Poskytovatel úvěru neprokázal prověření příjmů klienta – přišel o úroky i poplatky

Okresní soud v Prostějově se nedávno zabýval případem, který zásadně připomíná všem poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, že formální přístup k posouzení úvěruschopnosti se jim může velmi prodražit. Věřitelka požadovala po své klientce více než 42 000 Kč včetně úroků a poplatků. Odešla však s pouhými 21 000 Kč – a navíc ve splátkách po tisícikoruně měsíčně.

O co v případu šlo

Příběh začal v roce 2020, kdy si žalovaná sjednala revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč. Jak už to u podobných produktů bývá, celková částka k vrácení byla podstatně vyšší – věřitel počítal s úroky přesahujícími 13 500 Kč a dalšími poplatky. Klientka uhradila dvě splátky v celkové výši přibližně 8 500 Kč, pak přestala platit.

Původní věřitel pohledávku postoupil, a nová věřitelka se obrátila na soud s žalobou na více než 42 000 Kč. Zdálo by se, že jde o rutinní vymáhání dluhu. Jenže soud začal klást nepříjemné otázky.

Klíčový moment nastal, když soudce požádal žalobkyni o konkrétní důkazy – jakým způsobem její právní předchůdkyně ověřila, že klientka bude schopna úvěr splácet. Žalobkyně odpověděla pouze obecnými frázemi: že si vyžádala informace od klientky, provedla lustraci v databázích SOLUS, NRKI a dalších, a že obecně ponechávají klientům rezervu 10 % mezi příjmy a výdaji.

To soudu nestačilo. Nebyly předloženy žádné konkrétní údaje o příjmech klientky, jejích výdajích, vyživovacích povinnostech ani typu bydlení. Prostě nic, z čeho by bylo možné dovodit, že věřitel skutečně zodpovědně posoudil, zda si klientka může úvěr dovolit.

Soud proto aplikoval ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu prohlásil za absolutně neplatnou. A právě zde začíná ta bolestivá část pro věřitele.

Co z toho plyne pro praxi

Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví jasnou sankci: pokud poskytovatel úvěru nedostatečně prověří úvěruschopnost spotřebitele a přesto mu úvěr poskytne, je smlouva neplatná. Důsledky jsou přitom velmi konkrétní. Věřitel ztrácí nárok na veškeré smluvní úroky, poplatky a další příslušenství. Může požadovat pouze vrácení jistiny – tedy peněz, které skutečně poskytl.

V tomto případě to znamenalo, že místo požadovaných 42 919 Kč má věřitelka nárok pouze na 21 444 Kč (jistina 30 000 Kč minus již uhrazených 8 555 Kč). A ani tuto částku nemůže chtít najednou.

Soud totiž aplikoval další ochranné ustanovení zákona – spotřebitel je povinen vrátit jistinu „v době přiměřené jeho možnostem". Protože klientka soudu nesdělila své majetkové poměry, soud stanovil splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně. Věřitelka tak bude na své peníze čekat téměř dva roky, a to bez jakéhokoli úroku z prodlení.

Judikatura Nejvyššího soudu, na kterou soud odkázal, je v tomto ohledu nekompromisní. Dokud spotřebitel splácí podle svých možností a stanovených podmínek, není v prodlení. A pokud není v prodlení, nemůže věřiteli vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

Pro podnikatele působící v oblasti finančních služeb z toho vyplývá jednoznačné poučení: formální zaškrtávání políček v interních systémech nestačí. Zákon vyžaduje, aby věřitel skutečně a prokazatelně posoudil konkrétní situaci každého žadatele o úvěr. Musí si vyžádat a uchovat doklady o příjmech, zjistit výdaje, zohlednit vyživovací povinnosti. A především – musí být schopen toto všechno soudu kdykoliv doložit.

Nestačí obecné tvrzení, že „klient uvedl své příjmy" nebo že „běžně provádíme lustraci v databázích". Soud chce vidět konkrétní čísla, konkrétní dokumenty, konkrétní úvahu, která vedla k závěru, že tento konkrétní člověk je schopen tento konkrétní úvěr splácet.

Důkazní břemeno leží na věřiteli. A pokud toto břemeno neunese, přijde nejen o zisk z úroků a poplatků, ale může čekat roky, než uvidí i jen holou jistinu – a to bez jakékoliv kompenzace za čas a inflaci.

Tento případ jasně ilustruje, že ochrana spotřebitele v českém právu není jen proklamací na papíře. Soudy ji aktivně vynucují, a to i bez návrhu spotřebitele. Poskytovatelé úvěrů, kteří tuto realitu ignorují, riskují nejen finanční ztráty v jednotlivých případech, ale potenciálně i systémové problémy s celým portfoliem svých pohledávek.

Zdroj: Okresní soud v Prostějově, 6 C 144/2024-41