Obec nemůže plošně zakázat fotovoltaiku bez pádného odůvodnění

Chcete na vlastním pozemku postavit fotovoltaickou elektrárnu, ale obec vám to v územním plánu plošně zakáže – a jako důvod uvede jen obecné fráze o ochraně krajiny? Přesně takový scénář se odehrál v obci Leština u Světlé a jeho právní dohru řešil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 8 As 146/2025-66.

Společnost SV ENERGO a. s. vlastnila pozemek v katastrálním území Leština u Světlé, na kterém plánovala vybudovat fotovoltaickou elektrárnu (FVE) s instalovaným výkonem přes 1 MW. Pozemek byl v územním plánu zařazen do plochy pro lehkou výrobu, kde bylo možné stavět výrobní haly o výšce až šesti metrů. Jenže v roce 2024 obec přijala nový územní plán, který obsahoval kategorický regulativ: na celém území obce je nepřípustné umisťování velkoplošných fotovoltaických elektráren, větrných elektráren a bioplynových stanic. Pro plochy lehké výroby pak územní plán stanovil, že FVE jsou podmíněně přípustné pouze za podmínky, že se jedná o "zařízení stávající" – tedy fakticky pouze ty, které už existují.

Pro investora to znamenalo jedinou věc: jeho záměr je mrtvý, aniž by kdokoli zkoumal konkrétní dopady stavby na krajinu nebo zemědělskou půdu. Společnost proto napadla územní plán u Krajského soudu v Hradci Králové.

Co řekly soudy: absolutní zákaz vyžaduje výjimečné odůvodnění

Krajský soud navrhovatelce z velké části vyhověl. Vyšel přitom z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které nelze v územně plánovací dokumentaci kategoricky znemožnit legální typ ekonomické aktivity, který je jinde běžně připuštěn, pokud k tomu neexistují specifické důvody vyplývající z konkrétních podmínek daného území. Krajský soud konstatoval, že obec ve vypořádání námitek investora odkázala pouze na obecnou potřebu chránit zemědělský půdní fond (ZPF) a krajinný ráz. Neuvedla však žádné konkrétní důvody, proč by právě toto území vyžadovalo tak přísnou ochranu, že je nutné úplně zakázat stavbu FVE. Navíc si krajský soud povšiml vnitřního rozporu: na stejné ploše, kde obec neumožňuje ani FVE o výšce kolem tří metrů, povoluje výstavbu průmyslových hal o výšce šesti metrů.

Obec podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Namítala zejména zásah do svého práva na samosprávu, tvrdila, že krajský soud de facto "přepsal" regulativy a vytvořil novou regulaci území, a poukazovala na to, že odůvodnění územního plánu bylo dostatečné.

Nejvyšší správní soud většinu námitek obce odmítl jako nedůvodné. Potvrdil klíčový závěr krajského soudu: pokud obec zavádí absolutní, plošný zákaz určité legální ekonomické aktivity – navíc aktivity, kterou zákonodárce výslovně podporuje jako veřejnou technickou infrastrukturu zřizovanou ve veřejném zájmu (dle tzv. lex OZE) – musí v územním plánu přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá ojedinělost podmínek v daném území a proč zákonem stanovená míra ochrany konkurujících zájmů nepostačuje. Pouhý obecný odkaz na ochranu ZPF a krajinného rázu nestačí. Soud také odmítl argument obce, že důvody regulace lze "doplnit" až v kasační stížnosti – zákonnost opatření obecné povahy se posuzuje výhradně skrze jeho vlastní odůvodnění.

NSS rovněž odmítl tvrzení obce, že krajský soud překročil svou pravomoc a vytvořil "novou regulaci". Zrušení nezákonné části územního plánu je standardní kasační pravomoc soudu. Že po zrušení vznikne v území stav bez regulace, je logický důsledek, nikoli soudní aktivismus. Obavy obce, že by po zrušení regulativu bylo možné stavět FVE "kdekoliv bez omezení", označil NSS za přehnané – každá stavba velkoplošné FVE musí projít náročným povolovacím procesem včetně posouzení krajským stavebním úřadem a udělení licence Energetickým regulačním úřadem.

Kde NSS korigoval krajský soud: rozsah zrušení musí odpovídat rozsahu zásahu

V jednom podstatném bodě však Nejvyšší správní soud krajskému soudu vytkl pochybení. Krajský soud zrušil sporný regulativ ve vztahu k celému území obce, ačkoli navrhovatelka tvrdila zásah do svých práv pouze ve vztahu ke svému konkrétnímu pozemku a svému konkrétnímu záměru. NSS zdůraznil zásadní pravidlo: rozsah zrušení opatření obecné povahy musí odpovídat rozsahu tvrzeného a prokázaného zásahu do práv navrhovatele. Pokud navrhovatel brojí proti obecnému regulativu, ale jeho argumentace se týká výhradně jeho vlastního pozemku, soud má zrušit regulativ jen ve vztahu k tomuto pozemku.

NSS proto rozsudek krajského soudu zrušil a sám ve věci rozhodl – zrušil napadené části územního plánu, avšak pouze ve vztahu k pozemku parc. č. 133/4, odpovídajícímu ploše Z.I9. Ve zbytku návrh odmítl pro nedostatek aktivní procesní legitimace navrhovatelky.

Tento případ přináší několik zásadních poučení pro podnikatele a investory v oblasti obnovitelných zdrojů energie:

• Obec nemůže bez konkrétních důvodů plošně zakázat legální ekonomickou aktivitu – a to zejména takovou, kterou zákonodárce výslovně podporuje jako veřejný zájem.
• Obecné fráze o ochraně krajiny nestačí. Územní plán musí obsahovat přesvědčivé odůvodnění, proč konkrétní území vyžaduje vyšší míru ochrany, než jakou poskytuje zákon.
• Investoři se mohou účinně bránit – ale musí své námitky uplatnit již v procesu přijímání územního plánu a následně je uplatňovat konzistentně.
• Rozsah soudní ochrany odpovídá rozsahu tvrzeného zásahu – pokud chcete dosáhnout širšího zrušení regulativu, musíte tvrdit a prokázat širší dotčení svých práv.

Pro developery a investory do FVE projektů je rozhodnutí NSS jasným signálem: právo na samosprávu obcí není bezbřehé a nesmí sloužit jako zástěrka pro bezdůvodné blokování zákonem podporovaných investic. Současně ale platí, že obec může přísnou regulaci zavést – pokud ji řádně a konkrétně odůvodní. Klíč je v kvalitě argumentace, nikoli v síle politické vůle.

Zdroj: Nejvyšší správní soud, 8 As 146/2025-66, rozsudek ze dne 31. 3. 2026.