Když manžel před rozvodem tajně zadluží rodinný majetek

Okresní soud v Písku se nedávno zabýval případem, který zásadně mění pohled na ochranu majetku v manželství – konkrétně na situaci, kdy jeden z manželů těsně před finálním rozvodem zatíží společné jmění dluhy bez vědomí druhého partnera. Rozhodnutí přináší důležité vodítko pro všechny, kdo se ocitnou v podobné situaci.

Manželství účastníků trvalo od roku 2018 do března 2025. Hlavním aktivem společného jmění byl rodinný dům s pozemky v hodnotě přes 12,5 milionu korun, který původně patřil výlučně manželce. Ta ho získala darem od svých rodičů a v roce 2022 na naléhání manžela rozšířila společné jmění o tyto nemovitosti. Na domě navíc vázlo věcné břemeno doživotního užívání ve prospěch jejích rodičů.

Zásadní komplikace nastala v období mezi vyhlášením rozsudku o rozvodu a jeho právní mocí. Manžel během těchto několika týdnů uzavřel dvě úvěrové smlouvy – jednu na 287 500 Kč a druhou na 50 000 Kč – aniž by o tom manželku informoval nebo získal její souhlas. Následně dluh uznal formou notářských zápisů se svolením k přímé vykonatelnosti, což vedlo k zahájení exekučních řízení ohrožujících rodinné nemovitosti.

Klíčové právní závěry soudu

Soud musel vyřešit několik zásadních otázek. První se týkala samotných dluhů. Podle § 710 občanského zákoníku nejsou součástí společného jmění dluhy převzaté jedním z manželů bez souhlasu druhého, pokud nešlo o obstarávání běžných potřeb rodiny. Manželka se navíc dovolala neplatnosti obou úvěrových smluv dopisem zaslaným věřitelům. Dluhy tak zůstaly výlučnými dluhy manžela.

Překvapivý byl ale další krok soudu. I když dluhy nejsou společné, finanční prostředky získané na jejich základě se součástí společného jmění stávají. Soud odkázal na zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, které tento princip potvrdilo. Celková částka 337 500 Kč tak vstoupila do vypořádání.

Druhá klíčová otázka se týkala disparity podílů. Obecně platí, že podíly manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Soud však může tuto rovnost narušit s ohledem na to, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí majetku. V tomto případě soud přistoupil k výrazné disparitě v poměru 2:1 ve prospěch manželky u nemovitostí. Důvod byl jasný – o nabytí domu do společného jmění se zasloužila výlučně ona, když původně výhradně svůj majetek na žádost manžela "přepsala" do společného vlastnictví.

Zajímavé je, že soud aplikoval disparitu i opačným směrem u získaných úvěrových prostředků – tentokrát 2:1 ve prospěch manžela, protože to byl on, kdo finance získal a kdo je výlučně povinen je splácet.

Praktické dopady pro podnikatele

Případ ilustruje několik důležitých pravidel. Rozšíření společného jmění o váš výlučný majetek není vnos – nemůžete si ho zpětně nárokovat jako investici. Může se však promítnout do úvahy o disparitě podílů při vypořádání. Pokud tedy zvažujete podobný krok, důkladně zvažte všechna rizika.

Pozor na období mezi vyhlášením a právní mocí rozvodu. Manželství formálně stále trvá a druhý manžel může teoreticky činit právní jednání ovlivňující společné jmění. Aktivní komunikace s věřiteli a včasné dovolání se neplatnosti takových jednání je klíčové.

Soud také zdůraznil, že konfliktní vztahy mezi bývalými manžely mohou ovlivnit způsob vypořádání. V tomto případě manžel opakovaně hrubě urážel a vyhrožoval manželce fyzickým napadením, což vedlo soud k závěru, že reálné rozdělení nemovitosti nebo zachování spoluvlastnictví není možné.

Výsledkem bylo přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví manželky s povinností vyplatit manželovi částku necelých 3,9 milionu korun. Tato suma zohledňuje disparitu podílů, započtení poloviny úvěru, který manželka po rozvodu ze svých prostředků splatila (cca 390 000 Kč), i částku odpovídající podílu manželky na získaných úvěrových prostředcích.

Pro praxi z toho plyne jasné poučení: při jakékoli modifikaci majetkových poměrů v manželství – ať už jde o rozšíření společného jmění nebo naopak jeho zúžení – je nezbytná kvalifikovaná právní pomoc. Důsledky těchto rozhodnutí se plně projeví až v momentě, kdy je manželství v krizi, a tehdy už bývá na nápravu pozdě.

Zdroj: Okresní soud v Písku, 3 C 196/2025