Proti prozatímnímu rozhodnutí o dětech není odvolání. Ústavní soud teď řekl, kde jsou meze

Od ledna letošního roku může soud rozhodnout o tom, na jakou školu vaše dítě přestoupí nebo jak se o prázdninách rozdělí péče mezi rodiče — a proti takovému rozhodnutí se neodvoláte. Nový institut prozatímního rozhodnutí (§ 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních) nahradil v rodinněprávních věcech dosavadní zatímní úpravu předběžným opatřením. Odvolání zákon výslovně vylučuje. Kdo se cítí rozhodnutím dotčen, nemá k dispozici žádný řádný opravný prostředek; jedinou cestou, jak rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout, je ústavní stížnost.

Tím se Ústavní soud dostává do nezvyklé role. Obvykle rozhoduje až jako poslední, po vyčerpání všech opravných prostředků. Zde je instancí první a jedinou, která na usnesení okresního (obvodního) soudu vůbec pohlédne. Sedmého července zveřejnil dva vůbec první nálezy, v nichž se přezkumem prozatímních rozhodnutí věcně zabýval, a naznačil, jak k nim bude přistupovat. Pro každého, kdo vede spor o dítě, je to zásadní informace — mění se tím taktika i to, co má od soudu prvního stupně vyžadovat.

Čísla zatím ukazují na zdrženlivost. Z osmnácti ústavních stížností, které proti prozatímním rozhodnutím dosud dorazily, uspěli stěžovatelé jen dvakrát. Třináct stížností soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, o třech ještě nerozhodl. Ústavní soud přitom předeslal, že prozatímní rozhodnutí z přezkumu úplně nevyjímá, ale bude je posuzovat obdobně jako předběžná opatření — omezeným testem ústavnosti a s velkou mírou zdrženlivosti. Vyloučení odvolání tu totiž nesignalizuje bagatelnost věci; zákonodárce jím sledoval jiný účel, a to rychlost tam, kde poměry dítěte nesnesou odklad. Právě spojení citlivého předmětu s absencí opravného prostředku ale podle soudu může vést ke stížnostem, jejichž dopad přesahuje osud jednoho stěžovatele.

Přestup na gymnázium, který soud odmítl vůbec projednat

V prvním případě (sp. zn. II. ÚS 1124/25, druhý senát, soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) se matka domáhala mimo jiné toho, aby soud nahradil chybějící souhlas otce s žádostí syna o přestup na jiné gymnázium. Situace měla svou vnitřní logiku: chlapec si školu vybral sám, přál si přestoupit a shodou okolností se místo uvolnilo. Kapacita byla omezená, žádost bylo nutné podat včas.

Obvodní soud návrh odmítl. Podle § 465d odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních jej označil za zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Úvaha zněla, že matka se prozatímním rozhodnutím ve skutečnosti domáhá rozhodnutí konečného — a kdyby jí soud vyhověl, další řízení ve věci samé by ztratilo smysl. Zjednodušeně: návrh předjímá výsledek, tak proč se jím zabývat.

Ústavní soud tuto úvahu odmítl. Paušální zamítnutí návrhu jen proto, že předjímá rozhodnutí ve věci samé, aniž se soud věcně zabýval tím, zda dítě s ohledem na běh času zatímní ochranu skutečně potřebuje, porušuje právo účastníků na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vedle toho pomíjí právo dítěte, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem, i jeho právo být slyšeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Soud výslovně potvrdil, že úprava účinná od ledna nadále umožňuje zatímně upravit i otázku volby vzdělání dítěte a že omezené trvání takové úpravy není důvodem věc neprojednat.

Napadené usnesení Ústavní soud nezrušil — ale jen proto, že místo na škole bylo drženo do konce února a spor se během řízení stal bezpředmětným. Na poselství to nic nemění. Rychlost, s jakou se rodinné poměry mění, nesmí být záminkou, aby soud odmítl jednat.

Prázdninový styk rozšířen, aniž matka návrh vůbec viděla

Druhý nález (sp. zn. I. ÚS 1382/26, první senát, soudce zpravodaj Tomáš Langášek) ukazuje chybu opačnou — ne přehnanou zdrženlivost, ale přehnaný spěch. Otec podal návrh na stanovení prázdninového styku se dvěma nezletilými syny. Návrh se ovšem k ostatním účastníkům nedostal; na jednání matka i opatrovník shodně uvedli, že jej nemají k dispozici. Zhruba týden nato obvodní soud prozatímní rozhodnutí přesto vydal a péči otce během letních prázdnin výrazně rozšířil — u staršího syna z původních 33 hodin jednou za dva týdny na dva celé šestidenní úseky, u mladšího na dva dny po dvou hodinách.

Matka namítala procesní pochybení a Ústavní soud jí dal za pravdu. Prozatímní rozhodnutí lze vydat jen tehdy, dostali-li všichni účastníci — včetně nezletilého — příležitost se k návrhu vyjádřit. Tomu obvodní soud nedostál, a proto Ústavní soud jeho usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rovnost účastníků váží víc tam, kde chybí odvolání

Z obou nálezů se dá vyčíst obecný rámec, který bude praxi řídit. Vyloučení opravného prostředku podle Ústavního soudu neklade na řízení před soudem prvního stupně nároky nižší, ale vyšší. Právě proto, že chybí druhá instance, musí soud na rovnost účastníků dbát obzvlášť pečlivě. Konkrétně z rozhodnutí plyne, že před vydáním prozatímního rozhodnutí soud musí

Zdrženlivost při přezkumu tedy neznamená, že Ústavní soud procesní vady promíjí. Znamená, že se nepouští do věcného hodnocení, jak měl soud o styku nebo škole rozhodnout — to nechává obecným soudům. Zasáhne ale tam, kde řízení nedostálo základním zárukám: kde soud rozhodl, aniž druhá strana návrh vůbec viděla, nebo naopak odmítl jednat, aniž se věcí zabýval.

Pro rodiče ve sporu o děti z toho plyne několik praktických důsledků. Kdo prozatímní rozhodnutí navrhuje, musí počítat s tím, že protistrana i dítě dostanou prostor se vyjádřit — a že snaha doručit návrh na poslední chvíli se může obrátit proti navrhovateli, protože právě ona zakládá důvod pro pozdější zrušení. Ten, proti komu prozatímní rozhodnutí směřuje, by měl naopak bedlivě sledovat, zda soud dodržel procesní minimum; pokud ne, ústavní stížnost má reálnou šanci, jak ukazuje věc I. ÚS 1382/26. A protože odvolání není a lhůta pro ústavní stížnost běží, je namístě reagovat rychle a stavět argumentaci od začátku s vědomím, že další instance už nepřijde.

V rozvodových a opatrovnických sporech tato řízení vedeme pravidelně; u prozatímních rozhodnutí bývá rozhodující reagovat dřív, než lhůta pro ústavní stížnost uplyne.

Zdroj: Ústavní soud, tisková zpráva TZ 52/2026 ze dne 7. července 2026; nálezy sp. zn. II. ÚS 1124/25 a I. ÚS 1382/26.