Rozvod a dům: Jak soud rozhodl o disparitě podílů při vypořádání SJM

Co se stane, když jeden z manželů vnese do společného jmění nemovitost v hodnotě přes 12 milionů korun, a pak druhý manžel začne před rozvodem hromadit dluhy? Přesně takovou situaci musel rozřešit Okresní soud v Písku a jeho rozhodnutí přináší cenné poučení pro každého, kdo zvažuje rozšíření společného jmění manželů o svůj výlučný majetek.

Manželství trvalo od roku 2018 do března 2025. Žalobkyně v roce 2020 získala darem od svých rodičů rodinný dům s pozemky v hodnotě téměř 15,5 milionu korun (po zohlednění věcného břemene doživotního užívání ve prospěch rodičů činila hodnota 12,56 milionu Kč). Na naléhání svého manžela pak v srpnu 2022 rozšířila společné jmění manželů o tyto nemovitosti formou notářského zápisu.

Situace se však dramaticky zkomplikovala. V období mezi vyhlášením rozsudku o rozvodu a jeho právní mocí (tedy v březnu 2025) uzavřel žalovaný bez vědomí manželky dvě úvěrové smlouvy – první na 287 500 Kč a druhou na 62 000 Kč. Tyto dluhy uznal notářskými zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti. Proti žalovanému byly zahájeny exekuce, které ohrožovaly i společné nemovitosti. Vztahy mezi manželi se navíc vyhrotily do krajnosti – ze spisového materiálu vyplynulo, že žalovaný svou bývalou manželku opakovaně hrubě urážel a vyhrožoval jí fyzickým napadením.

Klíčové právní závěry soudu

Soud přistoupil k přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Důvody byly jednoznačné: žalobkyně byla původní vlastnicí nemovitostí, pečuje o nezletilé děti účastníků, na nemovitostech vázne věcné břemeno ve prospěch jejích rodičů a především – konflikt mezi účastníky je natolik hluboký, že jakékoli rozdělení nemovitosti či ponechání v podílovém spoluvlastnictví by bylo nereálné.

Zásadním momentem rozhodnutí je aplikace disparity podílů. Soud se odklonil od obecného pravidla rovnosti podílů (§ 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku) a přiznal žalobkyni podíl ve výši 2/3 hodnoty nemovitostí. Argumentoval přitom principem zásluhovosti zakotveným v § 742 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku – žalobkyně se o nabytí tohoto aktiva do SJM zasloužila výlučně sama.

Soud důsledně rozlišil mezi rozšířením společného jmění a vnosem. Rozšíření SJM není vnosem, nicméně obsah dohody o rozšíření a podmínky jejího uzavření může soud zohlednit při úvaze o disparitě podílů. Tento závěr soud opřel o judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 629/2012).

Vypořádání dluhů a úvěrů

Zajímavým aspektem případu bylo vypořádání finančních prostředků, které žalovaný získal z úvěrů uzavřených bez souhlasu manželky. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 31 Cdo 2008/2020) platí, že dluhy převzaté bez souhlasu druhého manžela nejsou součástí SJM, ale finanční prostředky z nich získané ano. Soud proto do vypořádání zahrnul částku 337 500 Kč, kterou žalovaný z úvěrů obdržel, přičemž i zde aplikoval disparitu – tentokrát ve prospěch žalovaného v poměru 2:1, neboť on sám tyto prostředky získal a je z úvěrů výlučně zavázán.

Žalobkyně rovněž po zániku manželství ze svých výlučných prostředků doplatila společný úvěr částkou 389 907 Kč. Polovina této částky (194 954 Kč) byla žalovanému odečtena od vypořádacího podílu jako vnos žalobkyně do společného majetku podle § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku.

Výsledná povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému činila 3 875 138 Kč (4 182 480 Kč – 194 954 Kč – 112 388 Kč). O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, což odpovídá povaze řízení o vypořádání SJM jako tzv. iudicii duplicis.

Poučení pro praxi: Rozšíření společného jmění manželů o výlučný majetek jednoho z nich je závažným právním krokem. Ačkoli nejde o darování a rozšířený majetek se stává součástí SJM, soudy mohou při případném vypořádání zohlednit, kdo se o nabytí majetku zasloužil. Zejména v případech, kdy jeden z manželů vnáší do SJM majetek vysoké hodnoty, je vhodné důkladně zvážit všechna rizika a případně podmínky rozšíření upravit smluvně.

Zdroj: Okresní soud v Písku, 3 C 196/2025