Advokátka Mgr. Kamila Kovačič přiblížila žákům ZŠ Lišov práci právníka

Naše kolegyně Mgr. Kamila Kovačič strávila jedno červnové dopoledne mezi žáky šesté až osmé třídy základní školy v Lišově. V rámci projektového dne jim přišla vysvětlit, jak vlastně vypadá práce advokáta – a proč se za touto představou skrývá mnohem víc než jednání v soudní síni.

Dětem na druhém stupni se právnická profese často spojuje s televizními seriály nebo s obrazem přísného člověka v taláru. Kamila Kovačič jim ukázala, že běžný pracovní den advokáta vypadá jinak: studium spisů, komunikace s klienty, psaní podání a hledání řešení, které obě strany sporu přijmou. Soudní síň je jen špička ledovce – velká část advokátní práce spočívá v tom, aby se klient ke sporu vůbec nedostal. Dobře napsaná smlouva nebo včasná rada ušetří víc starostí než sebelepší závěrečná řeč.

Řeč přišla i na to, čím se advokát liší od ostatních právnických profesí. Soudce spor rozhoduje a musí zůstat nestranný, notář sepisuje listiny pro obě strany. Advokát stojí vždy na straně svého klienta – a všechno, co se od něj dozví, chrání povinná mlčenlivost. Právě důvěra mezi advokátem a klientem je základ, bez kterého tahle práce dělat nejde.

Cesta k profesi je přitom delší, než se na první pohled zdá: pět let studia na právnické fakultě, po něm nejméně tři roky praxe advokátního koncipienta pod dohledem zkušenějšího kolegy a nakonec advokátní zkouška. Teprve po ní se člověk může zapsat do seznamu advokátů České advokátní komory a pracovat pod vlastním jménem. A ani tím učení nekončí – právo se mění každým rokem a advokát se učí celý profesní život.

Podobná setkání mají smysl pro obě strany. Děti si odnesou reálnější obrázek o profesi, kterou znají hlavně z obrazovek, a my si připomeneme, jak se o právu mluví s někým, kdo jím ještě není zatížen. Třeba se s některým z lišovských žáků jednou potkáme u advokátní zkoušky – nebo v soudní síni na stejné straně stolu.