Kdo odpovídá za krádež na staveništi pod dohledem ostrahy?

Obvodní soud pro Prahu 5, sp. zn. 16 C 52/2023, se zabýval případem, který zásadně mění pohled na odpovědnost bezpečnostních agentur za škody vzniklé na střežených objektech. Pojišťovna požadovala po ostraze náhradu za krádeže kabelů a stavebního materiálu, které se udály přímo pod jejím dohledem.

Ostraha byla na místě, přesto zmizely stovky metrů kabelů

Stavební společnost budovala velký rezidenční projekt v Praze – 270 bytů ve čtyřech domech. Pro ochranu staveniště si najala bezpečnostní agenturu, která měla provádět nepřetržitou ostrahu s pravidelnými pochůzkami každé dvě hodiny. Přesto v září 2021 někdo v noci přestříhal a odcizil elektrikářské kabely v celkové délce kolem tisíce metrů. O dva měsíce později pachatel překonal zámek skladu a odnesl desítky balení instalačních systémů pro WC a pojízdné lešení.

Pojišťovna vyplatila stavební firmě pojistné plnění přes 200 tisíc korun a následně se obrátila na bezpečnostní agenturu s regresním nárokem. Argumentovala prostě: zavázali jste se střežit objekt a neuhlídali jste ho.

Agentura se bránila zajímavým způsobem. Tvrdila, že její strážný prováděl pochůzky přesně podle smlouvy – jednu za dvě hodiny. Navíc upozornila, že parametry ostrahy nastavila sama stavební firma. Ta si přece musela být vědoma, že jeden člověk na tak rozlehlý areál nestačí.

Proč soud přiznal jen polovinu

Soud dal částečně za pravdu oběma stranám, což v praxi znamená cenné poučení pro všechny podnikatele využívající služby ostrahy.

Na straně agentury soud konstatoval jasné porušení smlouvy:

• Ráno po první krádeži bylo oplocení nalezeno otevřené, přestože smlouva ukládala kontrolovat jeho stav
• Při druhé krádeži pachatel překonal zámek skladu, jehož uzamčení měla ostraha rovněž kontrolovat
• Strážní si v obou případech ničeho nevšimli – nezjistili ani rozsáhlou krádež kabelů na několika místech stavby

Zároveň však soud zohlednil podíl stavební firmy na vzniku škody. Ta si sama nastavila parametry ostrahy (jeden strážný, interval pochůzek), ve smlouvě vyloučila svou povinnost zajistit osvětlení areálu a první krádež nahlásila policii až druhý den odpoledne, čímž ztížila dopadení pachatelů.

Výsledkem bylo rozhodnutí o spoluodpovědnosti v poměru 50:50. Bezpečnostní agentura musí zaplatit necelých 116 tisíc korun, tedy polovinu způsobené škody.

Pro podnikatele z tohoto případu vyplývá několik praktických závěrů. Zaprvé, formální dodržení smlouvy nestačí. Agentura sice prováděla pochůzky podle harmonogramu, ale soud zdůraznil, že měla vyvinout „veškerou snahu" k zabránění škodě. Pouhé odškrtávání kontrolních bodů ji nezbavuje odpovědnosti.

Zadruhé, kdo nastavuje pravidla, nese část rizika. Stavební firma ušetřila na ostraze a vyloučila osvětlení – a soud jí to připočetl k tíži při posuzování spoluúčasti na škodě.

Zatřetí, pokud podnikáte v oblasti bezpečnostních služeb, důkladně dokumentujte všechna upozornění, která dáváte klientům ohledně nedostatečnosti jimi požadovaných opatření. Ústní varování před soudem neobstojí.

Tento rozsudek potvrzuje trend, kdy soudy posuzují odpovědnost za ostrahu komplexně – nikoliv jen podle papírového plnění smlouvy, ale podle skutečné úrovně ochrany, kterou poskytovatel zajistil. Pro objednatele i poskytovatele bezpečnostních služeb je to signál k pečlivějšímu nastavení smluvních podmínek i jejich reálnému naplňování.

Zdroj: Obvodní soud pro Prahu 5, 16 C 52/2023