Když duševní porucha zkomplikuje vypořádání spoluvlastnictví

Okresní soud v Liberci nedávno rozhodoval případ zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce, který nakonec nebyl zajímavý ani tak z hlediska samotného vypořádání majetku, jako spíše pro svůj netypický průběh a závěrečné rozhodnutí o nákladech řízení. Případ totiž ukazuje, jak může závažná duševní porucha jedné ze stran ovlivnit celé soudní řízení – včetně toho, kdo nakonec zaplatí účet za právníky.

Bývalí manželé se po rozvodu dohodli, že bytová jednotka v Liberci připadne ženě, která za to muži zaplatí 90 000 Kč. Na první pohled standardní postup. Jenže celá dohoda se později ukázala jako absolutně neplatná. Soudy totiž zjistily, že muž v době jejího uzavření trpěl závažnou duševní poruchou – paranoidní schizofrenií – a nebyl způsobilý takovou dohodu platně uzavřít. Výsledek? Oba se stali podílovými spoluvlastníky bytu, každý s polovičním podílem.

Žena v bytě celou dobu bydlela se svou dcerou, které se mezitím narodilo vlastní dítě. Muž měl k dispozici jiný byt ve svém výlučném vlastnictví a další nemovitosti. Situace volala po definitivním vyřešení – jenže dohodnout se nedařilo. Žena proto podala žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s tím, že byt by měl připadnout jí za vypořádací podíl odpovídající tržní ceně.

Soud rozhodl rychle a jednoznačně

Z pohledu samotného věcného rozhodnutí šlo o poměrně přímočarý případ. Oba spoluvlastníci souhlasili se zrušením spoluvlastnictví. Oba souhlasili s tím, že byt připadne ženě. Sporná byla pouze výše vypořádacího podílu. Zatímco žena vycházela z původního znaleckého posudku, který stanovil cenu bytu na 3 200 000 Kč (tedy vypořádací podíl 1 600 000 Kč), muž požadoval aktualizaci ocenění s odkazem na růst cen nemovitostí.

Soud nechal zpracovat dodatek ke znaleckému posudku, který k polovině roku 2026 stanovil cenu bytu na 3 400 000 Kč. Vypořádací podíl tedy činil 1 700 000 Kč. Žena prokázala, že disponuje téměř 700 000 Kč na účtu a má předjednán bankovní úvěr na 1 000 000 Kč právě pro účely zaplacení vypořádacího podílu. Soud tedy spoluvlastnictví zrušil, byt přikázal do výlučného vlastnictví ženy a uložil jí povinnost zaplatit muži 1 700 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

Kdo zaplatí náklady řízení, když protistrana trpí duševní poruchou?

Právě zde přichází ta nejzajímavější část rozhodnutí. Žena argumentovala, že by měla mít právo na náhradu nákladů řízení, protože to byl muž, kdo svým jednáním zmařil uzavření mimosoudní dohody a donutil ji podat žalobu. Logika tohoto argumentu je na první pohled pochopitelná – kdyby se muž choval rozumně a dohodl se, nemuselo by dojít k soudnímu řízení.

Soud však tento argument odmítl. A učinil tak s odůvodněním, které stojí za pozornost každému, kdo se dostane do sporu s osobou trpící duševní poruchou. Muž totiž trpí paranoidní schizofrenií, která s velkou pravděpodobností ovlivňuje jeho chování. Soud mu dokonce musel ustanovit procesní opatrovnici a dal podnět k zahájení řízení o omezení svéprávnosti.

Jak soud výslovně konstatoval: žalovanému nelze klást k tíži nepředvídatelné či iracionální konání pramenící z jeho duševní poruchy, byť jeho důsledky mohou být pro ostatní mnohdy velmi nepříjemné. Jde o důležitý princip, který chrání osoby s duševními poruchami před tím, aby nesly negativní důsledky jednání, které nemohou plně kontrolovat.

Soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odkázal přitom na stanovisko Ústavního soudu, které upravuje přístup k nákladům řízení ve sporech o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

Pro úplnost je třeba dodat, že opatrovnice ustanovená žalovanému má nárok na odměnu ze státních prostředků. Soud jí přiznal odměnu za sedm úkonů právní služby, která spolu s režijními paušály dosáhla částky 106 450 Kč. Tato suma však jde k tíži státu, nikoliv účastníků řízení.

Případ ilustruje složitou realitu, se kterou se mohou podnikatelé i běžní občané setkat. Duševní porucha jedné smluvní strany může způsobit neplatnost již uzavřených dohod a ztížit nebo zcela znemožnit budoucí vyjednávání. Současně však právo chrání tyto osoby před důsledky jejich stavu. Pro praxi z toho plyne jediné poučení: při jakémkoliv právním jednání s osobou, u níž existuje podezření na duševní poruchu, je namístě maximální obezřetnost a ideálně konzultace s odborníkem ještě před uzavřením jakékoliv dohody.

Zdroj: Okresní soud v Liberci, sp. zn. 20 C 291/2025