Neprověřená schopnost splácet: Jak úvěrová smlouva skončila neplatností

Okresní soud v Písku se nedávno zabýval případem, který zásadně připomíná všem poskytovatelům spotřebitelských úvěrů jejich základní povinnost – důkladně prověřit, zda je klient vůbec schopen úvěr splácet. Výsledek? Smlouva o úvěru byla prohlášena za absolutně neplatnou a věřitel přišel o veškeré smluvní úroky.

Případ se točil kolem revolvingového úvěru ve výši 14 000 Kč, který původní poskytovatel – úvěrová společnost – poskytl žalované v červenci 2024. Smlouva byla uzavřena online, prostřednictvím webové stránky poskytovatele. Klientka si vybrala výši úvěru, vyplnila registrační formulář, obdržela verifikační SMS kód a jeho zadáním vyjádřila souhlas s návrhem smlouvy. Vše proběhlo rychle a jednoduše – možná až příliš jednoduše.

Úvěr měl zápůjční úrokovou sazbu 80 % ročně a RPSN (roční procentní sazbu nákladů) ve výši 117,10 %. Klientka se zavázala splácet minimální měsíční splátku 1 621 Kč. Problém nastal, když přestala platit. Poskytovatel úvěr zesplatnil a následně pohledávku postoupil na vymáhací společnost, která se obrátila na soud s požadavkem na zaplacení nesplacené jistiny 14 000 Kč plus smluvního úroku 3 714 Kč a zákonného úroku z prodlení.

Klíčový problém: Kdo vlastně ověřoval schopnost splácet?

Žalovaná ve své obraně namítla zásadní věc – poskytovatel úvěru řádně neprověřil její úvěruschopnost. Uvedla, že v době uzavření smlouvy byla nezaměstnaná a jejím jediným příjmem byl invalidní důchod prvního stupně. Poskytovatel po ní údajně nepožadoval žádné podklady nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet.

Žalobkyně (vymáhací společnost) v návrhu pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení klientky o příjmech a výdajích a lustrací v různých databázích (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI). Současně však přiznala, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně těchto lustrací ani ohledně tvrzených příjmů a výdajů dlužnice. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů žalobkyně nereagovala a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.

Tím žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru: poskytovatel úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, která mu ukládá posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Poskytovatel nemůže spoléhat pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem – musí je aktivně prověřit, případně si je nechat doložit.

Absolutní neplatnost a její důsledky

Soud aplikoval § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku a prohlásil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je totiž porušením, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen k takové neplatnosti přihlédnout i bez návrhu.

Co to znamená v praxi? Poskytovatel úvěru (respektive jeho právní nástupce) má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny – tedy 14 000 Kč. Veškeré smluvní úroky, poplatky a další příslušenství propadají. Navíc spotřebitel není povinen jistinu vrátit ihned, ale v době přiměřené jeho možnostem.

Soud v tomto případě přihlédl k tíživé situaci žalované – invalidní důchodkyně s minimálními příjmy a vysokými náklady na bydlení – a stanovil splátky ve výši pouhých 500 Kč měsíčně. Při této výši splátek bude dluh uhrazen za necelé tři roky, což soud považoval za akceptovatelné.

Tento rozsudek jasně ilustruje, že formální přístup k posuzování úvěruschopnosti se nevyplácí. Nestačí do smlouvy napsat, že lustrace proběhla. Nestačí se spoléhat na to, co klient sám uvede ve formuláři. Poskytovatel úvěru musí být schopen kdykoliv doložit, jaké konkrétní informace získal, jak je vyhodnotil a proč dospěl k závěru, že klient je schopen úvěr splácet.

Pro podnikatele v oblasti úvěrování je to důležité memento: dokumentace je klíčová. Bez ní riskujete nejen ztrátu veškerého smluvního příslušenství, ale i nutnost čekat na vrácení jistiny v miniaturních splátkách roztažených na roky. A to je ve světě byznysu, kde je cash flow králem, skutečně nepříjemná situace.

Zdroj: Okresní soud v Písku, rozsudek ze dne 16. 2. 2026