Podvodně získaná licence na fotovoltaiku nezakládá nárok na podporu

Může podnikatel, který získal licenci na základě nepravdivých dokumentů, legitimně očekávat, že mu stát vyplatí desetimilionové dotace? Krajský soud v Brně dal v čerstvém rozsudku jasnou odpověď – nemůže. A tato odpověď má zásadní dopady pro každého, kdo v regulovaném odvětví spoléhá na veřejnoprávní oprávnění.

Případ se týkal provozovatele fotovoltaické elektrárny v Jihomoravském kraji, který požadoval po povinně vykupujícím subjektu částku přesahující 12 milionů korun jako výkupní cenu za elektřinu dodanou v období od června 2020 do prosince 2021. Žalovaná společnost však odmítla platbu poskytnout a uhradila pouze cenu silové elektřiny – necelých 1,4 milionu korun. Důvod? Pravomocné trestní rozsudky, které konstatovaly, že licence na výrobu elektřiny byla získána podvodem.

Anatomie podvodu v licenčním řízení

Z trestního řízení vyplynul alarmující skutkový stav. Provozovatel elektrárny v roce 2010 předložil Energetickému regulačnímu úřadu soubor dokumentů, které měly prokázat, že jeho fotovoltaická elektrárna je kompletně dokončena a připravena k provozu. Problém? V době, kdy tyto dokumenty vznikly, nebyly na stavbě namontovány žádné solární panely. Ty byly ve skutečnosti dodány a instalovány až o několik týdnů později.

Mezi klíčové nepravdivé dokumenty patřila revizní zpráva, která uváděla instalaci 2 880 fotovoltaických panelů a jejich plnou funkčnost. Dále nájemní smlouva, předávací protokol a potvrzení o vlastnictví výrobny – všechny datované do doby, kdy elektrárna fyzicky neexistovala v požadované podobě. Trestní soudy konstatovaly, že tyto listiny byly vyhotoveny s úmyslem uvést správní orgán v omyl.

Proč to žalobce dělal? Odpověď je prostá – peníze. Výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů byly v roce 2010 výrazně vyšší než v roce 2011. Získání licence ještě v roce 2010 tedy znamenalo nárok na podstatně štědřejší státní podporu po celou dobu její platnosti, tedy 25 let. Podle trestních soudů byla žalobci neoprávněně vyplacena podpora ve výši téměř 47 milionů korun a dalších více než 52 milionů mělo být vyplaceno do konce roku 2030.

Proč soud nemohl rozhodnout jinak

Žalobce v řízení před krajským soudem namítal, že správní orgány pouze převzaly závěry trestních soudů, aniž by provedly vlastní dokazování. Tvrdil, že předložené dokumenty nebyly způsobilé uvést ERÚ v omyl a že jako právní laik nemohl posoudit jejich správnost. Argumentoval také tím, že případné pochybení revizního technika nelze přičítat jemu.

Soud však tyto námitky odmítl. Klíčovým argumentem byla vázanost civilního soudu výrokem trestního rozsudku o vině podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu. Jak soud zdůraznil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, tato vázanost se vztahuje na celou skutkovou i právní část výroku o vině. Znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu – uvedení v omyl a zamlčení podstatných skutečností za účelem obohacení – jsou přitom přímo relevantní pro posouzení nároku na veřejnou podporu.

Soud také odkázal na nález Ústavního soudu, který rozlišuje tři modelové situace při posuzování ochrany důvěry v akty veřejné moci. V případech, kdy je nezákonnost správního rozhodnutí způsobena výlučně jednáním samotného oprávněného subjektu – předložením falešných dokumentů nebo jiným deliktním jednáním – nelze hovořit o dobré víře. Žalobce se proto nemohl dovolávat ochrany, která by jinak náležela osobám, jež v dobré víře spoléhaly na správnost úředního rozhodnutí.

Argumentace žalobce, že mu měla být přiznána alespoň podpora pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, rovněž neobstála. Soud konstatoval, že žalobce takový nárok v řízení řádně netvrdil ani neprokazoval. Odkaz na případ jiné společnosti, které byla vyplácena podpora v režimu roku 2011, označil za irelevantní.

Tento případ ilustruje několik klíčových principů, které by si měl každý podnikatel v regulovaném odvětví uvědomit. Za prvé, veřejnoprávní licence není automatickou vstupenkou k dotacím – je podmínkou nutnou, nikoli postačující. Za druhé, pravomocný trestní rozsudek má dalekosáhlé důsledky i v navazujících civilních a správních řízeních. A za třetí, princip, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, není pouhou akademickou floskulí, ale tvrdou realitou, která může znamenat ztrátu nároků v řádu desítek milionů korun.

Pro podnikatele ve fotovoltaickém průmyslu, ale i v jiných regulovaných odvětvích, z toho plyne jasné poučení: při získávání licencí a povolení je třeba postupovat maximálně transparentně a pečlivě. Jakékoli „zkratky" se mohou vymstít nejen v rovině trestněprávní, ale i v podobě ztráty všech očekávaných ekonomických benefitů.

Zdroj: Krajský soud v Brně, 74 Co 57/2025-237