Odvolací soud posílil ochranu věřitelů proti skrytým převodům majetku dlužníků

Krajský soud v Českých Budějovicích se nedávno zabýval případem, který zásadně mění pohled na možnosti věřitelů domáhat se svých pohledávek v situacích, kdy dlužník účelově převádí majetek na třetí osoby. Rozhodnutí sp. zn. 8 Co 725/2025 potvrdilo, že nový občanský zákoník výrazně rozšířil ochranu věřitelů oproti předchozí právní úpravě.

Případ se týkal situace, kdy otec žalovaného způsobil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při které vážně zranil cyklistku. Pojišťovna, která uhradila náklady léčení poškozené, měla vůči viníkovi nehody pravomocně přiznanou pohledávku ve výši přes 952 tisíc korun s příslušenstvím. Dlužník však neměl žádný jiný hodnotný majetek kromě rodinného domu. A právě v tomto okamžiku začíná nejzajímavější část celého případu.

Dlužník společně se svou manželkou darovali nemovitost dlouholeté partnerce svého syna, přičemž si současně nechali zřídit doživotní služebnost užívání. Partnerka syna téhož dne převedla nemovitost darovací smlouvou na svého partnera – syna dlužníka. Šlo tedy o klasický řetězový převod, kdy majetek projde přes prostředníka a skončí v rodině dlužníka, zatímco věřitel zůstane s prázdnýma rukama.

Klíčová právní otázka: kdo je pasivně legitimován?

Žalovaný se bránil argumentem, že on sám nebyl účastníkem původní darovací smlouvy mezi svými rodiči a partnerkou. Tvrdil, že žaloba měla směřovat pouze proti jeho partnerce jako přímému nabyvateli od dlužníka. Tento argument je logický z pohledu laika, avšak právní úprava v občanském zákoníku z roku 2012 s takovými situacemi výslovně počítá.

Soud aplikoval ustanovení § 594 odst. 2 občanského zákoníku, které umožňuje věřiteli dovolat se neúčinnosti právního jednání i vůči takzvanému sekundárnímu odpůrci. Tím je právní nástupce osoby, která přímo nabyla majetek od dlužníka. Zákon stanoví tři alternativní podmínky, z nichž postačí splnění jediné. V daném případě byly splněny všechny tři současně: žalovanému byly známy okolnosti odporovatelného jednání, nabyl majetek bezúplatně a je osobou blízkou primárnímu odpůrci.

Odvolací soud zdůraznil, že oproti právní úpravě občanského zákoníku z roku 1964 jde o významné rozšíření okruhu pasivních subjektů odpůrčího práva. Dřívější judikatura, která omezovala možnost žaloby pouze na přímého nabyvatele od dlužníka, se již neuplatní.

Proč darování se služebností není úplatným jednáním

Druhá obranná linie žalovaného spočívala v tvrzení, že nešlo o bezúplatné právní jednání. Argumentoval tím, že ve prospěch dárců byla zřízena služebnost bezplatného užívání a že on společně s partnerkou o rodiče soustavně pečuje. Soud však tyto argumenty odmítl.

Pokud jde o služebnost užívání, soud odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které darování nelze oddělit od současně zřízeného věcného břemene. Nazíráno na celek jde stále o bezúplatné jednání. Dárci si sice ponechali právo užívání, ale neobdrželi žádnou ekonomickou protihodnotu odpovídající tržní ceně nemovitosti.

Tvrzená péče o rodiče žalovaného byla podrobně zkoumána výslechem partnerky žalovaného. Z výpovědi vyplynulo, že rodiče jsou v mezích svého věku téměř soběstační. Matka vaří, nakupuje a uklízí, k otci dochází zdravotní sestra dvakrát týdně. Partnerka občas pomáhá s větším úklidem, vyzvedává léky a společně s žalovaným berou rodiče na nákupy. Soud tyto aktivity kvalifikoval jako pravidelné návštěvy a příležitostnou výpomoc nepřesahující míru v rodinách obvyklou. Rozhodně nejde o protihodnotu ekonomicky srovnatelnou s hodnotou rodinného domu.

Pro podnikatele a majitele firem z tohoto rozhodnutí vyplývá několik důležitých závěrů. Zaprvé, současná právní úprava poskytuje věřitelům podstatně silnější nástroje k ochraně jejich pohledávek než předchozí občanský zákoník. Zadruhé, řetězové převody majetku přes třetí osoby neposkytují dlužníkům spolehlivou ochranu, pokud jsou provedeny bezúplatně nebo v okruhu osob blízkých. Zatřetí, zřízení služebnosti užívání ve prospěch dárce není dostatečnou protihodnotou, která by vyloučila bezúplatnost právního jednání.

Z pohledu věřitelů je podstatné, že odpůrčí žalobu lze podat i proti osobě, která přímo s dlužníkem nejednala, pokud jsou splněny zákonné podmínky. To výrazně komplikuje pokusy o účelové zbavování se majetku a posiluje vymahatelnost pohledávek. Na druhou stranu by si každý, kdo zvažuje přijetí daru od osoby zatížené dluhy, měl být vědom rizik spojených s možností pozdějšího určení neúčinnosti takového jednání.

Tento rozsudek je praktickou ukázkou toho, jak soudy přistupují k ochraně věřitelů v situacích, kdy dlužníci využívají sofistikované převody majetku k zmaření uspokojení svých závazků. Potvrzuje, že právní řád disponuje účinnými nástroji proti takovému jednání a že formální oddělení převodů přes mezičlánek není zárukou neprůstřelnosti takové konstrukce.

Zdroj: Krajský soud v Českých Budějovicích, 8 Co 725/2025-597