Kdy můžete jako ručitel odmítnout platit dluh, který dlužník uznal?

Krajský soud v Českých Budějovicích se nedávno zabýval případem, který zásadně upřesňuje pravidla pro ručitele ve vztahu k uznání dluhu. Rozhodnutí má dalekosáhlé důsledky pro všechny podnikatele, kteří ručí za závazky svých obchodních společností nebo obchodních partnerů.

Případ se týkal veřejné obchodní společnosti, která od roku 2018 odebírala zboží od svého dodavatele. Postupně se nakumuloval dluh v řádu statisíců korun. Dodavatel a odběratel měli nadstandardní vztahy – dodavatel dokonce poskytl jednateli společnosti bezúročnou půjčku na koupi domu a pomáhal s rozjezdem podnikání. Když se blížilo promlčení pohledávek, dodavatel požádal o uznání dluhu. Externí účetní společnosti na pokyn jednatele připravila a odeslala dokument o uznání dluhu, na jehož základě společnost začala splácet. Po více než roce pravidelných splátek však společnost náhle otočila – prohlásila, že žádné zboží nedostala, dluh neuznala a vznesla námitku promlčení.

Klíčový právní problém: Zavazuje uznání dluhu i ručitele?

Soud prvního stupně dal za pravdu dodavateli. Konstatoval, že uznání dluhu bylo platné, i když nebylo učiněno klasickým podpisem na papíře. Stačila emailová komunikace, ze které bylo zřejmé, kdo jednání činí a komu je určeno. Účetní jednala na výslovný pokyn jednatele společnosti, takže její úkony zavazovaly přímo společnost.

Zásadní otázka však vyvstala ve vztahu k ručitelům – společníkům veřejné obchodní společnosti. Ti ze zákona ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Společníci argumentovali, že oni osobně dluh neuznali, a proto se jich prodloužení promlčecí doby netýká.

A právě zde dal odvolací soud ručitelům částečně za pravdu. Uznání dluhu dlužníkem je vůči ručiteli účinné pouze tehdy, vysloví-li s tím ručitel souhlas. Toto pravidlo zakotvené v občanském zákoníku chrání ručitele před tím, aby dlužník jednostranně zhoršoval jejich postavení. Představte si situaci, kdy by dlužník mohl opakovaným uznáváním dluhu prodlužovat ručitelský závazek prakticky do nekonečna – to by bylo pro ručitele nepřijatelné.

V případě jednoho ze společníků, který o dluhu vůbec nevěděl a s dodavatelem nikdy nejednal, soud žalobu zamítl jako promlčenou. U druhého společníka, který jako jednatel o všem věděl a aktivně se podílel na komunikaci s dodavatelem, soud věc posoudil odlišně. Přestože i jeho nárok byl formálně promlčen, soud konstatoval, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

Proč soud považoval námitku promlčení za nepřípustnou?

Jednatel po celou dobu dodavatele ubezpečoval, že dluh uhradí. Společnost pravidelně splácela podle dohodnutého kalendáře. Na předžalobní výzvu dokonce nabídla smírné řešení s tím, že jistinu zcela zaplatí. Teprve když dodavatel tuto nabídku přijal, společnost otočila a prohlásila, že nic platit nebude. Dodavatel se o této změně postoje dozvěděl náhodou od třetí osoby.

Takové jednání soud označil za účelový podvodný postup, kterým byl dodavatel uváděn v mylném přesvědčení, že k úhradě dojde. Jeho vstřícnost a trpělivost byly nakonec zneužity k vznesení námitky promlčení. To je přesně situace, kdy soudy námitku promlčení neakceptují, protože by její připuštění odporovalo základním principům spravedlnosti.

Co z případu plyne pro praxi? Pokud jste ručitelem za závazky jiné osoby nebo společnosti, vězte, že uznání dluhu dlužníkem vás bez vašeho výslovného souhlasu nezavazuje. Promlčecí doba vašeho ručitelského závazku běží nezávisle na tom, zda dlužník svůj dluh uznal. Na druhou stranu, pokud se aktivně podílíte na jednáních s věřitelem a utvrzujete ho v tom, že dluh bude uhrazen, může být pozdější námitka promlčení posouzena jako rozporná s dobrými mravy.

Pro věřitele z případu vyplývá důležité poučení: chcete-li mít jistotu, že uznání dluhu zavazuje i ručitele, vyžádejte si jejich výslovný souhlas. Pouhá vědomost ručitele o existenci dluhu nebo o jeho uznání dlužníkem nestačí. Souhlas ručitele by měl být jednoznačný a prokazatelný – ideálně písemný.

Zdroj: Krajský soud v Českých Budějovicích, 74 Co 57/2025-237