Celodenní péče o rodiče může změnit místní příslušnost soudu

Pečujete o blízkého člověka a potřebujete řešit soudní spor? Cesta k příslušnému soudu může být v takových případech překážkou, kterou zákon umožňuje překonat. Nejvyšší správní soud v nedávném rozhodnutí potvrdil, že celodenní péče o rodinného příslušníka představuje důležitý důvod pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.

Případ se týkal žalobce, který se domáhal zrušení rozhodnutí České advokátní komory o neurčení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Místně příslušným soudem byl Městský soud v Praze, žalobce však bydlí v Liberci a celodenně pečuje o svou matku, která je uznána jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV, tedy v režimu takzvané plné závislosti.

Co je delegace vhodná a kdy ji lze využít

Delegace vhodná představuje procesní institut, který umožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přikázat věc jinému krajskému soudu, než který je místně příslušný. Podle § 9 odst. 2 soudního řádu správního k tomu může dojít tehdy, je-li to vhodné pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu.

V praxi se tento institut využívá poměrně zřídka, protože pravidla místní příslušnosti mají svůj smysl a jejich obcházení by mohlo vést k forum shoppingu. Soud však musí zohlednit i legitimní zájmy účastníků řízení, kteří se ocitli v objektivně obtížné životní situaci.

Žalobce v tomto případě argumentoval tím, že péče o matku vyžaduje jeho 24hodinovou dostupnost. Matka není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, což potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce. Péče je sice částečně zajištěna placenou službou v rozsahu devíti hodin denně, zbytek času však musí být žalobce k dispozici osobně. Cesta do Prahy k soudnímu jednání by tak představovala zásadní komplikaci.

Nejvyšší správní soud přitom nerozhodoval poprvé. Již v předchozích řízeních téhož žalobce pod spisovými značkami Nad 167/2025 a Nad 8/2026 dospěl ke stejnému závěru. V nyní posuzované věci žalobce pouze prohlásil, že se jeho situace nezměnila, a soud z předchozích zjištění vycházel.

Osvobození od soudních poplatků jako doplňkový nástroj

Zajímavým aspektem případu je rovněž otázka soudních poplatků. Návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Pro člověka, jehož příjmy a výdaje jsou v podstatě vyrovnané, ne-li záporné, může i tato částka představovat překážku přístupu ke spravedlnosti.

Žalobce v prohlášení o majetkových poměrech uvedl, že příjem domácnosti tvoří příspěvek na péči ve výši 27 000 Kč a starobní důchod matky ve výši necelých 15 000 Kč. Z toho hradí nájemné, zálohy na energie, splátky exekučně vymáhaných dluhů a především náklady na placenou péči, které při ceně 150 Kč za hodinu a rozsahu devíti hodin denně činí přibližně 40 000 Kč měsíčně. Žalobce navíc potřeboval zajistit polohovací postel v ceně 80 000 Kč.

Soud proto žalobci přiznal plné osvobození od soudních poplatků. Učinil tak s odkazem na § 36 odst. 3 soudního řádu správního, podle kterého lze účastníka osvobodit od poplatků, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky. Plné osvobození je sice možné pouze výjimečně při zvlášť závažných důvodech, ty však byly v daném případě naplněny.

Pro praxi z tohoto rozhodnutí vyplývá několik důležitých poznatků. Předně je zřejmé, že péče o závislou osobu může být důležitým důvodem pro změnu místní příslušnosti soudu. Nejde přitom o automatický nárok, ale o individuální posouzení konkrétních okolností. Žalobce musí svá tvrzení doložit, typicky rozhodnutím o přiznání příspěvku na péči nebo lékařskou zprávou.

Dále je podstatné, že soud může vycházet z předchozích zjištění, pokud se okolnosti nezměnily. To snižuje administrativní zátěž pro účastníky, kteří by jinak museli opakovaně dokládat totožné skutečnosti. Stačí prohlášení, že situace trvá.

Konečně je třeba zmínit, že Česká advokátní komora ve svém vyjádření zpochybnila, zda by žalobci mělo být opakovaně poskytováno dobrodiní delegace. Soud se s touto námitkou vypořádal implicitně tím, že odkázal na konstantní rozhodovací praxi. Samotná skutečnost, že někdo vede více soudních řízení, neznamená, že by měl být zbaven procesních práv, která mu zákon přiznává.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak potvrzuje, že procesní předpisy je třeba vykládat s ohledem na reálnou životní situaci účastníků. Institut delegace vhodné není jen teoretickou možností, ale funkčním nástrojem, který může usnadnit přístup ke spravedlnosti těm, kdo se ocitli v obtížných osobních poměrech.

Zdroj: Nejvyšší správní soud, Nad 70/2026-36