Přihláška pohledávky v exekuci: NS trvá na listinách

Věřitel přihlásí svou pohledávku do rozvrhu výtěžku z dražby družstevního podílu, spoléhá na to, že totožnou pohledávku už úspěšně vymáhá u jiného soudního exekutora, a předpokládá, že tím má doloženou vymahatelnost. Soudní exekutor i odvolací soud mu dají za pravdu — a Nejvyšší soud to celé pošle zpátky. Právě tahle sekvence stojí za usnesením sp. zn. 20 Cdo 1543/2026, které upřesňuje, co musí být v exekučním spise fyzicky založeno, aby přihláška pohledávky prošla do rozvrhu výtěžku z dražby.

Pro firmy, které vymáhají obchodní pohledávky a běžně se účastní cizích exekucí jako přihlášení věřitelé, je rozhodnutí nepříjemné ve dvou směrech. Zavírá dveře argumentu „však ta pohledávka už někde vymáhána je, ověřte si to v evidenci“ a zároveň vrací důkazní břemeno tam, kam patří — na věřitele. Vymahatelnost pohledávky se napříště musí dokládat v každém řízení znovu, bez ohledu na to, kolik souběžných exekucí už běží.

Z čeho spor vyrostl

Exekuce byla nařízena Okresním soudem v Teplicích už v roce 2010, pro směnečnou pohledávku původní oprávněné ve výši 150 538 Kč s příslušenstvím. Podkladem byl směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze z února 2010. Provedením byl pověřen soudní exekutor, který po letech postihl družstevní podíl povinného a v únoru 2025 udělil příklep vydražiteli za 1 500 000 Kč. Následně rozdělil podstatu mezi přihlášené věřitele a v květnu 2025 rozhodl o rozvrhu — ve třetí skupině uspokojil přihlášené pohledávky podle pořadí a poměrně.

A tady se spor otevřel. Oprávněná — tedy ta, kdo exekuci iniciovala — popřela pohledávky několika přihlášených věřitelů. Vadily jí tři různé věci: někteří věřitelé podle ní nedoložili exekuční tituly v kvalifikované podobě (šlo o pouhé prosté kopie nebo o přílohy s neplatnými elektronickými podpisy), jeden věřitel převedl více listin do jediného výstupu autorizované konverze a u dalšího chyběla doložka vykonatelnosti. Soudní exekutor námitky zamítl. Konstatoval, že platební výměry jsou exekučními tituly samy o sobě, elektronické podpisy byly ke dni podpisu platné a absence doložky právní moci u exekučních příkazů nehraje roli, protože mu nebylo doručeno rozhodnutí o jejich zrušení ani zpětvzetí přihlášky.

Krajský soud v Ústí nad Labem jeho usnesení potvrdil. Argumentoval praktičností: pokud se přihlášené pohledávky už řeší v jiných exekucích, kde byly tituly přezkoumány, trvat na kvalifikované formě by prý byl přepjatý formalismus. Soudní exekutor si navíc může existenci exekuce ověřit v Centrální evidenci exekucí, k níž má přístup, a může využít vyvratitelnou domněnku pravdivosti obsahu veřejných listin. Opřel se přitom o starší judikaturu, podle níž není třeba trvat na kvalifikované podobě listin, pokud exekuční titul plyne z obsahu spisu. Jenže Nejvyšší soud to vidí jinak.

Co řekl dvacátý senát

Výchozí ustanovení je § 336f o. s. ř. — upravuje přihlašování pohledávek při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci (a per analogiam i družstevního podílu). Odstavec 3 ukládá věřiteli povinnost doložit vymahatelnost přihlašované pohledávky. Jde o povinnost procesní, nikoli jen pořádkovou, a dopadá na každou jednotlivou přihlášku zvlášť.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 9. 2026 vyložil dvě věci. Zaprvé: samotná skutečnost, že pro přihlašovanou pohledávku je vedena exekuce u jiného soudního exekutora, vymahatelnost neprokazuje. Nezáleží na tom, zda to vyplyne ze sdělení věřitele, z informace jiného exekutora nebo z nahlédnutí do Centrální evidence exekucí. Rozhodné listiny musí být v kvalifikované podobě založeny v tom exekučním spise, který exekuci prodejem nemovité věci provádí. Jedině z něj posuzuje exekutor, resp. exekuční soud, zda je přihlášená pohledávka vymahatelná.

Zadruhé: pokud přihláška nemá všechny náležitosti nebo chybí rozhodné listiny, exekuční soud postupuje podle § 43 o. s. ř. — vyzve věřitele k doplnění ve stanovené lhůtě a poučí ho, že jinak přihlášku odmítne podle § 336f odst. 4 o. s. ř. Starší judikatura, podle níž se k vadným, nesrozumitelným či nejasným přihláškám bez dalšího nepřihlíží a není třeba vyzývat k odstranění vad, byla překonána novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., účinnou od 1. ledna 2013. Věřitel tedy dostane druhou šanci — ale musí ji využít, jinak přijde o účast v rozvrhu úplně.

Proč „souběžná exekuce“ nestačí

Argument odvolacího soudu, že by trvání na kvalifikované formě bylo přepjatým formalismem, Nejvyšší soud nepřijal. Důvod je ryze praktický. Soudní exekutor, který vede dražbu a rozděluje výtěžek, nemá přístup do spisů jiných exekutorů. Centrální evidence exekucí mu řekne, že nějaká exekuce probíhá, ale neukáže mu samotný exekuční titul. Nemůže tak ověřit, zda jde skutečně o totožný, nezměněný titul, zda nebyl mezitím zrušen a zda má správnou formu včetně doložky vykonatelnosti.

Důkazní břemeno nese věřitel. Když ho má soud přenést na někoho jiného — na jiného exekutora, na evidenci, na veřejnoprávní presumpci — potřebuje k tomu výslovný zákonný základ. Ten zde chybí. Výjimka připuštěná dřívější judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 443/2005, R 49/2006), podle níž věřitel nemusí listinu předložit, pokud vymahatelnost vyplývá přímo z obsahu daného exekučního spisu, dopadá jen na případy, kdy je titul v tomto konkrétním spise založen. Ne na situaci, kdy leží u úplně jiného exekutora, který si vede vlastní řízení pro vlastní pohledávku.

Dovolatelka v této souvislosti upozornila i na skutečnost, že presumpce správnosti veřejné listiny nemůže být zástupně využita tam, kde listina předepsané formální znaky veřejné listiny vůbec nesplňuje. Prostá kopie, dokument s neplatným elektronickým podpisem nebo listina bez doložky právní moci a vykonatelnosti nemůže být veřejnou listinou — a bez toho se nelze opřít ani o domněnku pravdivosti jejího obsahu. Nejvyšší soud tuto argumentaci akceptoval a vymezil se vůči tomu, aby soudní exekutor sám vyhledával informace mimo spis, který vede.

Pro firmy, které běžně přihlašují obchodní pohledávky do cizích exekucí, to znamená konec jedné zjednodušující praxe. „Vždyť to vymáháme i jinde, ověřte si to“ není náhrada za přiloženou listinu v kvalifikované podobě. Vymahatelnost pohledávky se dokládá v každém exekučním řízení znovu a vlastními silami. Oblast vymáhání pohledávek pro firmy tím dostává další procesní zádrhel, který se nedá obejít administrativní zkratkou.

Co s elektronickými podpisy a konverzí

Dovolání otevřelo i dvě další technické otázky, které v praxi působí problémy. První se týká elektronického podpisu. Oprávněná namítala, že rozhodující je platnost podpisu v okamžiku podání přihlášky, nikoliv v okamžiku, kdy byl dokument podepsán. Odkázala přitom na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015. Odvolací soud zastával opačný názor — podstatná je podle něj platnost podpisu k okamžiku podpisu digitálního dokumentu. Tahle otázka má přímý dopad na věřitele, kteří přihlašují tituly s podpisy starými několik let: certifikát bývá dávno exspirovaný, a pokud by rozhodovala platnost ke dni podání, prakticky každý starší elektronický titul by byl nepoužitelný.

Druhá otázka: autorizovaná konverze. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, hovoří o konverzi dokumentu v jednotném čísle. Pokud věřitel sloučí několik listinných exekučních titulů do jediného výstupu autorizované konverze z listiny do elektronické podoby, vzniká pochybnost, zda vůbec jde o platný výstup konverze. Opačný postup — z elektronické podoby do jediného listinného výstupu — software konverze ani neumožňuje. Oprávněná dovozovala, že taková příloha neměla být vůbec akceptována a dotčená pohledávka neměla být zařazena do rozvrhu.

Obě otázky Nejvyšší soud v této věci řešil v návaznosti na hlavní závěr o doložení vymahatelnosti. Pointa pro praxi je stejná bez ohledu na to, kudy se detailní argumentace vedla: s elektronicky podepsanými tituly se vyplatí pracovat pečlivě a každou konverzi dělat samostatně, titul po titulu. Náklady za nový převod a nové ověření jsou zanedbatelné proti riziku, že se o celou přihlášku připravíte kvůli procesní vadě.

Přihláška pohledávky v praxi firemního věřitele

Pokud přihlašujete pohledávku do exekučního řízení vedeného prodejem nemovité věci nebo družstevního podílu, počítejte s tím, že vymahatelnost musíte doložit kvalifikovanou listinou založenou přímo v tomto spise. Odkaz na souběžnou exekuci u jiného exekutora, byť by o ní exekutor věděl z Centrální evidence exekucí, nestačí. Takové situace řešíme v rámci oblasti Sporná agenda, litigace a arbitráž.

Co to v praxi znamená, když si rozhodnutí přečtete očima firemního právníka nebo účetní, která přihlašuje pohledávky za odběrateli:

• K přihlášce vždy přiložte exekuční titul (platební výměr, pravomocný rozsudek, směnečný platební rozkaz, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) v kvalifikované podobě — tedy originál, úředně ověřená kopie nebo autorizovaně konvertovaný dokument s platným elektronickým podpisem.
• Vyznačené doložky právní moci a vykonatelnosti si opatřete u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, ještě předtím, než přihlášku podáte. Dohánět to v krátké lhůtě podle výzvy exekučního soudu je zbytečný stres.
• Pokud přihlašujete více titulů, dělejte autorizovanou konverzi pro každý zvlášť. Jeden konvertovaný výstup pro „balík“ listin je rizikový.
• Hlídejte si certifikáty elektronických podpisů u starších dokumentů a v pochybnostech dokument znovu podepište aktuálním kvalifikovaným certifikátem před podáním.
• U platebních výměrů a výkazů nedoplatků ověřte, že jsou materiálně vykonatelné samy o sobě — pokud odkazují na další listiny, z nichž vyplývá způsob stanovení částky, přiložte raději i tyto podklady.

A pozitivní zprávu nese bod druhý z právní věty. Když věřitel přihlášku podá vadnou, exekuční soud ho musí vyzvat k doplnění podle § 43 o. s. ř. a poučit o následcích. Dřívější tvrdý režim, podle kterého se k nejasným přihláškám bez dalšího nepřihlíželo, skončil novelou účinnou od 1. ledna 2013. Pokud tedy exekutor přihlášku rovnou odmítne bez výzvy k doplnění, má věřitel procesní argument v ruce — a to i tehdy, kdy sám podcenil přípravu.

Kde leží riziko

Rozhodnutí nemění hmotné právo. Mění pracovní návyky. Firma, která má roky zavedený postup „pošleme prostou kopii, exekutor si to doplní z evidence“, dnes vyrábí vady, které v lepším případě skončí výzvou k doplnění a v horším případě odmítnutím přihlášky a vyloučením z rozvrhu. U dražeb s velkým výtěžkem a mnoha přihlášenými věřiteli, kde se o pořadí a skupinu bojuje po haléřích, to může znamenat ztrátu reálného uspokojení v řádu statisíců.

Stojí za to si uvědomit i druhou rovinu dopadu. Když věřitel nedoloží vymahatelnost řádně a jeho pohledávka vypadne z rozvrhu, uvolní se prostor pro ostatní přihlášené — ti ve stejné skupině dostanou poměrně víc. Oprávněná v projednávané věci nebojovala jen o procesní čistotu, ale o faktické krácení své účasti na výtěžku. Totéž platí obráceně: pokud jste pečlivý věřitel a sledujete, co ostatní v dražbě doložili, popěrné námitky vůči nedbale přihlášeným konkurentům mohou zvýšit váš podíl na rozvrhu.

Důsledek je prostý. Doložení vymahatelnosti pohledávky už není formalita, kterou lze přehodit na exekutora nebo na evidenci. Je to procesní povinnost věřitele, a kdo ji podcení, zaplatí to ztracenou účastí v rozvrhu výtěžku z dražby.

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2026, sp. zn. 20 Cdo 1543/2026 (ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.1543.2026.1); profipravo.cz, 1. 10. 2026.