Soud zneplatnil úvěr s RPSN 5 555 % – nepoctivý věřitel přišel o vše kromě jistiny

Úvěrová společnost požadovala po dlužníkovi téměř dvojnásobek původně poskytnuté částky. Soud ji však poslal domů prakticky s prázdnou – přiznal jí pouze vrácení holé jistiny bez jakýchkoli úroků, poplatků či smluvních pokut. Co se stalo?

Případ se týkal spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč, který právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v roce 2023. Na první pohled běžná záležitost, ovšem s několika zásadními háčky. Úroková sazba činila 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) dosahovala astronomických 5 555,92 %. K tomu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení.

Žalobkyně, která pohledávku následně nabyla postoupením, požadovala celkově přes 15 000 Kč včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný se bránil tím, že smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel řádně neověřil jeho úvěruschopnost.

Alarmující finanční situace, kterou věřitel ignoroval

Co soud zjistil o situaci dlužníka v době uzavření smlouvy? Žalovaný byl evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Měl dvě vyživovací povinnosti. Jeho měsíční náklady na bydlení činily přes 9 000 Kč, k tomu běžné výdaje na jídlo a telefon. A co je nejpodstatnější – měl již uzavřeno šest dalších úvěrových smluv u různých poskytovatelů a proti jeho osobě bylo vedeno šest exekucí z období 2017–2019.

Jak je možné, že úvěrová společnost o tomto stavu nevěděla? Podle soudu je odpověď prostá: vůbec se nesnažila situaci ověřit. V žádosti o úvěr dlužník uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem 25 000 Kč a bydlí ve vlastním domě bez hypotéky. Věřitel se spokojil s ofocením občanského a řidičského průkazu – a to bylo vše.

Přitom stačilo nahlédnout do veřejně dostupných registrů a databází. Exekuce, předchozí úvěry, evidence na úřadu práce – to vše bylo zjistitelné při základní lustraci. Soud konstatoval, že nedošlo ani k minimální snaze ověřit finanční situaci žalovaného.

Zákon chrání spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním

Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům jasnou povinnost: před uzavřením smlouvy musí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet.

Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Soudního dvora EU. Poskytovatel úvěru nese důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti. Nemůže se spoléhat pouze na osobní prohlášení dlužníka, pokud toto prohlášení není doloženo objektivními doklady. Smyslem této úpravy je zabránit nezodpovědnému poskytování úvěrů.

Důsledek porušení této povinnosti je tvrdý: smlouva je neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti.

V tomto případě soud shledal neplatnost smlouvy hned ze dvou důvodů. Za prvé, úvěruschopnost dlužníka nebyla náležitě ověřena. Za druhé, samotné podmínky úvěru s RPSN přes 5 500 % soud označil za zjevně odporující dobrým mravům. Takto nastavené podmínky podle soudu mnohonásobně překračují rámec běžných obchodních vztahů a nelze je považovat za poctivé a přiměřené ujednání ve spotřebitelském vztahu.

Co to znamená prakticky? Absolutní neplatnost působí od samého počátku. Z právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Dlužník sice obdržel 8 000 Kč bez právního důvodu, a proto je musí vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ale to je vše, co věřitel dostane.

Žádné smluvní úroky. Žádné poplatky. Žádná smluvní pokuta. A dokonce ani zákonné úroky z prodlení – podle judikatury Nejvyššího soudu je ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a představuje jakousi soukromoprávní sankci pro nepoctivé poskytovatele úvěrů.

Soud přiznal žalobkyni pouze 8 000 Kč se lhůtou k plnění 3 dny od právní moci rozsudku. Zbylých více než 7 000 Kč požadovaných na úrocích, pokutách a příslušenství zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádná ze stran nemá na jejich náhradu právo, neboť žalobkyně uspěla pouze z poloviny.

Tento případ jasně ukazuje, že soudy berou ochranu spotřebitelů před predátorskými úvěrovými praktikami vážně. Pro poskytovatele úvěrů z toho plyne jednoznačné poučení: důkladné ověření úvěruschopnosti není formalita, ale podmínka platnosti smlouvy. A kdo ji nesplní, riskuje, že přijde o veškerý očekávaný výnos z úvěrového obchodu.

Zdroj: rozhodnutí okresního soudu ve věci spotřebitelského úvěru č. 117 C 126/2024