Důkazy z trestního řízení v daňovém a celním sporu: ÚS otevírá firmám novou obranu

Celní úřad vám doměří daň a clo v milionových částkách. Své rozhodnutí opírá výhradně o dohodu o vině a trestu uzavřenou s pachateli trestného činu, kterého jste se neúčastnili — a navrhujete-li výslech těchto pachatelů jako svědků ve správním soudnictví, soudy jej odmítnou pro nadbytečnost. Ústavní soud tento postup označil za protiústavní a otevřel firmám, které čelí přebraným důkazům z cizího trestního řízení, novou argumentační linii.

Nález sp. zn. I. ÚS 2862/25 ze dne 11. května 2026 (soudce zpravodaj Jan Wintr) navazuje na ustálenou doktrínu práva na spravedlivý proces a posouvá ji do oblasti, kterou správní soudy dosud řešily spíše pragmaticky než s důslednou ochranou procesních práv třetích osob. Pro firmy v celním, daňovém a obdobném správním řízení jde o silný precedent.

Skutkový rámec: tabák, plomby a sporné místo odplombování

Stěžovatelkou byla srbská logistická společnost, která přepravovala tabákové výrobky ze Srbska do Evropské unie pod celními závěrami. Celní úřad pro hlavní město Prahu jí dvěma platebními rozkazy vyměřil spotřební daň z tabákových výrobků, daň z přidané hodnoty a clo v celkové výši přesahující 6,8 milionů korun. Důvodem byla skutečnost, že v průběhu přepravy došlo k trestné činnosti — pachatelé odňali zboží celnímu dohledu bez porušení celních závěr, dopravili jej do Německa, vyložili, a do původních obalů následně vložili náhražku z máty a glycerolu. Takto zaměněnou zásilku poté umístili do svobodného celního pásma v České republice jako zdánlivě nedotčenou.

Klíčová sporná otázka spočívala v tom, kde poprvé došlo k porušení plomb. Pokud na území České republiky (jak tvrdily celní orgány), vznikl celní dluh zde a stěžovatelka jako přepravce odpovídá za jeho úhradu. Pokud až v Německu (jak tvrdila stěžovatelka), spadá věc do pravomoci německých orgánů a režim zdanění je pro stěžovatelku podstatně příznivější. Šlo tedy o sporný skutkový závěr s přímým hmotněprávním a fiskálním dopadem.

Stěžovatelka přitom nebyla ani mezi pachateli, ani účastníkem trestního řízení. K prokázání své verze — že k odnětí zboží došlo až za hranicemi — navrhla výslech jednoho z odsouzených pachatelů, z jehož výpovědí v trestním řízení plynulo, že plomby byly porušeny právě v Německu. V průběhu řízení před Ústavním soudem stěžovatelka navíc poukázala na výpisy z GPS zařízení vozidel, podle nichž některá nákladní vozidla jela přímo z Bělehradu do Berlína a teprve poté zamířila do Chotovin. Generální ředitelství cel i správní soudy její námitky odmítly, výslechy neprovedly pro nadbytečnost a vystačily si s podklady převzatými z trestního řízení.

Procesní jádro sporu: převzaté důkazy z řízení, jehož stěžovatelka nebyla účastnicí

Stěžovatelka se neopírala primárně o nesprávné hmotněprávní posouzení. Jejím hlavním argumentem byla procesní vada — celní orgány a po nich i správní soudy založily zásadní skutkový závěr výhradně na podkladech z trestního řízení, zejména na rozsudku schvalujícím dohodu o vině a trestu a na usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka se tohoto trestního řízení neúčastnila, nemohla v něm klást otázky svědkům ani jinak ovlivnit jeho průběh.

Logickou cestou obrany se proto stalo až řízení správní. V něm stěžovatelka navrhla doplnění dokazování o výslechy klíčových svědků — pachatelů, jejichž výpovědi z trestního řízení obsahovaly indicie podporující její verzi. Správní soudy však tyto návrhy zamítly s odůvodněním, že skutkové okolnosti jsou již „nad veškerou pochybnost zjištěny". Stěžovatelce tak fakticky zbyla pouze teoretická možnost obrany — formálně mohla navrhovat důkazy, prakticky však nedostala šanci je provést.

Ústavní soud v tomto bodě zaujal jednoznačné stanovisko. Doslovné převzetí podkladů z trestního řízení do správního řízení sice není samo o sobě vyloučeno, ale pokud se týká sporné klíčové skutečnosti a účastníku správního řízení je odepřeno provést protidůkaz, jenž důvodně zpochybňuje přijatou skutkovou verzi a není nadbytečný, nezpůsobilý ani irelevantní, jde o zásah do ústavně chráněných procesních práv.

Co rozhodl Ústavní soud: čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny ve hře

První senát Ústavního soudu napadená rozhodnutí správních soudů zrušil. Klíčový právní závěr nálezu lze shrnout takto: vychází-li správní soudy ohledně sporné skutečnosti pouze z podkladů z trestního řízení, jehož se účastník neúčastnil, a odmítnou-li provést jím navržené důkazy, které důvodně zpochybňují přijatou skutkovou verzi, aniž by tyto důkazy byly nadbytečné, nezpůsobilé či irelevantní, poruší právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu před rozhodnutími orgánů veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud zároveň výslovně připomněl, že nepředjímá výsledek věci. Otázku, zda k odstranění celních závěr došlo v České republice, nebo v Německu, musí znovu zodpovědět správní soudy — tentokrát však při dodržení principu, že každý důkazní návrh, který může zpochybnit klíčový skutkový závěr, musí být buď proveden, nebo věcně a přesvědčivě odmítnut. Pouhé konstatování „nadbytečnosti" nestačí, je-li skutkový závěr napadán a alternativní verze není zjevně absurdní.

Věc se vrací k Městskému soudu v Praze, který musí postupovat v souladu s právním názorem vysloveným v nálezu. Praktickým důsledkem může být buď doplnění dokazování o navržené výslechy a změna skutkového závěru, nebo nové, pečlivě odůvodněné posouzení návrhů na dokazování — pokud by soud setrval na původním závěru.

Co z toho plyne pro firmy v daňových, celních a obdobných sporech

Nález má dopad daleko přesahující oblast spotřebních daní a cel. Aplikuje se na každé správní řízení, v němž orgán veřejné moci přebírá zásadní skutkové závěry z paralelního trestního (případně přestupkového) řízení, kterého se účastník správního řízení neúčastnil. To je situace mimořádně častá — typicky v daňových kontrolách navazujících na trestní stíhání pro daňové trestné činy, ve sporech o spotřební daně, v řízeních o správních deliktech v oblasti veřejných zakázek nebo hospodářské soutěže, ale třeba i v některých kauzách dohledových orgánů (ČNB, ÚOOÚ).

Firma, která se ocitne v této pozici, by měla z nálezu těžit ve dvou rovinách:

V rovině procesní obrany je nyní jednoznačně podepřeno, že pouhý odkaz na podklady z cizího trestního řízení neobstojí, je-li skutkový závěr na nich vystavěn a účastník nabízí důvodný protidůkaz. Návrhy na výslechy svědků, doplnění expertních posudků, GPS dat či jiných objektivních pramenů je nutné formulovat věcně a konkrétně — nikoli paušálně. Čím přesněji účastník označí, kterou skutkovou tezi jakým konkrétním důkazem zpochybňuje, tím obtížnější je její vyřízení odůvodněním „nadbytečnosti".

V rovině strategie soudního přezkumu nález poskytuje silnou kasační oporu. Pokud krajský soud nebo NSS odmítne provést navržené důkazy bez věcného vypořádání, otevírá to cestu k ústavní stížnosti s vysokou šancí na úspěch. Pro klienty kanceláře to znamená, že kauzy, které dříve působily jako uzavřené, mohou být znovu otevřeny — zejména ty, v nichž celní či finanční orgány stavěly na trestních rozsudcích uzavřených prostřednictvím dohod o vině a trestu, k nimž třetí osoby neměly přístup.

Praktický význam má i poznámka Ústavního soudu o GPS datech. Soud tím dal najevo, že objektivní digitální stopy (telematika, kamerové systémy, mobilní operátoři) jsou v daňových a celních sporech relevantním důkazním prostředkem a jejich provedení nelze formálně blokovat odkazem na již učiněná zjištění z paralelního trestního spisu.

Čeho se vyvarovat a co naopak doporučujeme zajistit

• Nepodceňujte sledování paralelních trestních řízení, jejichž závěry mohou být ve vaší věci použity. Pokud je daňová či celní kontrola napojena na trestní kauzu, kde nejste účastníkem, vyžádejte si v správním řízení neformálně přístup k podkladům a posuďte, kde leží sporné skutkové body.
• Důkazní návrhy formulujte vždy konkrétně. Označte přesně, kterou skutečnost daným důkazem zpochybňujete a proč není navržený důkaz nadbytečný. Vágně formulované návrhy správní soudy odmítnou snadno.
• Pracujte s objektivními zdroji. GPS stopy, telematická data, kamerové záznamy, výpisy z mýtného nebo z mobilních sítí jsou v současné judikatuře přijímány jako plnohodnotný protidůkaz proti svědeckým výpovědím z trestního spisu.
• Při kasační stížnosti a případné ústavní stížnosti opřete argumentaci o čl. 38 odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny — nález I. ÚS 2862/25 nyní představuje aplikační vzor pro tuto kombinaci.
• Vyhodnoťte, zda nemáte v běhu uzavřené kauzy, které byly opřeny o převzaté důkazy z trestního řízení. Pokud jsou lhůty k mimořádným opravným prostředkům či ústavní stížnosti otevřené, stojí za zvážení revize.

Pokud vaše společnost čelí daňové, celní nebo jiné správní kauze, v níž orgány veřejné moci pracují s podklady z trestního řízení, kterého jste se neúčastnili, doporučujeme procesní strategii revidovat ve světle tohoto nálezu. Naše kancelář je připravena posoudit konkrétní spis a navrhnout postup, který využije nově otevřenou argumentační linii — ať už ve fázi správního přezkumu, kasační stížnosti, nebo ústavní stížnosti.

Zdroj: Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/25 ze dne 11. 5. 2026 (1. senát, soudce zpravodaj Jan Wintr).