Ústavní soud potvrdil: Rozdělení firmy vás před trestem neochrání

Ústavní soud se nedávno zabýval případem, který zásadně mění pohled na možnosti, jak se velké korporace mohou (či spíše nemohou) vyhnout trestní odpovědnosti prostřednictvím restrukturalizace. Společnost Metrostav Infrastructure, a. s. se pokusila zpochybnit samotný princip přechodu trestní odpovědnosti při převodu části závodu. Neuspěla.

Celý případ začal tím, že společnost Metrostav, a. s. čelila obvinění z pokusu o poškození finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu. V průběhu trestního řízení však společnost převedla svou klíčovou Divizi 4 na dceřinou společnost Metrostav Infrastructure. Účel této transakce byl podle soudů jasný – nově vzniklá společnost by se mohla nadále ucházet o lukrativní veřejné zakázky v oblasti dopravní infrastruktury, zatímco původní společnost by nesla následky případného odsouzení.

Orgány činné v trestním řízení však tento manévr prohlédly. Vrchní soud v Praze rozhodl o rozšíření okruhu obviněných o Metrostav Infrastructure a vtáhl ji do probíhajícího trestního řízení. Společnost byla následně odsouzena k zákazu plnění veřejných zakázek na dobu tří let a k povinnosti uveřejnit trestní rozsudky.

Proč restrukturalizace jako únikový plán nefunguje

Stěžovatelka před Ústavním soudem argumentovala především tím, že byla do řízení „vtažena" až ve fázi odvolacího řízení, aniž by proti ní bylo formálně zahájeno trestní stíhání nebo podána obžaloba. Podle jejího názoru jí tím byla upřena možnost účastnit se přípravného řízení a plnohodnotně se hájit.

Ústavní soud však tyto argumenty odmítl. Ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3031/24 zdůraznil několik klíčových principů, které by měl mít na paměti každý podnikatel uvažující o podobných korporátních transakcích v průběhu trestního řízení:

• Zákon nevyžaduje zánik původní společnosti – Trestní odpovědnost přechází na právního nástupce i v případě, kdy původní společnost nezaniká, ale pouze převádí část svého jmění.
• Nástupce vstupuje do řízení v aktuální fázi – Právní nástupce vstupuje do trestního řízení v té fázi, v jaké se nachází v okamžiku vzniku právního nástupnictví. Není nutné zahajovat nové trestní stíhání od začátku.
• Opakované majetkové dispozice by vedly k promlčení – Pokud by bylo nutné vždy zahajovat nové trestní stíhání, právnická osoba by mohla opakovanými účelovými převody dosáhnout promlčení trestní odpovědnosti.

Ústavní soud se rovněž vypořádal s námitkou, že zákon neobsahuje konkrétní procesní pravidla pro aplikaci přechodu trestní odpovědnosti. Podle soudu je v takových případech na místě presumovat ústavně konformní předpoklad zákonodárce – tedy že soudy budou postupovat při zachování všech atributů spravedlivého procesu.

Jak soudy zajistily právo na obhajobu

Zásadní otázkou bylo, zda měla stěžovatelka dostatečnou možnost se bránit. Ústavní soud konstatoval, že ano. Vrchní soud stěžovatelce doručil opis obžaloby i předcházejících soudních rozhodnutí, dal jí dostatek času na seznámení se s trestním spisem a přípravu obhajoby. Stěžovatelka měla možnost reagovat na dokazování, navrhovat jeho doplnění a vyjádřit se k výsledkům.

Co je podstatné – vrácením věci soudu prvního stupně bylo zajištěno, že stěžovatelka mohla být účastna hlavního líčení a následně podat odvolání. Těžiště trestního řízení totiž podle Ústavního soudu spočívá v řízení před soudem, nikoli v přípravném řízení.

Pro podnikatele a majitele firem z tohoto rozhodnutí vyplývá jasné ponaučení. Korporátní restrukturalizace není způsob, jak uniknout trestní odpovědnosti. Orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny vtáhnout do probíhajícího řízení právního nástupce, a to i bez zahájení nového trestního stíhání. Jedinou účinnou ochranou je prevence – zajistit, aby k protiprávnímu jednání vůbec nedošlo.

Rozhodnutí Ústavního soudu rovněž vysílá signál o tom, že české soudy jsou připraveny flexibilně reagovat na sofistikované pokusy vyhnout se spravedlnosti. Argument, že zákon neobsahuje detailní procesní pravidla, nebude úspěšný, pokud soudy zajistí dodržení základních principů spravedlivého procesu.

Zdroj: Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3031/24 ze dne 29. dubna 2026