Kdy vám soud odpustí poplatky a přesune řízení blíž k domovu?

Soudní řízení může být finančně i logisticky náročné. Co ale dělat, když člověk nemá prostředky na soudní poplatky a zároveň se nemůže dostavit k příslušnému soudu, protože celodenně pečuje o blízkou osobu? Nejvyšší správní soud v čerstvém rozhodnutí ukázal, že za určitých okolností je ochoten vyjít vstříc i opakovaně.

Případ se týkal žalobce, který se domáhal ochrany proti nečinnosti České advokátní komory. Konkrétně šlo o řízení o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Místně příslušným soudem byl Městský soud v Praze, žalobce ale bydlí v Liberci a celodenně pečuje o svou matku, která je ve stupni závislosti IV – tedy v plné závislosti na pomoci jiné osoby.

Žalobce proto požádal o dvě věci najednou: osvobození od soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu a samotné přikázání věci ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který je jeho bydlišti výrazně blíže než Praha.

Proč soud vyhověl žádosti o osvobození od poplatků

Soudní poplatek za návrh na přikázání věci jinému soudu činí 1 000 Kč. Částka, která se může zdát bagatelní, ale pro člověka v tíživé finanční situaci představuje reálnou překážku přístupu ke spravedlnosti.

Žalobce doložil, že jeho domácnost tvoří pouze příspěvek na péči ve výši 27 000 Kč a starobní důchod matky přibližně 14 600 Kč. Z toho hradí nájem, energie, ale především náklady na péči o matku – placená péče v rozsahu 9 hodin denně při ceně 150 Kč za hodinu představuje měsíčně částku přes 40 000 Kč. K tomu splácí exekučně vymáhané dluhy.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že finanční prostředky, které má žalobce měsíčně k dispozici, jsou v podstatě stejné jako jeho výdaje, ne-li nižší. Proto mu přiznal plné osvobození od soudních poplatků. Důležité je, že soud vycházel z dříve předložených prohlášení o majetkových poměrech, protože od posledního rozhodnutí uplynuly pouze tři měsíce a žalobce prohlásil, že se jeho situace nezměnila.

Delegace vhodná: když péče o blízké brání účasti u soudu

Druhá část rozhodnutí se týkala přikázání věci jinému soudu. Soudní řád správní v § 9 odst. 2 umožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, pokud je to vhodné pro rychlost nebo hospodárnost řízení, případně z jiného důležitého důvodu.

Právě celodenní péče o osobu s plnou závislostí představuje podle ustálené judikatury takový důležitý důvod. Žalobce pečuje o matku od roku 2013 a tuto skutečnost opakovaně doložil rozhodnutími Úřadu práce. Matka není schopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb, což znamená, že potřebuje prakticky nepřetržitou asistenci.

Soud přihlédl k tomu, že zajištění péče o matku po dobu cesty do Prahy a účasti na jednání by bylo pro žalobce mimořádně obtížné, ne-li nemožné. Přikázal proto věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, konkrétně jeho pobočce v Liberci, která je žalobci nejblíže.

Zajímavé je, že Česká advokátní komora jako žalovaná ve svém vyjádření upozornila na množství soudních řízení, která žalobce vede, a zpochybnila, zda by mu mělo být opakovaně poskytováno dobrodiní osvobození od poplatků či delegace. Soud však tento argument nepřijal. Konstatoval, že jednou prohlášená delegace sice neplatí automaticky pro všechna budoucí řízení, ale pokud důležitý důvod trvá, je namístě návrhu vyhovět i opakovaně.

Pro podnikatele a firmy z tohoto rozhodnutí vyplývá důležité poučení. Institut delegace vhodné může být užitečný nejen pro osoby pečující o blízké, ale obecně v situacích, kdy by projednání věci u místně příslušného soudu znamenalo nepřiměřenou zátěž. Může jít například o případy, kdy klíčoví svědci či důkazy se nacházejí v jiném regionu, nebo kdy by cestování k soudu bylo z objektivních důvodů značně komplikované.

Stejně tak institut osvobození od soudních poplatků není určen pouze pro osoby na hranici chudoby. Zákon hovoří o tom, že účastník musí doložit, že nemá dostatečné prostředky. Posuzuje se přitom celková finanční situace včetně příjmů, výdajů, majetku i dluhů. Plné osvobození je sice výjimečné a vyžaduje zvlášť závažné důvody, ale jak ukazuje tento případ, soudy je v odůvodněných případech přiznávají.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. června 2026, sp. zn. Nad 71/2026-34, tak potvrzuje, že české soudy jsou připraveny zohlednit životní situaci účastníků řízení a odstranit bariéry, které by jim bránily v efektivním uplatnění jejich práv.