Podílové spoluvlastnictví nemůžete držet jako rukojmí ani při duševní poruše druhého

Okresní soud v Prostějově se nedávno zabýval případem, který zásadně připomíná limity vyjednávání mezi spoluvlastníky, když jednoho z nich postihne závažná duševní porucha. Rozvedení manželé se roky nemohli shodnout na osudu společného bytu – a soud musel najít spravedlivé řešení.

Příběh začíná rozvodem a dohodou o vypořádání společného jmění. Žalobkyně se podle této dohody stala výlučnou vlastnicí bytové jednotky, za což bývalému manželovi vyplatila 90 000 Kč. Jenže soudy následně zjistily, že v době uzavření dohody trpěl žalovaný závažnou duševní poruchou – paranoidní schizofrenií. Vypořádací dohoda byla shledána absolutně neplatnou, a z žalobkyně se tak rázem stala pouhá spoluvlastnice s polovičním podílem.

Nastala patová situace. Žalobkyně v bytě bydlela se svou dcerou a vnučkou, žalovaný vlastnil jiné nemovitosti a v bytě nežil. Přesto se účastníci nedokázali dohodnout na dalším postupu. Nepředvídatelné a iracionální jednání žalovaného, které soud přímo spojil s jeho duševní poruchou, znemožňovalo jakékoliv smírné řešení.

Nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví

Občanský zákoník v § 1140 stanoví jasnou zásadu: nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. A přesně to se stalo.

Soud měl v podstatě tři možnosti, jak situaci vyřešit:

• Rozdělit věc – u bytové jednotky prakticky nemožné
• Přikázat věc jednomu spoluvlastníkovi za náhradu
• Nařídit prodej ve veřejné dražbě

V tomto případě se oba spoluvlastníci shodli alespoň na tom, že byt má připadnout žalobkyni. Otázkou zůstávala pouze výše vypořádacího podílu. Znalec ocenil byt na 3 400 000 Kč, což znamenalo vypořádací podíl pro žalovaného ve výši 1 700 000 Kč.

Žalobkyně prokázala, že má na účtu téměř 700 000 Kč a předjednáno financování formou úvěru na zbývající milion. Soud tedy podmínky pro přikázání věci do jejího výlučného vlastnictví považoval za splněné.

Náklady řízení a duševní porucha

Zajímavým aspektem tohoto rozhodnutí je přístup soudu k nákladům řízení. Žalobkyně argumentovala, že by měla mít právo na náhradu nákladů, protože žalovaný svým jednáním zmařil možnost uzavřít mimosoudní dohodu. Soud však tuto argumentaci odmítl s velmi důležitým odůvodněním.

Žalovanému nelze klást k tíži nepředvídatelné či iracionální konání pramenící z jeho duševní poruchy, i když jeho důsledky mohou být pro ostatní velmi nepříjemné. Soud zde aplikoval stanovisko Ústavního soudu a konstatoval, že v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpravidla žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení – není zde vítěz a poražený.

Tento přístup je důležitý pro praxi. Ukazuje, že soudy vnímají spory o vypořádání spoluvlastnictví jako specifickou kategorii, kde nejde o klasický adverzární spor. Oba spoluvlastníci mají legitimní zájem na řešení situace a skutečnost, že jeden z nich trpí duševní poruchou, nemůže být důvodem pro jeho penalizaci.

Pro podnikatele a vlastníky nemovitostí z tohoto případu plyne několik praktických poznatků. Především – dohody uzavřené s osobou trpící duševní poruchou mohou být absolutně neplatné, a to i bez ohledu na to, zda o poruše druhá strana věděla. Důsledky takové neplatnosti mohou být dalekosáhlé a projevit se i po mnoha letech.

Dále je třeba si uvědomit, že spoluvlastnický vztah, který se dostane do slepé uličky, lze vždy řešit soudní cestou. Zákon garantuje právo na vystoupení ze spoluvlastnictví a soud najde způsob vypořádání, i když spoluúčastník není schopen racionálně jednat.

V neposlední řadě je důležité mít při oceňování nemovitostí pro účely vypořádání aktuální znalecké posudky. V tomto případě soud pracoval s posudkem, který byl v průběhu řízení aktualizován, protože mezitím došlo k růstu cen nemovitostí. Rozdíl 200 000 Kč na ceně bytu během několika měsíců není zanedbatelný.

Případ také ukazuje, že soudy jsou připraveny ustanovit procesního opatrovníka osobám, které nemohou hájit své zájmy, a dokonce dát podnět k zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Ochrana zranitelných osob je v českém právním řádu zakotvena a funguje – byť za cenu toho, že řízení je nákladnější a zdlouhavější.

Zdroj: Okresní soud v Prostějově, sp. zn. 15 C 330/2025