Kdy musí úřad vyslechnout svědka a kdy stačí záznam z kontroly?

Státní úřad inspekce práce přišel s kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu a uspěl. Krajský soud totiž ve svém rozsudku tvrdil dvě protichůdné věci najednou – a to je v právu vždy problém.

O co šlo v praxi

Společnost STRALNET s.r.o. spolupracovala s firmou Hortim-International, která provozuje velkoobchod s ovocem a zeleninou v Brně. V jejích halách pracovali lidé od různých společností na třídění, balení a etiketování zboží. Při kontrole inspektorátu práce v únoru 2022 byly na místě ztotožněny dvě pracovnice – paní M. R. a paní L. Z. – jejichž zaměstnavateli byly společnosti EKLEONA a SoltecConn.

Problém? Tyto společnosti neměly povolení ke zprostředkování zaměstnání, přesto jejich pracovnice fakticky pracovaly pro společnost Hortim prostřednictvím žalobkyně STRALNET. Inspektorát práce kvalifikoval celou situaci jako zastřené zprostředkování zaměstnání – tedy situaci, kdy někdo pronajímá pracovní sílu bez dodržení zákonných podmínek a celou věc maskuje například smlouvami o dílo.

Žalobkyně dostala pokutu 160 000 Kč a bránila se u soudu. Argumentovala mimo jiné tím, že nebylo dostatečně prokázáno, kde přesně se obě pracovnice na pracovišti nacházely a co konkrétně dělaly. Navrhovala proto jejich výslech jako svědkyň.

Krajský soud žalobkyni vyhověl a rozhodnutí inspektorátu zrušil. Podle něj měl úřad provést výslech obou pracovnic, protože jejich vyjádření zaznamenaná při kontrole nemohou nahradit řádnou svědeckou výpověď. Jenže v odůvodnění si soud protiřečil – na jednom místě označil přítomnost pracovnic za „postavenou najisto", na jiném místě tvrdil, že jejich přítomnost a činnost „není doložena žádnými jinými důkazy".

Tuto vnitřní rozpornost Nejvyšší správní soud neakceptoval. Rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Co z toho plyne pro praxi

Rozhodnutí přináší několik důležitých vodítek pro všechny, kdo se mohou dostat do sporu s kontrolními orgány:

• Záznamy z kontroly nejsou automaticky plnohodnotný důkaz. Vyjádření osob učiněná při poskytnutí součinnosti kontrolním orgánům nelze bez dalšího použít jako náhradu svědecké výpovědi. Pokud obviněný z přestupku s takovými vyjádřeními nesouhlasí a jsou-li tato vyjádření stěžejní pro závěr o vině, musí úřad provést řádný výslech.
• Výslech ale není potřeba vždy. Pokud existují i jiné důkazy – například cestovní příkazy, docházkové listy nebo zadávací protokoly – mohou záznamy z kontroly tyto důkazy pouze doplňovat. V takové situaci není nutné každé vyjádření z kontroly prokazovat výslechem.
• Obviněný musí říci, co chce výslechem zjistit. Pokud navrhujete výslech svědka, musíte specifikovat, jaké nové informace by mohl přinést. Obecné tvrzení typu „chci prokázat, že to nebylo tak, jak říká úřad" nestačí.
• Soud nesmí být vnitřně rozporný. Pokud soud v jedné části odůvodnění tvrdí, že něco je prokázáno, a v jiné části říká opak, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a musí být zrušeno.

Pro podnikatele využívající externí pracovní sílu je tento případ varováním. Pokud vaši dodavatelé nemají řádné povolení ke zprostředkování zaměstnání a jejich pracovníci fakticky pracují pod vaším vedením na vašem pracovišti, můžete se dostat do problémů vy – jako ten, kdo zastřené zprostředkování umožnil.

Formální smlouvy o dílo situaci nezachrání, pokud realita odpovídá spíše pronájmu pracovní síly. Kontrolní orgány posuzují skutečný stav, nikoli jen to, co je napsáno na papíře. A jak ukazuje tento případ, dokazování v přestupkovém řízení má svá jasná pravidla – ale ta musí dodržovat obě strany, včetně soudů.

Zdroj: Nejvyšší správní soud, 9 Ads 54/2025-42