NSS: Telefonát hygieny neprolomí mlčenlivost u reversu o odmítnutí očkování

NSS posoudil předání negativního reversu hygieně. Pouhé telefonické doporučení nestačilo; žádost má být prokazatelná a zpravidla písemná.
Zdravotní dokumentace a porušení mlčenlivosti zdravotních údajů v režimu GDPR

Dítě přijde na pohotovost s tržnou ranou po pádu v zoo. Lékař zjistí, že nemá povinné očkování proti tetanu, matka očkování odmítne a podepíše revers. Lékař si pro jistotu zavolá na krajskou hygienickou stanici a tam mu doporučí, ať jim prohlášení o odmítnutí očkování pošle. Nemocnice ho datovou schránkou odešle. O několik měsíců později stojí jako obviněná z přestupku — a Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 8 As 212/2024 ze dne 3. 7. 2026 potvrdil, že šlo o porušení mlčenlivosti a nakládání se zdravotními údaji v režimu GDPR, které zákon nedovoluje. Pro zdravotnická zařízení i pro zaměstnavatele, kteří pracují s údaji o zdravotním stavu, jde o jasný signál: neformální výzva úřadu nestačí.

Co se vlastně stalo v Olomouci

Skutkový základ je banální a právě v tom je jeho síla — podobná situace se může odehrát v kterékoli nemocnici. V srpnu 2021 ošetřila Fakultní nemocnice Olomouc nezletilého pacienta s hlubokou tržnou ranou. Lékař navrhl očkování proti tetanu, zákonná zástupkyně odmítla a podepsala negativní revers. Lékař si telefonicky ověřil u praktické lékařky, že neexistuje kontraindikace, a následně zavolal na krajskou hygienickou stanici. Pracovnice hygieny mu podle záznamu nemocnice doporučila, aby jim prohlášení o odmítnutí očkování zaslal. Nemocnice tak učinila — datovou schránkou předala dokument, který obsahoval osobní údaje dítěte a stručnou informaci o jeho zdravotním stavu.

Krajský úřad Olomouckého kraje v tom spatřil přestupek podle § 117 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách — porušení povinnosti mlčenlivosti podle § 51 odst. 1 téhož zákona. Ministerstvo zdravotnictví odvolání nemocnice zamítlo. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci se naopak postavil na stranu nemocnice: rozhodnutí ministerstva zrušil s tím, že telefonické doporučení hygienické stanice je dostatečné, protože § 51 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví konkrétní formu žádosti nestanoví. NSS tento výklad odmítl a rozsudek krajského soudu zrušil.

Zajímavé je i procesní detail, který stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně připomínal: nemocnice v původním správním řízení netvrdila, že jedná na výslovnou žádost hygieny podle citovaného ustanovení. Argumentaci žádostí doplnila teprve v odvolání. Žádný záznam přitom neobsahoval potvrzení, že by hygienická stanice nemocnici dala přímý pokyn k předání reversu. Z jednostranného zápisu nemocnice vyplynulo jen doporučení odeslat hlášení o odmítnutí očkování datovou schránkou — tedy obecné procesní nasměrování, nikoli formální dožádání.

Proč rozsah mlčenlivosti nelze podceňovat

Jádro sporu začíná u toho, co vlastně mlčenlivost pokrývá. Zákon o zdravotních službách ji formuluje široce — jde o všechny věci, o nichž se poskytovatel dozví v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. NSS v odůvodnění zdůrazňuje, že tato šíře není náhoda, nýbrž přímý důsledek potřeby chránit soukromí pacienta. Prohlášení o odmítnutí očkování je součástí zdravotnické dokumentace. Obsahuje identifikaci pacienta a informaci týkající se jeho zdravotní péče. Spadá tedy pod mlčenlivost bez jakékoli pochybnosti.

Komentářová literatura, na kterou NSS odkazuje, jde ještě dál. Mlčenlivost nepokrývá jen informace přímo související se zdravotním stavem (potíže popsané pacientem, diagnostickou rozvahu, obsah dokumentace), ale i okolnosti, které se zdravotního stavu týkají jen velmi vzdáleně — vztahy v rodině, politickou příslušnost, poměry u zaměstnavatele pacienta. Pokud se poskytovatel takovou informaci dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, patří pod mlčenlivost. Soud tak dává jasně najevo, že výchozí pozice je restriktivní: cokoli se v nemocnici řekne, zůstává v nemocnici, pokud zákon neříká jinak.

Ústavní rámec soud připomíná v několika vrstvách: čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny, čl. 10 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a konečně čl. 9 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, který údaje o zdraví řadí do zvláštní kategorie osobních údajů. Jinými slovy: ochrana zdravotních dat není česká zvláštnost ani administrativní formalita. Je to právo garantované na třech úrovních současně a každý průlom do něj musí mít jasný zákonný základ.

Právo na soukromí přitom není absolutní. Omezit je lze — ale jen zákonem a při naplnění legitimního cíle (bezpečnost, prevence trestné činnosti, ochrana veřejného zdraví nebo práv jiných). A — to je pointa, kterou krajský soud v Olomouci přehlédl — každé takové omezení se vykládá restriktivně. NSS v této souvislosti odkazuje i na starší nálezy Ústavního soudu (zejména sp. zn. III. ÚS 459/03 a sp. zn. I. ÚS 1253/14), které stejnou optiku aplikovaly na nakládání s informacemi o zdravotním stavu dávno před přijetím obecného nařízení.

Porušení mlčenlivosti a zdravotní údaje v GDPR režimu: proč telefonát nestačí

Ustanovení § 51 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví skutečně dává hygienické stanici oprávnění žádat od poskytovatele informace týkající se očkování — jméno, rodné číslo, trvalý pobyt, druh a datum očkování, kontraindikaci či imunitu vůči nákaze. Krajský soud z toho vyvodil, že forma žádosti není podstatná a že telefonické doporučení plní stejnou funkci jako písemné dožádání. NSS tento krok označil za nesprávný ze tří důvodů, které spolu úzce souvisejí.

Za prvé, výklad musí být restriktivní. Zdravotní údaje jsou citlivou kategorií a každý průlom do mlčenlivosti má mít prokazatelný procesní podklad. Za druhé, žádost musí být zpětně doložitelná. V projednávané věci existoval pouze jednostranný záznam nemocnice o telefonátu, z něhož nebylo zřejmé, kdo konkrétně za hygienu volal, zda šlo o osobu oprávněnou žádost podat a zda vůbec šlo o žádost podle citovaného ustanovení, nebo jen o kolegiální tip. Za třetí, rozsah předaných informací překročil zákonný výčet — negativní revers obsahuje víc než jen údaje taxativně vyjmenované v zákoně.

NSS proto formuloval praktické pravidlo: žádost hygienické stanice by zpravidla měla být písemná, mělo by z ní být patrné, kdo ji za úřad podává, a mělo by být zřejmé, že jde o žádost právě podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. Neformální telefonické doporučení pracovnice hygieny tyto podmínky nesplňuje a samo o sobě k prolomení mlčenlivosti nestačí.

Soud zároveň odmítl argument, že obecné ustanovení o součinnosti podle § 45 odst. 1 a 2 zákona o ochraně veřejného zdraví by stačilo jako samostatný důvod pro předání dat. Neurčitě vymezená povinnost spolupráce nenaplňuje požadavek, aby prolomení mlčenlivosti vyplývalo ze zákona výslovně a ve vztahu ke konkrétním chráněným skutečnostem. Výklad, který by stačil s neformálním doporučením, by zákonný požadavek žádosti ve skutečnosti vyprázdnil — a tím by popřel celý smysl ochrany, kterou zákon o zdravotních službách staví.

Co z toho plyne pro zdravotnická zařízení

Rozsudek nerozšiřuje povinnosti nemocnic nad rámec zákona — spíš jim vrací do rukou nástroj, kterým se mohou bránit. Pokud hygiena nebo jiný orgán ochrany veřejného zdraví chce zdravotní údaje konkrétního pacienta, musí si o ně požádat tak, aby to bylo prokazatelné: datovou schránkou, e-mailem s identifikací žadatele, úředním přípisem. Kdo volá, může leccos doporučit, ale samotným telefonátem na poskytovatele nepřenese odpovědnost. Pokud nemocnice na pouhý telefonát pošle citlivá data, odpovídá za to sama.

Pro interní postup zařízení je vhodné předání zdravotních údajů předem prověřit odpovědnou osobou a podklad uchovat. Písemná žádost je obvyklou a průkaznou cestou, nikoli podle právní věty rozsudku jedinou myslitelnou formou v každé situaci. Rozhodující je zákonný důvod, identifikace oprávněného žadatele a rozsah údajů; pouhé doporučení pracovníka úřadu samo o sobě nestačí.

Důležitý je také rozsah. I když žádost dorazí ve správné formě, poskytovatel nesmí odeslat víc, než zákon vyjmenovává. Negativní revers typicky obsahuje identifikaci pacienta, popis zdravotního úkonu, který je odmítán, poučení lékaře, podpis zákonného zástupce a často i poznámky k okolnostem odmítnutí. Značná část těchto údajů stojí mimo taxativní výčet v § 51 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. Pokud hygiena potřebuje jen informaci o tom, zda bylo očkování provedeno, nebo odmítnuto, poskytovatel by měl sdělit právě tuto informaci — nikoli zaslat celý dokument. Compliance GDPR v tomto bodě splývá s principem minimalizace údajů.

Dopad mimo zdravotnictví — pozor i u zaměstnavatelů

Rozhodnutí se týká poskytovatele zdravotních služeb a konkrétního oprávnění hygienické stanice. Nelze z něj bez dalšího převzít stejný postup pro veškeré zpracování zdravotních údajů zaměstnavatelem. V personální praxi je třeba samostatně ověřit účel, právní základ i rozsah zpracování. Těmto otázkám se věnujeme v oblasti Pracovní právo.

Compliance GDPR v tomto bodě není formalita. Dozorový úřad může za neoprávněné zpracování zvláštní kategorie osobních údajů uložit sankce podle obecného nařízení, k nimž se u zdravotnických zařízení přidává odpovědnost za přestupek podle zákona o zdravotních službách. V projednávané věci šlo o jediné prohlášení o jediném dítěti — a nemocnice se o věc soudí už několik let. Náklady na obhajobu a reputační dopad jsou nesrovnatelné s časem, který zabere nastavení pořádného interního procesu.

Jak postupovat při žádosti úřadu v praxi

Pro žádost hygienické stanice podle posuzovaného ustanovení rozsudek zdůrazňuje její průkaznost, identifikaci oprávněné osoby a zákonný základ. Při interní kontrole lze sledovat zejména tyto body:

  • je zpravidla písemná a její obsah je zpětně prokazatelný;
  • je z ní zřejmé, která konkrétní osoba za úřad žádost podává a zda je k tomu oprávněna;
  • je z ní zřejmé, podle kterého zákonného ustanovení je žádost podána a jaký je rozsah požadovaných informací.

Při pochybnostech je vhodné vyžádat si doplnění a ověřit konkrétní zákonný režim před předáním údajů. Z rozsudku neplyne obecná povinnost odmítat všechny žádosti, které nejsou písemné. Podstatné je, že neformální doporučení v posuzované věci nenahradilo řádnou žádost ani jiný zákonný postup. I řádné žádosti lze vyhovět jen v odpovídajícím rozsahu.

Rozhodnutí NSS tak nepředstavuje nové břemeno, ale potvrzuje standard, který měl platit celou dobu. Zařízení, která si doteď vystačila s telefonáty a kolegiální domluvou, mají čas na to upravit postupy dřív, než si o ně řekne dozor nebo nespokojený pacient. A u zaměstnavatelů platí totéž: pokud o zdravotní údaje svých lidí někdo žádá, odpověď začíná dotazem na právní titul a formu žádosti, nikoli odesláním přílohy.

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2026, čj. 8 As 212/2024-32, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 4759/2026, dostupné na sbirka.nssoud.cz.

Sdílejte tento příspěvek
https://www.reznicek.com/aktuality/poruseni-mlcenlivosti-zdravotni-udaje-gdpr-7d6754d8

Potřebujete právní poradenství?

Jsme připraveni vám pomoci s jakýmkoli právním problémem. Neváhejte nás kontaktovat pro nezávaznou konzultaci.

Advokát podepisuje dokument při jednání s klientem u notebooku