Vendor lock-in u veřejných zakázek: Kdy je požadavek kompatibility ještě legální?

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se nedávno zabýval případem, který zásadně mění pohled na problematiku takzvaného vendor lock-in efektu u veřejných zakázek. Rozhodnutí ve věci modernizace síťové infrastruktury Policie České republiky přináší důležité vodítko pro všechny zadavatele i dodavatele, kteří se pohybují na trhu IT technologií.

Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje vypsalo zakázku na nákup LAN přepínačů v hodnotě přes 36 milionů korun. Zadavatel v zadávacích podmínkách požadoval, aby nově pořizovaná zařízení byla stoprocentně kompatibilní s jeho stávající infrastrukturou, kterou tvoří produkty společnosti Cisco. Ačkoli formálně připustil i dodávku od jiných výrobců, jeden z uchazečů – společnost Alcaserv Czech – namítl, že jde pouze o zdánlivou otevřenost soutěže.

Navrhovatel argumentoval, že bez aktivní součinnosti společnosti Cisco není možné zajistit požadovanou kompatibilitu, zejména při budoucích aktualizacích firmware. Zadavatel podle něj vytvořil situaci, kdy konkurenční dodavatelé jsou fakticky odkázáni na spolupráci svého přímého konkurenta, který k ní pochopitelně není nijak motivován. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v prvním stupni návrh zamítl s poukazem na to, že byla podána i nabídka s technologií Juniper, což podle něj dokazuje, že soutěž omezena nebyla.

Formální otevřenost nestačí

Předseda Úřadu však tuto argumentaci odmítl jako nedostatečnou. Klíčovým nedostatkem napadeného rozhodnutí bylo, že se Úřad nezabýval skutečnou mírou omezení hospodářské soutěže. Pouhá existence jedné konkurenční nabídky totiž nic nevypovídá o tom, zda tato nabídka skutečně splňuje zadávací podmínky – což ostatně sám Úřad přiznal, když uvedl, že nabídka nebyla z technického hlediska dosud posouzena. Stejně tak z ní nelze dovozovat, zda její předkladatel nepředpokládá žádnou spolupráci s Cisco.

Rozhodnutí přináší důležitý právní závěr: aby mohl být požadavek kompatibility shledán nezákonným, musí být ve správním řízení prokázáno, jaká konkrétní součinnost původního dodavatele je potřebná a jak náročné je takovou součinnost získat. Tyto skutečnosti jsou z povahy věci známy nejlépe navrhovateli, který tvrdí, že je v možnosti ucházet se o zakázku omezen. Na něm tedy leží břemeno tvrzení i důkazní.

Současně však rozhodnutí klade vysoké nároky i na zadavatele. Ten totiž argumentoval ochranou předchozích investic do infrastruktury Cisco, aniž by konkrétně doložil, o jaké investice a v jaké hodnotě jde. Úřad tuto otázku nepřípustně bagatelizoval tvrzením, že hodnota stávajícího vybavení není rozhodující. Předseda Úřadu tento závěr označil za excesivní a rozporný se zásadou přiměřenosti.

Ekonomická obhajoba musí být konkrétní

Pro praxi zadavatelů je zásadní následující vodítko: čím hlubší je omezení hospodářské soutěže, tím kvalitnější musí být zdůvodnění ze strany zadavatele. Ekonomické zdůvodnění založené na ochraně předchozích investic obstojí pouze tehdy, je-li podloženo kvalifikovanou ekonomickou úvahou obsahující výpočet konkrétních zmařených nákladů při jednotlivých variantách postupu. Finanční rozsah původní investice přitom nesmí být zanedbatelný oproti nově pořizovanému plnění.

Nelze tedy připustit situaci, kdy zadavatel nejprve učiní investici relativně malého rozsahu a následně s odkazem na potřebu kompatibility obhajuje omezení hospodářské soutěže u mnohonásobně dražší navazující zakázky. Taková praxe by podle předsedy Úřadu vzbuzovala oprávněné pochybnosti, zda zadavatel nevybral dodavatele prvotní investice již s vizí od něj v budoucnu pořídit mnohem rozsáhlejší plnění právě s poukazem na potřebu kompatibility.

Rozhodnutí se věnovalo také otázce údajných odkazů na konkrétní výrobky v zadávací dokumentaci. Navrhovatel namítal, že zadavatel použil terminologii příznačnou pro Cisco, jako například NetFlow v9, SSO nebo ERSPAN, ačkoli existují obecně uznávaná technologicky neutrální označení. Úřad bez bližšího odůvodnění přijal tvrzení zadavatele, že jde o obecné pojmenování funkcionalit, nikoliv o odkazy na konkrétní výrobky. Takový závěr však předseda Úřadu označil za nepřezkoumatelný, neboť nebyl opřen o žádné konkrétní podklady.

Cílem regulace podle § 89 zákona o zadávání veřejných zakázek přitom není pouze to, aby zadavatel u sporných pojmů pro jistotu uvedl klauzuli o přípustnosti jiného srovnatelného řešení. Cílem je používání odkazů omezit na naprosté minimum, neboť každý odkaz může v uchazečích vyvolat pochybnost, zda zadavatel nakonec neupřednostní plnění odkazované značky. Pokud zadavatel odkaz použije, musí být připraven svůj postup obhájit.

Rozhodnutí předsedy ÚOHS představuje významný precedent pro oblast veřejných zakázek na IT technologie. Zadavatelům připomíná, že požadavek kompatibility se stávající infrastrukturou sice může být legitimní, ale musí být podložen konkrétními ekonomickými i technickými argumenty. Dodavatelům naopak ukazuje, že pokud chtějí s úspěchem napadnout diskriminační zadávací podmínky, musí velmi konkrétně specifikovat, v čem jim zadávací podmínky brání a jakou součinnost by od koho potřebovali. Obecná tvrzení o vendor lock-in efektu nepostačí.

Zdroj: Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sp. zn. ÚOHS-R0104/2026/VZ, č. j. ÚOHS-28750/2026/162 ze dne 24. 8. 2026