních transakcí je kritické zajistit současný přepis v registru – nejlépe ještě před úhradou kupní ceny nebo současně s ní. Pokud druhá strana nespolupracuje, existuje možnost podat jednostrannou žádost podle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel, ale i ta má svá úskalí. A konečně – správní orgány nejsou neomylné a jejich rozhodnutí je třeba důsledně kontrolovat, včetně toho, zda vůbec aplikují správnou verzi právních předpisů.

Věc se nyní vrací úřadům k novému projednání, kde budou muset žádost posoudit podle skutečně platné právní úpravy. Dlužník by se tak konečně mohl zbavit evidence vozidla, které mu už pět let nepatří – a s ní i neoprávněně vyměřované daně.

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2026, č. j. 5 As 46/2025-24