Kdy úřad nemůže trestat majitele auta za přestupek řidiče?

Řidič zaparkoval na vyhrazeném parkovišti v Opavě bez potřebného oprávnění. Běžná dopravní situace, která se denně odehrává v desítkách českých měst. Co ale následovalo, ukazuje, jak snadno mohou správní orgány překročit meze zákona – a proč se vyplatí znát svá práva.

Magistrát města Opavy zahájil přestupkové řízení s označeným řidičem. Ten se omluvil z ústního jednání, ale zároveň zaslal e-mail opatřený zaručeným elektronickým podpisem, v němž přestupek plně doznal. Napsal, že vozidlo řídil osobně, parkoval na inkriminovaném místě, proti obvinění nic nenamítá a pokutu je připraven zaplatit. Zdálo by se, že věc je jasná. Správní orgán však řízení s řidičem zastavil a místo něj potrestal majitele vozidla – provozovatele – pokutou 2 000 Kč plus náklady řízení.

Proč úřad pochybil

Zákon o silničním provozu stanoví jasnou hierarchii odpovědnosti. Primárně odpovídá za přestupek řidič, tedy ten, kdo vozidlo skutečně řídil. Odpovědnost provozovatele vozidla je koncipována jako subsidiární – nastupuje až tehdy, když se nepodaří přestupek prokázat řidiči. To může nastat v situacích, kdy je řidič neznámý, nekontaktní, nedosažitelný, pobývá v zahraničí bez možnosti doručení, nebo když provozovatel označí zjevně fiktivní osobu.

V projednávaném případě však nenastala žádná z těchto okolností. Řidič byl jednoznačně identifikován, byl kontaktní, reagoval na výzvy správního orgánu a dokonce se sám doznal. Přesto magistrát řízení s ním zastavil pouze proto, že se osobně nedostavil k ústnímu jednání, a přešel k potrestání provozovatele.

Krajský úřad Moravskoslezského kraje jako odvolací orgán tento postup posvětil s odkazem na judikaturu, podle které musí být doznání učiněno osobně před správním orgánem. Tento výklad však Krajský soud v Ostravě i Nejvyšší správní soud odmítly jako nesprávný.

Co z rozhodnutí plyne pro praxi

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku připomněl základní pravidlo: „Budou-li mít správní orgány reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit." Toto pravidlo platí bez výjimky. Správní orgán nemůže z pohodlnosti nebo procesní ekonomie přeskočit řidiče a rovnou potrestat provozovatele jen proto, že se řidič nedostavil k jednání, ačkoli jinak plně spolupracoval.

Soud zdůraznil, že odpovědnost provozovatele nastupuje až po úplném vyčerpání zákonem předpokládaných kroků vůči řidiči. Nestačí, že se řidič jednou nedostaví k jednání. Je třeba zkoumat, zda je skutečně nedosažitelný, zda se jedná o obstrukce, nebo zda existují objektivní překážky dalšího řízení. V daném případě nic takového zjištěno nebylo – řidič komunikoval, doznával se a nabízel zaplacení pokuty.

Pro podnikatele a vlastníky vozových parků přináší toto rozhodnutí důležitou zprávu. Pokud provozujete firemní vozidla a některý z vašich zaměstnanců či smluvních řidičů spáchá dopravní přestupek, máte právo na to, aby úřad nejprve vyčerpal všechny možnosti postihu skutečného pachatele. Teprve když se prokáže, že řidiče nelze zjistit nebo s ním vést řízení, může odpovědnost přejít na vás jako provozovatele.

Současně platí, že pokud řidiče řádně označíte a ten se k přestupku přizná – byť elektronicky – správní orgán nemá důvod řízení s ním zastavovat a obracet se na vás. Doznání učiněné e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem je podle zákona o odpovědnosti za přestupky plnohodnotným procesním úkonem. Požadavek na osobní přítomnost při doznání nemá oporu v zákoně.

Tento případ je ukázkou toho, jak důležité je znát procesní pravidla přestupkového řízení. Správní orgány někdy volí cestu nejmenšího odporu a pokutují provozovatele, aniž by skutečně vyčerpaly možnosti postihu řidiče. Proti takovému postupu se lze úspěšně bránit – jak dokládá výsledek tohoto sporu, kdy žalobce uspěl před krajským soudem i před Nejvyšším správním soudem a žalovaný krajský úřad mu musel nahradit náklady řízení.

Zdroj: Nejvyšší správní soud, 6 As 76/2026-29