Kolik peněz ročně přicházejí online poskytovatelé úvěrů kvůli tomu, že nedokážou u soudu prokázat platné uzavření smlouvy? Případ projednávaný Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod spisovou značkou 23 C 137/2025-48 je varovným příkladem pro každého, kdo provozuje fintech byznys nebo poskytuje spotřebitelské úvěry prostřednictvím internetu. Žalobkyně – společnost, která odkoupila pohledávku od původního poskytovatele úvěru – požadovala po dlužníkovi necelých 30 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru a úroků z prodlení. Na konci dne jí soud přiznal pouhých 18 000 Kč. Zbytek padl pod stůl.
Online smlouva bez důkazu = žádná smlouva
Celý případ se točil kolem jednoho klíčového problému: žalobkyně neprokázala, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným skutečně uzavřena v předloženém znění. Původní poskytovatel úvěru v červnu 2022 poskytl dlužníkovi 18 000 Kč prostřednictvím webového rozhraní. Dlužník měl kromě jistiny zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč, čímž celková splácená částka dosahovala přes 30 000 Kč. Splatnost byla stanovena na červen 2023. Dlužník však nezaplatil nic.
Pohledávka byla v červnu 2024 postoupena na žalobkyni, která dlužníka vyzvala k úhradě a následně podala žalobu. Až potud vše vypadalo jako standardní vymáhací rutina – jenže přišel zásadní zvrat.
Soud nařídil jednání na 28. listopadu 2025. Žalovaný se nevyjádřil, ale k jednání se nedostavila ani žalobkyně. A právě to se jí stalo osudným. Soudkyně totiž hodlala žalobkyni poučit podle § 118a občanského soudního řádu – tedy vyzvat ji, aby prokázala, že smlouva byla skutečně uzavřena s žalovaným v předloženém znění, a aby doložila, jak byl ověřen totožnost úvěrovaného. Toto poučení lze poskytnout výhradně při jednání. Kdo se nedostaví, toho soud považuje za řádně poučeného – a nese důsledky.
Soud přitom správně poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu: pokud se řádně předvolaný účastník k jednání nedostaví, soud nemá povinnost ani oprávnění mu poučení zprostředkovávat jiným způsobem a není ani povinen kvůli tomu jednání odročovat. Opak by totiž znamenal porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Žalobkyně svou nepřítomností zkrátka rezignovala na svá procesní práva.
Výsledek? Předložená smlouva nebyla podepsána dlužníkem (šlo o distanční smlouvu uzavřenou online) a žalobkyně nedoložila dostatečné důkazy o tom, že ji žalovaný skutečně akceptoval v předloženém znění. Soud proto neměl za prokázané platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
Bezdůvodné obohacení jako záchranná síť – ale jen pro jistinu
Žalobkyně měla v žalobě chytře formulovaný alternativní nárok: pro případ, že by soud smlouvu neuznal, žádala vrácení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. A právě tento záchranný mechanismus jí zachránil alespoň část nároku.
Soud totiž z potvrzení o platbě ověřil, že částka 18 000 Kč byla žalovanému skutečně odeslána. Žalovaný se v řízení nijak nebránil – nevyjádřil se, netvrdil, že by peníze vrátil nebo že by existoval jiný důvod, proč by je neměl vracet. Soud proto dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a uložil mu povinnost vrátit jistinu 18 000 Kč.
Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč však soud kompletně zamítl. Logika je jasná: pokud nebyla prokázána existence smlouvy, nemůže existovat ani smluvní nárok na úhradu poplatku. Bezdůvodné obohacení pokrývá jen to, co bylo reálně poskytnuto – a poskytnuta byla pouze jistina.
Zajímavá je i otázka úroků z prodlení. Soud přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně, nikoli žalobkyní požadovaných 15 %. Bezdůvodné obohacení je totiž splatné na výzvu, a žalovaný se tak dostal do prodlení teprve tři dny po doručení oznámení o postoupení pohledávky – tedy až od 3. září 2024. Žalobkyně přitom žádala úroky už od června 2023, což soud odmítl.
Na nákladech řízení pak žalobkyně obdržela pouhých 697 Kč, což odpovídá poměrnému úspěchu zhruba 23 %. Fakticky tedy zaplatila většinu nákladů za svého právního zástupce ze svého.
Tento případ nese několik zásadních poučení pro podnikatele v oblasti online finančních služeb:
- Důkazní břemeno u distančních smluv je na věřiteli. Pokud nemáte fyzický podpis, musíte být schopni soudu jednoznačně prokázat, že smlouvu uzavřela konkrétní osoba – například elektronickým podpisem, ověřením identity přes BankID nebo jinými spolehlivými prostředky.
- Nedostavit se k jednání soudu může být fatální. Soud nemá povinnost vás kontaktovat jinak než při jednání, a pokud vám chtěl poskytnout klíčové poučení, prostě ho nedostanete.
- Alternativní právní kvalifikace v žalobě vás může zachránit – ale pouze co do výše skutečně poskytnutého plnění. Smluvní poplatky, úroky a další nadstavbové nároky bez platné smlouvy neuplatníte.
- Postupitel pohledávky předává jen to, co sám má. Pokud původní věřitel nedokumentoval uzavření smlouvy dostatečně, problém zdědí nabyvatel pohledávky.
Rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 23 C 137/2025-48, je cennou připomínkou, že i v digitální éře platí staré právní pravidlo: kdo tvrdí, ten prokazuje. A kdo se nedostaví k soudu, ten riskuje, že mu soud uvěří jen do výše toho, co je nesporné.
