Promlčené nároky prarodičů: Kdy soud odmítne odškodnění za úmrtí vnučky

Okresní soud v Jindřichově Hradci se nedávno zabýval případem, který zásadně připomíná, jak fatální může být podcenění promlčecích lhůt v případech náhrady nemajetkové újmy. Prarodiče zemřelé novorozenky se domáhali odškodnění ve výši přes půl milionu korun za duševní útrapy spojené se smrtí jejich vnučky – a přestože jejich bolest byla nepochybně skutečná a hluboká, soud jejich žalobu zamítl.

Případ začal tragicky. Mladá žena, které se po letech problémů s početím konečně podařilo přirozeně otěhotnět, navštívila v říjnu nemocnici s tím, že přestala cítit pohyby plodu. Lékařka ji po vyšetření poslala domů s pokynem přijít na kontrolu odpoledne. Když se pacientka vrátila, situace se rychle zhoršovala. Císařský řez byl proveden příliš pozdě a novorozená holčička zemřela krátce po porodu na těžkou porodní asfyxii.

Rodiče zemřelé se obrátili na advokáta, který zajistil vypracování znaleckého posudku. Ten potvrdil, že nemocnice postupovala non lege artis – tedy v rozporu s odbornými standardy lékařské péče. Spor rodičů s nemocnicí skončil smírem, kdy každý z nich obdržel odškodnění ve výši 900 000 Kč.

Proč prarodiče neuspěli

Prarodiče podali vlastní žalobu až o tři roky později, v roce 2024. Argumentovali tím, že se o pochybení nemocnice dozvěděli teprve ze znaleckého posudku, který si nechali vypracovat rodiče zemřelé. Do té doby prý věřili lékařům, kteří tvrdili, že dítě trpělo vrozenou vadou a "to vzdalo".

Soud jejich argumentaci nepřijal. Klíčovým momentem bylo datum, kdy rodiče zemřelé udělili plnou moc advokátovi – právě od tohoto okamžiku začala běžet promlčecí lhůta i pro prarodiče. Soud konstatoval, že rozhodnutí obrátit se na právníka bylo v rodině společné a že prarodiče měli odůvodněnou vědomost o tom, kdo za újmu odpovídá, nejpozději ve stejnou dobu jako rodiče.

Zákon přitom nevyžaduje stoprocentní jistotu o odpovědnosti konkrétní osoby. Stačí, aby poškozený měl k dispozici takové informace, v jejichž světle se odpovědnost určité osoby jeví jako dostatečně pravděpodobná. Vnučka zemřela ve zdravotnickém zařízení krátce po porodu – nebylo tedy možné rozumně předpokládat, že by se případného pochybení dopustil někdo jiný než nemocnice.

Praktické poučení pro podnikatele i jednotlivce

Tento případ ilustruje několik zásadních pravidel, která by měl znát každý, kdo uvažuje o uplatnění nároků na náhradu újmy:

• Tříletá subjektivní promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl (nebo měl a mohl dozvědět) o škodě a o osobě odpovědné za její vznik.
• Není nutné čekat na znalecký posudek – promlčecí lhůta začíná běžet již od momentu, kdy existuje odůvodněné podezření o odpovědnosti konkrétní osoby.
• Rodinná provázanost může hrát proti vám – pokud blízcí příbuzní zahájí právní kroky, soud může dovodit, že i vy jste měli stejné informace.
• Námitka promlčení není nemravná – i když jde o citově vypjatý případ ztráty dítěte, institut promlčení je zákonný a jeho uplatnění obvykle neodporuje dobrým mravům.

Soud sice žalobu zamítl, ale s ohledem na tragické okolnosti případu nepřiznal žalované nemocnici náhradu nákladů řízení. Aplikoval tak moderační právo podle § 150 občanského soudního řádu, které umožňuje zmírnit tvrdost rozhodnutí v mimořádných případech.

Pro podnikatele i soukromé osoby z toho plyne jednoznačné poučení: máte-li důvodné podezření, že vám někdo způsobil újmu, neotálejte s konzultací s právníkem. Čas hraje proti vám a každý měsíc prodlení vás může připravit o možnost domoci se spravedlivého odškodnění – bez ohledu na to, jak oprávněný váš nárok ve skutečnosti je.

Zdroj: Okresní soud v Jindřichově Hradci, rozhodnutí z roku 2024